Uzavření | TWD

Od začátku - Email, který to odstartoval

Trvalo to několik dní, než jsem po tom nepovedeném randeti znovu začala normálně fungovat. Ještě štěstí, že v práci neměli problém s tím, že jsem si vzala na pár dní volno. Nemohla jsem riskovat, že bych na Seba třeba někde narazila, ne když to všechno bylo tolik čerstvé. Schovávat jsem se ale nemohla věčně a tak jsem se nakonec plná obav vydala do práce a byl by to úplně normální pracovní den, kdyby mi však do emailu nepřišlo to, co přišlo...

Nevím, čím přesně mě ten email zaujal, jestli to bylo tím, že byl adresován přímo panu Harrisovi, takže se mi ve schránce objevil vlastně nějakým nedopatřením, nebo tím, že jsem měla ještě pořád v paměti, jak byl Seb kvůli něčemu vykolejený a tak jsem zatoužila konečně více poznat na čem to ti vědci pracovali. Ať už mě vedlo cokoli, rozhodla jsem se tu podivnou zprávu rozkliknout.

Vážený pane Harrisne,

posíláme Vám výsledky, které jste chtěl.

Text jako takový mi nic moc neřekl, ale nemohla jsem si nevšimnout dvou přiložených dokumentů, které doslova přitahovaly můj pohled. Se zatajeným dechem jsem klikla na jeden z nich - ten větší. K mé smůle mi na obrazovce notebooku ihned vyskočila ikonka požadující vyplnění hesla. To jsem si mohla myslet, zaklela jsem si v hlavě a ikonku vykřížkovala.

Zbytek dne jsme se snažila věnovat práci, i když jsem stále bojovala s nutkavým pocitem, který mě nutil zjistit způsob, jak bych se do za heslovaných dokumentů mohla dostat. Neodbytná touha ve mně sílila i přes to, že jsem se snažila sama sobě namluvit, že se v dokumentech jistě nenachází nic zajímavého, a i kdyby tomu tak nebylo, já bych to, se svým nízkým vzděláním, stejně nepoznala. Nic zkrátka mojí zvědavost neodradilo a proto, když jsem při odchodu zachytila kus rozhovoru dvou vědců, ihned jsem zbystřila, jako bych prostě nějak věděla, že to o čem se bavili, bylo přesně to, co mi pomůže mou zvědavost konečně ukojit.

,,Dnes jsme odeslali šéfovi všechny potřebné dokumenty," prohlásil jeden z nich se spokojeným úsměvem.

,,Takže projekt zombie může začít?" ujišťoval se druhý.

První na něho kývl hlavou. ,,Stačí už najít správnou lokalitu."

Projekt zombie, zopakovala jsem si v hlavě a pak tlačena jakousi neviditelnou silou rychlým krokem vypochodovala z budovy, došla do mé oblíbené kavárny, vybalila u jednoho ze stolečků notebook, který jsem sebou táhla a nedočkavě vyhledala tajemný email. Do kolonky s nápisem heslo jsem napsala ony dvě slova a dokument se k mému údivu otevřel.

V tu chvíli jako by mé srdce vynechalo pár úderů. To bych neměla, blesklo mi hlavou. Proč do toho chci strkat prsty? Tohle by udělala spíš Liz, ale ne já. Liz...no jistě! Otevřený dokument jsem shodila na lištu a vytáhla z kapsy mobil.

Po tom, co jsem své kamarádce vylíčila vše o emailu, který mi přišel, a který podivně přitahoval mojí pozornost a do jehož dokumentů se mi podařilo dostat, vřítila se do kavárny jako uragán. Vlasy měla rozvířené všude kolem hlavy a sotva popadala dech, takže nebylo pochyb o tom, že celou cestu od jejího bytu až ke kavárně běžela.

,,Tak ukaž!" vyhrkla ze sebe dychtivě a s nedočkavostí blyštící se jí v očích se postavila za mě tak aby viděla na monitor notebooku.

,,Vážně to chceme udělat?" zeptala jsem se jí nejistě, i když jsem podobně jako ona, z nějakého podivného důvodu, umírala zvědavostí.

,,Musíme!" přitakala Liz, přičemž mi vytrhla myš z ruky, a klikla na dokument na liště.

,,Do prdele!" hlesly jsme, po tom, co jsme si ho pečlivě pročetly, nastejno.