Uzavření | TWD

Od konce - Po čem mé tělo toužilo

,,Držíš to jak panna vocas," zamručel nesouhlasně Daryl.

Stála jsem zrovna uprostřed rozlehlé louky, nohy rozkročené a v třesoucích se rukou držela svojí zbraň. Před sebou jsem měla statný strom, na jehož kmeni byl do kůry nožem vyřezaný kostrbatý terč.

S hlasitým polknutím jsem přehmátla, při čemž mi pistol málem vypadla z rukou, neboť jsem měla celé zpocené dlaně.

,,Nemluv!" vyhrkla jsem ze sebe a koutkem oka zavadila o Daryla postávajícího nedaleko.

Po chvilce jsem pohled opět namířila na svůj terč. Zhluboka se párkrát nadechla a pak se škubnutím vystřelila.

,,Kašlu na to!" vykřikla jsem, když vystřelená kulka proletěla kolem kmenu. ,,Ani do toho podělánýho stromu se netrefím! Jsem marná!" poraženecky jsem svěsila ruce a frustrovaně si povzdychla. Do očí se mi nekontrolovatelně draly slzy.

Už nějaký ten měsíc jsem s Darylem byli sami. Přežili jsme spolu i chladnou zimu, čehož jsem se upřímně obávala. Vypadalo to však, že nám přálo štěstí. Náš vztah se k mému překvapení vyvíjel dost dobře a to i přes to, že jsme většinu společného času trávili v tichosti. Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně možná to byl ten důvod, proč nám to spolu tak klapalo. Oba jsme měli rádi klid a nepotřebovali jsme stále o něčem mluvit. Ze začátku se mi sice hodně stýskalo po Beth a trochu jsem se bála, jak asi na můj odchod reagovala, postupem času jsem však na ní myslela míň a míň. 

Náš největší poklad byla stará dřevěná chatka, kterou jsme našli v lesích. Daryl jezdil na obhlídky, kontroloval, zda se na nás nevalí nějaké stádo a já se zatím snažila zvelebovat naše dočasné bydlení. Chatka pro nás byla něco jako zlatý důl, neboť jsme v ní našli pár konzerv fazolí a nějakých nechutných párků, se kterými se však Daryl s chutí cpal. Taky v ní šlo zatopit a proto jsme neumřely zimou.

Naše zásoby však nebyly nekonečné a okolí jsme zanedlouho křížem krážem pročesali. I když byla chatka dobrým útočištěm před nemrtvým nebezpečím by nás na věky neuchránila a tak nastal z kraje jara čas posunout se dál. Ještě před tím než jsme se opět vydali na cestu však Daryl trval na tom, abych se konečně naučila pořádně ovládat zbraň.

Neobešlo se to bez hádek, nakonec jsem však poraženecky usoudila, že umět střílet prostě byla potřeba a tak jsem se začala znovu učit.

,,Říkal jsem, že to držíš špatně," podotkl Daryl.

Nasupeně jsem se nadechla.

,,Tak jak to mám sakra držet?" vykřikla jsem a afektovaně při tom rozhodila rukama.

,,Hej!" vykřikl zase Daryl. ,,Nemáchej tady tak s ní!" dodal a pohledem sklouzl ke zbrani, kterou jsem stále držela v ruce.

Podívala jsem se také na svojí zbraň a najednou se zacítila strašně hloupě.

,,Promiň," pípla jsem a pak svůj pohled sklopila zostuzeně k zemi.

Daryl na mou omluvu nic neřekl, pouze se beze slova postavil za má záda.

,,Natáhni ruce," přikázal mi.

Vylekaně jsem nadskočila. Nečekala jsem, že byl tak blízko. Pohyboval se jako duch, takže bylo téměř nemožné jeho kroky slyšet.

,,Natáhni je," zopakoval, když jsem na jeho rozkaz nereagovala.

Poslušně jsem ho konečně poslechla a napjatě čekala, co bude dál.

Daryl položil své drsné dlaně na mé ruce, bradu si opřel o mé rameno a posunul pistoli, v mém sevření kousek na stranu.

,,Teď střílej," řekl.

Na krku mě zašimral jeho teplý dech a mým tělem přitom projela vlna velmi zvláštního pocitu. Se zatajeným dechem jsem trhaně položila ukazováček na spoušť.

,,Počkej," zastavil mě a pak jednu ze svých ruk zvedl z těch mých. Místo toho ji položil zespodu mé paže, nedaleko podpaží a lehce mi na ni zatlačil, tak abych své ruce o trochu zvedla.

,,Moc se třepeš. Potřebuješ se uvolnit, jinak nikdy nic netrefíš," namítl a pak svojí dlaň opět vrátil na mé opět se třesoucí ruce.

To se ti lehce řekne, pomyslela jsem si v hlavě. V momentě, kdy jsem však měla Daryla takhle blízko sebe pro mne bylo soustředění se na střelbu asi tak stokrát těžší než normálně. Absolutně jsem nechápala, co se to se mnou dělo. Zavřela jsem oči. Ve tmě, která mě obklopovala se najednou zjevil výjev nás dvou. Vymanila jsem své ruce z pod těch Darylových, otočila se k němu čelem a hladově se vrhla na jeho rty. Vyjeveně jsem vytřeštila oči. To ne! Na tohle jsem přeci myslet nemohla! Byla sice pravda, že jsem si už před našim odchodem všímala jistých signálů, které mi napovídaly, po čem mé tělo toužilo a to něco se teď tisklo na má záda.

,,Vystřel," promluvil najednou Daryl, čímž přerušil tok mých poplašných myšlenek.

Hlasitě jsem polkla a pak zatlačila na spoušť. Kulka k mému překvapení přistála kousek od kulatého středu našeho improvizovaného terče a vyštípla při svém dopadu ze stromu několik kusů hnědé kůry.

,,Teď sama, ale nejdřív se pořádně koukni, kam míříš a uklidni se," řekl Daryl a pomalu pustil mé ruce ze svého sevření.

Aniž bych si to uvědomila, úlevně jsem si oddychla, když už jsem nemusela dále snášet jeho těsnou blízkost. Předchozí trefa, ačkoli za ní mohl z velké části Daryl, zaplnila mé tělo odhodláním. S přimhouřeným okem jsem se zadívala do mířidla. Zhluboka se nadechla a vystřelila. Hned vzápětí celý les protnul můj nadšený výkřik. Trefila jsem se!