Uzavření | TWD

Od začátku - Jmenuju se...

Po uplynutí několika dní jsem si začala více a více uvědomovat, že jsem na onoho neznámého vědce nemohla přestat myslet. V mých myšlenkách se objevoval i přes to, že jsem ho od naší poslední trapné chvilky neviděla. Mohli za to nejspíš ty jeho modré uhrančivé oči. Ať už jsem chtěla nebo ne prostě jsem je potřebovala spatřit znovu.

K mé smůle mě však už několik týdnů nečekala žádná konference, na které bych ho mohla potkat a ani nikde jinde se mi nepodařilo na něho narazit. Byla jsem tedy odkázána pouze na jeho podobiznu utkvělou v mé hlavě.

Možná to tak nakonec bylo lepší. Je až k podivu, co se mnou dokázalo udělat to, když jsem ho viděla poprvé. Jak mě mohl tak uhranout? Až do té proklaté konference jsem žila v přesvědčení, že na všechny chlapy kašlu. Vztah s nimi mi totiž nikdy nepřinesl nic dobrého. Proč jsem se tedy tak najednou nechala tolik očarovat?

Nejspíš by bylo nejlepší, kdybych na toho vědce rychle zapomněla. Konečně jsem začala být se svým životem spokojená, tak proč si ho komplikovat? Ne! Rozhodně jsem v něm žádného chlapa nechtěla! Rozhodla jsem se, ale i když jsem byla skálopevně přesvědčená, že jsem došla ke správnému řešení, bylo pro mě těžké na něho nemyslet. Vůbec mi v tom nepomáhala ani Liz, která mě neustále bombardovala telefonáty a zprávami o tom, jestli jsem s ním zase mluvila, nejlépe jestli jsem z něho dostala jeho jméno.

I když jsem svou kamarádku neustále odbývala s tím, že s oním vědcem nechci nic mít, stejně jsem se při procházení chodbami v práci několikrát přistihla při myšlence na to, co kdybych na něho zrovna náhodou narazila.

Až větší objem práce moje myšlenky konečně dokázal přesměrovat jinam, daleko od modrých očí a tak jsem zrovna zabraná do firemního tabletu seděla uvnitř mé oblíbené kavárny. Na stole mi pomalu ale jistě chladlo kafe ve vysoké skleničce se štědrou dávkou šlehačky navrchu. Normálně jsem si takovou kalorickou bombu nedávala, tentokrát jsem se však po úmorném dni v práci musela nějak odměnit. Zvlášť když má práce ještě ani zdaleka nekončila.

,,Můžu?" ozval se najednou u mě mužský hlas.

Překvapeně jsem odlepila pohled od displeje a namířila ho na osobu stojící u mého stolu a hned na to celá zkoprněla údivem. Stál tam on. V celé svojí kráse na mě visel pohledem a vřele se usmíval.

Nevím jak dlouho jsem tam na něho pouze mlčky civěla, po nějaké době mě však naštěstí došlo, že bych měla konečně promluvit.

,,Ehm...jo...teda...ano," vysoukala jsem ze sebe trhaně.

Mé tváře ve chvilce celé zahořely studem a tak jsem svůj pohled raději opět sklopila k tabletu a doufala, že mé trapné chování zůstane bez jakékoli poznámky.

,,Neznáme se odněkud?" promluvil na mě najednou, po tom, co se naproti mně posadil.

I když jsem nechtěla, opět jsem k němu zvedla obličej.

,,No...my pracujeme ve stejné firmě," odpověděla jsem.

V tu ránu si s tichým smíchem připlácl dlaň k čelu, ,,no jistě, už si vzpomínám," řekl.

Abych řekla pravdu, moc mě nepotěšilo, že si mě pamatoval. Znamenalo to totiž, že si vybavoval také to jak trapné naše první a zatím poslední setkání bylo.

,,Doufal jsem, že na vás ještě někde narazím," řekl po tom, co se mezi námi na krátko rozhostilo trapné ticho.

Jedno mé obočí vyletělo tázavě nahoru, ,,doufal?" zopakovala jsem po něm překvapeně.

On na mě souhlasně kývl hlavou. Hned na to se nadechl k tomu, aby něco řekl, ale přerušila ho servírka, která před něho s milým úsměvem položila menší bílí šálek plný hnědé tekutiny.

,,Díky," obdaroval servírku vřelým úsměvem, zatímco já od něho opět odlepila pohled a začala si raději všímat rozdělané práce.

Ne, že bych se s ním nechtěla bavit, ale byla jsem z toho celého setkání nějak nesvá a navíc jsem nechtěla vypustit z pusy něco, čeho bych později litovala. A že jsem na takové věci byla expert. Po nějaké chvíli jsem na sobě jasně ucítila něčí pohled a tak jsem ten svůj opět zvedla.

,,Promiňte, jestli jsem neomalený, ale můžu znát vaše jméno?" promluvil, když se naše pohledy nakrátko setkaly.

,,Anya," odpověděla jsem mu bez sebemenšího přemýšlení, ,,a vaše?"

,,Zajímavé jméno," pronesl uznale, ,,já se jmenuju..."