Uzavření | TWD

Od konce - Hádky a zase hádky

Druhý den mě vzbudil tichý známý hlas. Rozlepila jsem pomalu svá oční víčka a spatřila Maggie. Seděla u Beth a něco ji vyprávěla. Vůbec si nevšimla, že jsem se vzbudila a tak jsem jí mlčky poslouchala. Mluvila o jakési historce z mládí, kdy přijela z koleje. Beth ji chtěla uklidit věci a našla mezi nimi antikoncepci. Prý z těch prášků byla tak vykolejená, že je vysypala do rybníka. U těchto slov jsem se musela pousmát.

Maggie na mě ve stejnou chvíli namířila pohled.

,,Budu tady s ní. Můžeš si zajít do koupelny," nabídla mi.

Z jejího hlasu byly jasně znát obavy. Nedivila jsem se jí i já se o Beth bála. Zvedla jsem se z postele a souhlasně zakývala hlavou. Hned potom jsem se vydala do svého pokoje, kde jsem popadla čisté oblečení a s ním se vydala do koupelny. Pár dlouhých minut jsem strávila ve sprše. Teplá voda mě dokázala opět až neuvěřitelně uvolnit.

Když jsem opouštěla koupelnu, dostaly se ke mně hlasy z patra pode mnou. Jasně jsem mezi nimi rozeznala Hershela. Úlevně jsem si oddychla. Bylo dobře, že ho Rick a Glenn, kteří dole také mluvili, našli. Dál jsem jejich rozhovor neposlouchala a zavřela se v pokoji, ze kterého jsem vylezla, až když jsem zaregistrovala zvuk zavření dveří na chodbě. Podle mého odhadu to byly dveře od pokoje Beth.

Vylezla jsem tedy z mého pokoje a vydala se tam. U Bethiný postele seděl Hershel a starostlivě ji pozoroval.

,,Bude v pořádku?" promluvila jsem na něho.

,,Ano, bude," povzdychl si, pak na mě namířil svůj pohled, ,,jen si musí pořádně odpočinout."

Možná jeho slova měla vyznít starostlivě, ale já v nich slyšela pouze jasný vzkaz a to takový, abych její pokoj opustila. Kývla jsem tedy mlčky hlavou a poslechla. Neměla jsem co na práci a tak jsem vyšla z budovy. Ani jsem nevěděla proč, ale mé kroky mě dovedly až na kraj farmy k Darylovo stanu.

,,Co tu zase chceš?" zabručel Daryl hned jak si mě všiml.

Nad jeho chováním jsem zakroutila očima a pak se nepatrně ušklíbla.

,,Vadím ti tu?"

,,Jo," vyplivl ze sebe rázně.

Frustrovaně jsem si povzdychla a sedla si na zem. Jasně jsem cítila, jak mě propaloval pohledem. Snažila jsem si toho nevšímat a soustředit se na své myšlenky, které se všechny točily kolem toho jak mě Hershel vyhnal od Beth.

,,Připadám si, že tam nezapadám," vydala jsem ze sebe po chvíli ticha.

,,Taky, že ne," odpověděl mi na to jakoby nic.

Namířila jsem na něho svůj pohled. On mi ten svůj už nevěnoval. Místo toho seděl v tureckém sedu na jakémsi placatém kameni a vyráběl si s pomocí kapesního nože šípy z větví. Nenapadalo mě co dál říkat. Vlastně jsem ani nic říkat nechtěla. Hlavu jsem měla stále plnou myšlenek a ticho, které mezi námi panovalo, bylo ideální na přemýšlení. Nebylo to jako na farmě, kde se všichni neustále dohadovali.

Strávila jsem tam s ním takhle v tichu několik hodin a byla bych tam ještě déle, kdyby mě nezačalo hlasitě kručet v břiše. Moc dobře jsem věděla, že u Daryla se nenajím, což mi napovídaly i mrtvé veverky pověšené na šňůře vedle jeho stanu a tak jsem se mlčky zvedla a odešla zpátky na farmu.

V kuchyni byla Maggie s Lori a právě spolu něco vařily k obědu. Přidala jsem se tedy k nim a namazala si alespoň chleba, měla jsem totiž takový hlad, že jsem ani nedokázala počkat na to, co ty dvě ukuchtí. Holky mlčky vařily, pak jsem si ale najednou všimla, jak po mně netrpělivě pokukují a hned potom si vyměňují pohledy mezi sebou. Bylo to, jakoby si chtěly říct něco tajného, co jsem já neměla slyšet. Začínalo mi to být nepříjemné a tak jsem si krajíc chleba vzala do ruky a beze slova odešla do svého pokoje. To mají spolu vážně takové tajemství, že ho nesmím slyšet? Pomyslela jsem si a začala z toho být celá rozmrzelá. Jakoby nestačilo, že už tak jsem si připadala, že k nim vůbec nezapadám, tohle tenhle můj pocit ještě zesílilo.

S náladou na bodu mrazu jsem si lehla do postele a založila si ruce v bok. Tak moc jsem se chtěla stát součástí těchto skupin, ale nevěděla jsem jak toho dosáhnout. Usilovně jsem se tedy snažila vymyslet, co proto udělat. Z přemýšlení mě vyrušilo až zaklepání na dveře. Hned potom do mého pokoje vstoupila Lori.

,,Anyo, jsi tu," řekla s pohledem upřeným na mě.

Tvářila se nějak ustaraně.

,,Můžeš prosím jít pohlídat Beth?" poprosila mě, když jsem na její první větu nijak nereagovala.

Nechápala jsem sice, proč bych měla Beth hlídat ale stejně jsem se zvedla z postele a vydala se do jejího pokoje. Má kamarádka seděla na posteli a pohled měla upřený někam do prázdna.

,,Děje se něco?" zeptala jsem se a posadila se na židli vedle její postele.

Beth se na mě ani nepodívala.

,,Lori říkala, že tě mám hlídat. Proč?" zkusila jsem jí znovu rozmluvit.

Ona si ale jen povzdychla.

Skvěle, takže teď už se semnou nebaví ani ona, pomyslela jsem si a naštvaně od ní odvrátila pohled. V tu samou chvíli do pokoje vtrhla Maggie. Vypadala skoro jako nějaký rozzuřený býk.

,,Anyo, můžeš nás nechat o samotě?" procedila skrz zuby a hlasitě u toho vydechovala vzduch.

,,Jo...jasně," kuňkla jsem a vyfičela z pokoje rychlostí blesku.

Vůbec nic jsem nechápala. Odešla jsem o patro níž do kuchyně, kde byla Andrea s Lori. Hned co jsem k nim došla, dostaly se ke mně naštvané výkřiky Maggie a hned poté Beth.

,,Sesterská hádka. Ať si to vyřeší," promluvila Andrea.

Lori na ní namířila nechápavý pohled.

,,Tomu říkáš hádka?"

,,Až bude ticho, potom se můžeme bát," pokrčila Andrea rameny a pak mluvila dál.

,,Měla jsi jí dát možnost."

,,Jakou?" tázala se Lori.

,,Neměla jsi jí brát nůž,"

Nůž? Podivila jsem se v hlavě. O čem to sakra mluví?

,,Prosím?" obořila se na ní Lori.

Andrea se však tvářila jakoby nic.

,,Mýlila jsi se. Jako tehdy, když mi vzal Daryl zbraň,"

Ve vzduchu byla opět cítit blížící se hádka. To jim nestačilo, že se nad nimi zrovna hádala Maggie s Beth? Nevěřícně jsem zakývala hlavou a raději se rychlým krokem vydala ven. V tom domě vážně nemohl být chvíli klid, nadávala jsem v hlavě a cestou nakopla špičkou své boty pár kamínků. Tak nějak nevědomky jsem opět došla až k Darylově tábořišti. K mému údivu stále seděl na tom samém kameni.

Když zaregistroval můj příchod, namířil na mě svůj zamračený pohled. Překvapivě ale nic neříkal a tak jsem se slova ujala já.

,,Všichni se pořád hádají," pronesla jsem a frustrovaně jsem si povzdychla.

,,Jo, proto jsem tady. Je tu klid," odpověděl mi na to, ,,když jsem tu sám."

,,Jo, to je," přitakala jsem a jeho poslední kousavá slova jsem absolutně odignorovala. Posadila jsem se opět na zem a zadívala se někam do dálky. Cítila jsem na sobě Darylův pohled. Ani jsem se na něho nemusela podívat, abych věděla jak nespokojeně se určitě tvářil.

Věděla jsem, že chtěl být sám. Já ale sama být nemohla a k mému překvapení mi pouze s Darylem bylo příjemně. Prostě jsme tam oba opět jen tak seděli v hrobovém tichu a hloubali ve svých myšlenkách.