Uzavření | TWD

Od začátku - Trapná chvíle

Vědcovi modré oči mě tak uhranuly, že jsem se málem zapomněla věnovat práci. Naštěstí náš oční kontakt po chvíli přerušil a začal se místo mě věnovat papírům před sebou. Já zase konečně obrátila svojí pozornost na to, co přítomní řešili. Mé myšlenky se ale i tak stále točily kolem onoho cizince.

,,Zápisky prosím zpracujte, do zítra je chci mít vytisknuté v kanceláři," promluvil na mě pan Harris, když se konference po dalších dvou hodinách uchýlila ke konci.

,,Jistě," kývla jsem na něho souhlasně hlavou a pak si vysíleně prokřupla prsty na rukou.

Nebyla jsem si jistá, zda jsem si mohla vzít tablet sebou do kanceláře a tak jsem si soubor s textem uložila na plochu tabletu a pak si je pomocí emailu odeslala do svojí schránky. Když jsem měla hotovo, zvedla jsem pohled od malého displeje a rozhlédla se po místnosti. Kancelář se stihla značně vylidnit a tak jsem na nic nečekala, zvedla se na nohy a rozešla se rychle pryč.

U dveří jsem však do někoho omylem silně vrazila. Polekaně jsem pozvedla hlavu a znovu se setkala s uhrančivýma modrýma očima.

,,Ehm...pardon," vysoukala jsem ze sebe trhaně a přerušila tím tak nepříjemné ticho, které mezi námi panovalo.

Celou silou své vůle jsem se snažila samu sebe přemluvit k tomu, abych od něho odlepila svůj pohled, ale nešlo to a tak to musel opět udělat on.

,,V pořádku," pronesl s nepatrným úsměvem a pak se podíval někam za mě.

Musela jsem okamžitě zmizet, než se opět nechám tím vědcem uhranout a tak jsem znovu vykročila ke dveřím. To stejné ovšem udělal i on a tak jsme do sebe málem vrazili podruhé.

,,Omlouvám se," řekl pro tentokrát zase on a jeho úsměv se ještě více rozšířil.

Hned na to trochu poodstoupil a rukou pokynul na znamení, abych šla první.

Nervózně jsem na něho kývla hlavou a pak raději urychleně zmizela z místnosti. Došla jsem až do své kanceláře, kde jsem si sedla za stůl.

,,Bože...co to bylo?" zaúpěla jsem, když jsem si vybavila tu trapnost po konferenci.

Bohužel mi ani po celém dni práci myšlenky na to, co se stalo, nezmizely z hlavy. S povzdychem jsem založila poslední papír do správné složky a pak si unaveně protáhla záda. Ten den jsem byla víc než kdy dřív ráda za to, že jsem mohla svojí kancelář opustit.

Pro zlepšení nálady jsem si po práci dohodla sraz s Liz. Sejít jsme se měly samozřejmě v mé nově oblíbené kavárně a tak jsem se urychleně vydala jejím směrem.

,,Vypadáš strhaně," pronesla Liz, když jsme se již uvnitř malebné kavárny posadily k jednomu ze stolečků.

,,Dnes jsem měla hektický den," vydechla jsem ztěžka a prsty si promnula spánky.

,,Jak to?" zajímala se má kamarádka zvědavě.

Začala jsem jí tedy vyprávět o nečekané zprávě od šéfa a také o šíleně dlouhé konferenci.

,,No a pak ta trapárna..." povzdychla jsem si na konci mého vyprávění.

Liz na mě okamžitě upřela svůj tázavý pohled, ,,trapárna?"

To by prostě nebyla Liz, kdyby jí takové věci nezajímaly.

,,U dveří jsem se dvakrát srazila s jedním z vědců," vysvětlila jsem jí.

,,A?" zeptala se, jakoby snad věděla, že za tím bylo něco víc.

,,A nemohla jsem od něho odtrhnout pohled," zamumlala jsem potichu.

,,Cože?" vypískla Liz až příliš nahlas.

,,Pšt!" okřikla jsem jí.

,,No promiň, ale tebe někdo oslnil? Tebe?" pronesla s úšklebkem.

,,Hele!" zamračila jsem se na ní, ,,jak to jako myslíš?"

,,To neřeš," mávla Liz rukou a pak na mě spiklenecky zamrkala, ,,raději mi povídej o tom vědcovi."

Na to jsem pouze pokrčila rameny. Nebylo co jí o něm povídat.

,,No tak třeba jak se jmenuje a tak," protočila očima.

,,Já ale nevím, jak se jmenuje, dnes jsem ho viděla poprvé," povzdychla jsem si.

,,Nevíš?" vyhrkla ze sebe Liz zaraženě, ,,tak to ale musíš zjistit!"