Uzavření | TWD

Od začátku - Pan úžasný

Nacházela jsem se jak jinak než v mé oblíbené kavárně. Pomalu se schylovalo k večeru, což mi ale nevadilo, neboť jsem před sebou měla víkend. Z toho důvodu jsem stále ještě seděla nad horkým hrníčkem plným kávy a vedla dlouhý rozhovor se svojí nejlepší kamarádkou.

,,Takže Sebastian, jo?" prohlásila Liz a laškovně na mě u toho zakmitala obočím.

Od našeho posledního setkání, kdy jsem ji vyprávěla o tajemném vědcovi, o kterém jsem ani nevěděla, jak se jmenoval, uběhlo několik desítek dnů, během kterých můj život nabral úplně jiné obrátky.

K mému překvapení jsem si se Sebem velmi padla do noty, tudíž náš společně trávený čas jedním posezením v kavárně nekončil. Spíše tomu bylo naopak. Začali jsme se scházet téměř každý den. Zprvu jsme se scházeli v oné kavárně, pak jsme se začali i různě procházet po všelijakých zákoutích města.

Bylo mi s ním neskutečně dobře, a i když jsme se znali jen pár dnů, připadalo mi jako bych ho znala několik let. Nikdy bych netipovala, že může vážený vědec být tolik vtipný. Nikdy nebylo chvilky, kdy by mě něčím nedokázal rozesmát, ať už to byl jeho upatlaný nos od zmrzliny, houpání na dětské houpačce, která se pod jeho váhou utrhla, nebo velmi nápaditému tanci.

Našla jsem si v něm zkrátka svojí spřízněnou duši, a i když jsem si myslela, že na vztah se v mém životě momentálně nenacházelo místo, s ním bych se mu rozhodně nebránila.

,,A kdypak mi ho představíš?" tázala se má kamarádka po tom, co jsem ji s blaženým úsměvem odvyprávěla vše, co jsem se Sebem prožila a významně se na mě podívala.

,,Představím?" vypadlo ze mě zaskočeně.

Na to se Liz pobaveně ušklíbla, ,,no jasně, vyprávíš mi o něm sice pěkně, ale jak mám vědět, jestli je fakt skutečný," dodala.

Nepatrně jsem se na ní zamračila. ,,Ty mi nevěříš?" zeptala jsem se dotčeně.

,,To víš, že věřím," odpověděla mi na to Liz konejšivě. Pak pokrčila rameny, ,,prostě ho chci poznat, když je tak úžasný."

Chvíli jsem nad jejími slovy přemýšlela. Nakonec jsem došla k rozhodnutí, že by to vlastně mohlo být docela fajn je spolu seznámit.

,,No tak dobře, navrhnu mu to a uvidíme, co vymyslíme," souhlasila jsem.

,,Fajn," usmála se na mě Liz. ,,A jak že dlouho spolu chodíte?" zeptala se mě pak a já vlivem jejich slov ztuhla na místě.

,,No...my...vlastně spolu ještě nechodíme," odpověděla jsem trhaně.

,,Ne?" vykulila na mě má kamarádka překvapeně oči. ,,Myslela jsem si...teda z toho tvého vyprávění jde poznat, že ho máš fakt ráda, tak jsem předpokládala..." chrlila ze sebe hekticky slova.

Nakonec jsem jí raději skočila do řeči a tím jí i umlčela.

,,Ano, mám ho ráda a vlastně jsem ho na zítra pozvala k sobě na večeři," prozradila jsem a pak se na ní spiklenecky ušklíbla.

,,Jo taaak," protáhla Liz chápavě, ,,takže chození od zítřka, píšu si," dodala, načež jsme se obě rozesmály.