Uzavření | TWD

Od začátku - Nová práce

*O dva roky dříve*

,,Anyo? Co potřebuješ?" ozval se u mého ucha, hned potom, co jsem si k němu přiložila telefon, starostlivý hlas mé nejlepší kamarádky Liz.

,,Potřebuju, aby si začala chladit víno, protože jsem zrovna dostala práci!" výskla jsem nadšeně, přičemž jsem si neodpustila radostné poskočení na místě.

,,To jako fakt?" ozvalo se hlasité výsknutí i z druhé strany.

,,Jo, dnes jsem měla pohovor v té laboratoři, jak jsem ti o ní říkala," vysvětlovala jsem stále celá nadšená.

,,Takže neodjíždíš?" ozvalo se z telefonu.

,,Takže neodjíždím," zakývala jsem souhlasně hlavou, jakoby to má kamarádka snad mohla vidět.

,,Tak to chce něco většího než jen flaška vína u mě doma," oznámila mi na to.

,,Jako co?" pronesla jsem tázavě, i když jsem tušila, co má na mysli. Téměř každý pátek se mě snažila vytáhnout na nějakou párty. Po tom, co jsem se od ní ale nechala párkrát přemluvit a pak musela čelit nekonečnému dohazování nejrůznějších chlapů, jsem věděla, že o takhle strávený večer rozhodně nestojím.

,,Neptej se...prostě se jen hezky obleč a čekej, až tě večer vyzvednu," promluvila rázně. Zřejmě věděla, že se mi její nápad nebude moc zamlouvat.

,,Tak co? Mám s tebou počítat?" dodala. V jejím hlase bylo jasně znát natěšení.

Ale co, jednou mě to snad nezabije.

,,No dobře," souhlasila jsem, ,,ale bude to jen náš večer, žádní chlapi!"

Na to se z telefonu ozvalo jen pobavené uchechtnutí a tím náš hovor skončil. Frustrovaně jsem si povzdychla a schovala mobil v kapse. Do čeho jsem se to zase uvrtala? Na nadávání si však bylo pozdě a navíc jsem si nehodlala kazit mojí dobrou náladu. Konečně se mi něco zadařilo. Vlastně bylo na místě to pořádně oslavit.

S úsměvem jsem se vydala k nejbližší autobusové zastávce a pak jsem se jedním z těch mnoha narvaných autobusů nechala přivést až před svůj byt. Už pár týdnů jsem bydlela sama. Má spolubydlící musela nutně odjet do svého rodného Španělska. Proto bylo také nutné, abych si našla práci, jinak bych si podnájem bytu sama nemohla dovolit a musela bych se potupně vrátit ke svým rodičům, což se mi zrovna dvakrát nezamlouvalo. Ne že bych svoje rodiče neměla ráda. Mamka a taťka však tvořili velice konzervativní pár, takže bylo mnohdy těžké s nimi vyjít. Naše názory na svět se zkrátka začaly dost lišit.

Do večera sice zbývalo ještě pár hodin i tak jsem se ale raději ihned dala do úpravy svého zevnějšku. Nalíčená jsem samozřejmě byla už z rána, i tak ale můj makeup potřeboval trochu osvěžit. Své zrzavé vlasy jsem si svázala do vysokého drdolu. Pak přišlo na řadu to nejtěžší – vybrat správné oblečení.

Po několikaminutovém převlékání a nakrucování se před zrcadlem jsem se nakonec spokojila jako vždy s obyčejnými džínovými kraťasy a tmavým tílkem. Ani vlastně nevím, proč jsem si toho tolik zkoušela, když bylo více než jasné, že sáhnu po téhle mojí zajeté klasice.

Netrvalo to dlouho a celým mým bytem se ozval řinčivý zvuk zvonku. Ihned jsem spěchala otevřít dveře. Samozřejmě, že v nich nestál nikdo jiný než Liz. Na sobě měla tílko s flitry a krátkou sukni.

,,Vidím, že sis to nerozmyslela," konstatovala Liz po tom, co si mě prohlédla od hlavy až k patě.

,,Stejně by si mě vytáhla ven, i kdybych nechtěla," odpověděla jsem jí na to s úšklebkem.

,,To je fakt," zasmála se.

Na nic jsme nečekaly a vydaly se do nedalekého baru. Párkrát už jsem v něm byla. Jednalo se o zcela typický americký bar s upovídaným barmanem, který je s každým svým zákazníkem ochotný probrat celý jeho život, jen když mu u toho může bez přestání dolévat alkohol.

Hned jakmile jsme vstoupily dovnitř, se na nás přilepil jakýsi statný muž s velmi krátkými blond vlasy.

,,Nazdar kotě, nechtěla by si semnou zajít někam do soukromí? Rozhodně by si nebyla zklamaná," slizce se usmál na Liz. Hned jak promluvil, mě ovanul smrad alkoholu mísícího se se zápachem z cigaret.

Liz na něho namířila zamračený pohled.

,,Ne, díky," pronesla důrazně.

To toho muže zřejmě popudilo.

,,Tak si trhni čůzo," vyprskl ze sebe naštvaně a zmizel pryč.

,,Co to bylo?" podívala jsem se nechápavě na svojí kamarádku. Nepamatovala jsem si, že by se v barech lepili na ženy chlapi takhle rychle, možná se to ale za tu dobu, co jsem nechodila nikam ven, stalo normálním.

,,Nevím, ale stojí u něho docela hezký brunet, od něho bych si nechala říct," zachichotala se Liz s pohledem upřeným někam za mě.

Frustrovaně jsem nad její poznámkou protočila očima. Ani jsem se na toho jejího bruneta nepodívala. Nezajímal mě.

,,Prosím tě pojď," rázně jsem jí chňapla za ruku a táhla k baru.