Uzavření | TWD

Od konce - Komu dát přednost?

V prostorách staré fabriky jsme se ihned zabydleli. Chvíli nám sice zabralo, než jsme jí vyčistili od všemožných mrtváků, čehož se tedy jako hlavní aktér ujal Daryl, která měl se zabíjením těch hnusů největší zkušenosti. Když bylo po několika dnech konečně hotovo, mohla jsem se do práce dát já. Jako správná žena jsem náš nový domov začala zvelebovat tak, aby se nám v něm žilo co nejlépe. Neměli jsme sice moc věcí, ale i s tím málem jsem nám dokázala vybavit každému vlastní ložnici skládající se ze staré zatuchlinou páchnoucí matrace, potrhané deky a polštáře. Jako nábytek jsem využila to, co jsme našli různě po místnostech, většinou se jednalo o ne příliš pěkné kovové boxy s policemi. Se Sebovou pomocí jsem každému jednu naaranžovala do pokoje. Většinu jsme pak postavili do jedné z větších místností, ze které se stala provizorní kuchyně. Vybavená byla dlouhým kovovým stolem a třemi židlemi. Do polic jsem naskládala pár ošuntělých plechovek s fazolemi nebo ovocným kompotem, které jsme si sebou přivezli. Jediný spotřebič, který se Darylovi podařilo po několika hodinovém průzkumu najít, byla rychlovarná konvice. K dokonalosti už nám chybělo jenom kafe, to jsme bohužel ale neměli, a tak jsme se museli spokojit alespoň s horkou vodou. O čistou vodu naštěstí v komplexu nebyla nouze, všechny kohoutky tekly proudem, a tak když jsme našli jakýsi obří železný lavor používající se na bůhví co, mohli jsme jednu z místností, který obsahovala malé umyvadélko překřtít na koupelnu. A když nebyl člověk líný a naplnil si lavor převařenou vodou z konvice, mohl si užít i teplou vanu, což byl luxus, kterého se nám už nějaký ten pátek nedostávalo a z kterého jsem byla opravdu nadšená.

Celý měsíc jsme vydrželi bez větších obtíží žít spolu. Občas to samozřejmě bylo náročné, neboť Seb a Daryl nepřestali ani po mých opakujících se prosbách mezi sebou soupeřit. Oba dva využívali svých největších předností, aby mě jimi zaujmuli a pak se bavili nad pohledy toho druhého, kterého jsem si chvíli dovolila ignorovat.

Sebastián například využíval svých tajných zásob sušených ovocných kaší, které byly prostě mnohem lákavější než Darylovo mnohdy syrové maso bůhví jakého původu. Každý den jsme spolu tedy večeřeli a každá taková večeře se neobešla bez jeho ruky na mém stehně a následného lákání k společně strávené noci a i když mé libido volalo po pozornosti, něco mě drželo zpátky.

Daryl, který tušil, že přes svůj kuchařský um, mě asi neoslní, zvlášť po příhodě s žábami, vytasil úplně jiný kalibr. Vzpomněl si totiž na naší dávnou dohodu s kuší a nabídl mi, že mě s ní naučí zacházet. Sice na něm i přes to, že se to snažil všemožně zakrývat, bylo vidět, že mu to nedělalo moc velkou radost, ale i tak jsem jeho nabídku přijala.

Byla bych hloupá, kdybych odmítla no ne. A to jsem ještě ani nevěděla, co mě při několika instruktážích čekalo. Nejen, že jsem měla Darylovo vypracované tělo opět blízko toho svého, když se zezadu tiskl na má záda a rukama mi držel paže, tak jak chtěl, abych je měla, ale několikrát jsem zaznamenala pár letmých dotyků, nejednalo se o nic velkého, ale i tak bylo překvapivé, že se mě Daryl vědomě dotýkal. Bohužel jsem si však vždy po nějaké době všimla opodál postávajícího Sebastiána a ihned mi došlo z jakého důvodu se tak Daryl choval, což mi prožitek z oněch jiskřivých momentů dokázalo úplně zničit a nashromážděný tlak v podbřišku byl rázem tatam.

Co se týkalo mě samotné, vůbec jsem netušila, jak s jejich chováním naložit a kterému z nich dát přednost. Oba byli jako nějací supy, neustále na mě doráželi.

Sebastián byl milý, měl perfektní smysl pro humor, rozuměli jsme si ve spoustě věcech, jeho uhrančivě modré oči mě stále dokázali celou totálně omámit, ale už jsem s ním jednou chodila a musela jsem si bohužel přiznat, že to byl velmi podivný vztah. Ne, že by byl celý špatný, vlastně jsem se Sebastiánem většinu času měla nadmíru dobře, občas ale na povrch vybublaly vzájemné rozpory a z nich vznikající hádky. Navíc jsem se nemohla dostat přes to, že mě v jedné z nejdůležitějších věcích v mém životě nepodpořil a nechtěl svět zachránit se mnou.

Se Sebem to zkrátka bylo složité, ale Daryl...to byla kapitola sama o sobě. Fyzicky mě tak moc přitahoval, až to nebylo hezké, nikdy dřív jsem takový naturální chtíč necítila, ani u Seba ne. Jinak mezi námi však chybělo úplně všechno. Téměř se semnou nebavil, vlastně mi přišlo, že si mě všímal jen, když u toho byl i Seb a on se mu tím mohl vysmívat. Bylo nad slunce jasné, že mě s ním nečekala žádná společná budoucnost, takže bylo logické dát přednost Sebastiánovi. Když ne vztahově, tak bych se s ním alespoň měla vydat na cestu, přijmout jeho nabídku a pokusit se zvrátit šílenou apokalypsu, která vznikla. Někde hluboko v mé hlavě mi však jeden tichý hlásek našeptával, že to nedokážu, nedokážu Darylovi dát sbohem, alespoň ne dokud mě k tomu on, nebo něco jiného nepřinutí.