Uzavření | TWD

Od konce - Proč se o mě zajímáš?

Musím říct, že jsem si v trávení času s Darylem čím dál tím více libovala. Věděla jsem ale, že jeho má přítomnost dost štvala a že si ji rozhodně nenechá líbit dlouho a tak jsem začala přemýšlet nad tím, co bych měla dělat dál. Na farmě jsem se necítila dobře. Štvaly mě ty věčné hádky a věčná tajemství. K tomu všemu jsem si tam s nikým nerozuměla. Myslela jsem si, že alespoň Beth byla moje kamarádka, ale co to bylo za kamarádku, když se mnou poslední dobou ani nechtěla mluvit. Tušila jsem, že se jí něco stalo, ale nikdo mi samozřejmě nic neřekl a jít přímo za ní a vyptávat se se mi nechtělo.

Postupem času jsem došla k závěru, že bych tyto lidi možná měla opustit. Nikomu bych nechyběla. Navíc když existují oni, musí existovat ještě spousty jiných skupin, a kdo ví, třeba do nějaké z nich zapadnu lépe. Ostatní o mých úmyslech neměli ani tušení, vlastně ani nemohli, neboť se všichni starali o kluka jménem Randall. Ten přijel na farmu společně s Hershelem, Rickem a Glennem. Prvotní plán byl, že mu na farmě pouze ošetří zranění, která měl, a pak ho Rick společně se Shanem odvezou pryč. Bohužel je při odvozu napadla Randallova skupina a oni ho z pro mě nepochopitelného důvodu přivezli zpět. Problém byl však v tom, že nikdo nevěděl co s ním a navíc se obávali té jeho skupiny.

Usoudila jsem, že je to ta nejlepší chvíle na to se nepozorovaně zdejchnout. Rychle jsem si tedy v pokoji sbalila všechny své věci do batohu. V kuchyni si vzala nějaké jídlo a pití a doufala, že mi to vydrží, dokud nenarazím na nějaké další lidi. Možná jsem se mohla zeptat toho Randalla jaká je jeho skupina, ale nikoho k němu nepouštěli, takže jsem nemohla. Nezbývalo mi nic jiného než se opět spoléhat jen sama na sebe. Poprvé to vyšlo a narazila jsem na Daryla. Sice jeho skupinu opouštím, ale i tak její nalezení mohu považovat za úspěch. A když to vyšlo napoprvé, určitě to vyjde i na podruhé.

Odhodlaně jsem vyšla z hlavní budovy a zcela nepozorovaně si to rychlým krokem kráčela loukou pryč. Tedy alespoň jsem si myslela, že si mě nikdo nevšiml. Záhy jsem se však přesvědčila o opaku, když mě něčí silná paže zezadu chytila za batoh. Byl to tak silný stisk, že se mi málem celý batoh rozpadl. Jasně jsem slyšela, jak v něm povolilo několik nitek držících ho pohromadě.

,,Kam jako jdeš?" zabručel ten někdo a já ihned poznala, o koho jde.

Otočila jsem se a namířila na něho svůj pohled. Pak jsem pokrčila rameny.

,,Pryč."

,,Pryč?" zopakoval po mě nevěřícně.

Souhlasně jsem zakývala hlavou.

,,Co to je za píčovinu? Chceš snad chcípnout?"

,,Nechci," odpověděla jsem rozhodně, ,,jen chci najít nějakou jinou skupinu."

,,Blbost," vyprskl ze sebe ihned, ,,Nikam nejdeš!"

Pobaveně jsem se uchechtla. Vážně si myslí, že mi tady rozkáže a já ho poslechnu? Nejsem přeci žádná malá holka!

,,Vždyť ty taky odcházíš," řekla jsem po chvíli ticha a rukou máchla k jeho taktéž sbalenému batohu.

,,Já to ale zvládnu!" zavrčel.

V ten moment mě napadl geniální plán.

,,Já taky, s tebou."

Bohužel se u něho nesetkal se souhlasem.

,,Ani náhodou!" vyhrkl ze sebe a odmítavě zakýval hlavou.

,,Byla by si mi jenom na obtíž!"

,,Nebyla," odporovala jsem.

Jedno z jeho obočí se mírně zvedlo.

,,Ne?"

,,Ne, mohla bych...mohla bych ti vařit," vysoukala jsem ze sebe to první, co mě napadlo a vážně doufala v to, že ho dokážu přesvědčit ,,trochu to umím. Nemusel by si jíst syrové veverky."

,,Mně syrové veverky nevadí," odsekl chladně.

Frustrovaně jsem si povzdychla. S ním to vážně není lehké.

,,Fajn!" rozhodila jsem rukama.

,,Nemám tedy jinou možnost než jít sama,"

Odmítavě zavrtěl hlavou.

,,Nikam nejdeš!" zopakoval to stejné jako před chvilkou.

Cítila jsem jak ve mně pomalu ale jistě narůstal vztek.

,,Ne?" uchechtla jsem se.

,,Tak sleduj," dodala jsem a vykročila si to pryč.

Darylova pevná ruka mě však neohrabaně chytila za rameno. Jeho stiskl, byl tak silný, až jsem nahlas sykla bolestí.

,,Co děláš?" zakřičela jsem a hned jak mě pustil, jsem si na bolavé místo přitiskla ruku.

,,Řekl jsem, že nikam nejdeš!" procedil skrz zuby a propaloval mě svým pevným pohledem.

Být o pár let mladší možná bych se ho i bála. V tuto chvíli jsem ale nebyla vystrašená spíše strašlivě vytočená.

,,Proč ne?" vyprskla jsem a taktéž ho probodla pohledem.

,,Proč se o mě staráš hm?"

Na to očividně neměl co říct, neboť na mě zaraženě civěl a mlčel. Proto jsem se slova znovu ujala já.

,,Pořád děláš jaký si drsňák. Jak se o nikoho nezajímáš. Nikdo není tvůj problém co? Proč si pak ale hledal úplně cizí holčičku? A proč tě zajímá, jestli odejdu? Proč mě nenecháš jít?"

Sypala jsem ze sebe slova jedno za druhým, a když už jsem měla dost, zvedla jsem hrdě bradu a skenovala ho pohledem. Co na tohle asi samozvaný drsňák Daryl řekne?

,,Kdybych věděl, jak budeš otravná, nechal bych tě u toho potoka chcípnout!" zavrčel nevrle.

No jistě. Stále stejný drsňák.

,,Jo, asi jsi měl," zamumlala jsem a v hlavě se snažila vymyslet, co udělám dál.

Nečekala jsem, že se semnou bude Daryl dál bavit. K mému překvapení na mě však po chvíli promluvil.

,,Něco mi řekni. Proč si teda za mojí skupinou šla?" tázal se.

,,Proč?" vydala jsem ze sebe nechápavě.

Proč by asi člověk v postapokalyptickém světě chtěl najít ostatní živé lidi?

,,Asi protože jsem nechtěla být sama," odpověděla jsem, když na mě dál tázavě civěl.

,,Tak proč teď odcházíš?" ptal se dál.

,,Proto-" promluvila jsem, ale pak jsem se zastavila.

Najednou mi došlo, jak jsem byla u toho potoka nadšená, když jsem zjistila, že je Daryl součástí skupiny. Měla jsem takovou radost, že přežil někdo další. Tak velkou radost až mi nedošlo jaký jsem introvert. Vlastně jsme si s Darylem ve vztahu k lidem byli dost podobní. Co když to ale znamenalo, že nezapadnu nikam?

,,Protože k nim nepatřím," broukla jsem nikoli naštvaně, ale smutně.

,,Hej!" ozval se za námi najednou Rickův hlas.

Oba jsme se na něho v mžiku otočili.

,,Máme schůzi...v domě," oznámil nám.

,,Pojď!" rozkázal mi Daryl a pro jistotu mě neomaleně strčil rukou do už tak bolavého ramene.

,,Já?" tázavě jsem na něho pohlédla a hned na to i na Ricka.

Na schůze jsem nechodila. Ne, že bych nechtěla, spíš mě nechtěl nikdo na nich.

,,Jo, ty taky," řekl k mému údivu Rick a rozešel se zpátky, odkud přišel.

Nevěřícně jsem sledovala jeho vzdalující se záda.

,,Co se vlastně děje?" zajímalo mě, když jsem se tedy společně s Darylem vydala za ním.

,,Jde o toho nového kluka," odpověděl mi, ,,musíme se rozhodnout, jestli ho zabít nebo ne."

Cože? Vykulila jsem vyplašeně oči. Slyšela jsem dobře? Chtějí ho zabít?