Uzavření | TWD

Od konce - Bicepsy a tricepsy

,,Příště to bude lepší," promlouval ke mně Rick povzbudivě, když jsme se v autě řítili zpátky na farmu.

Já však byla sebou tak zklamaná, že jsem ani neměla chuť mluvit a tak jsem si při každém jeho pokusu mi zvednout náladu pouze popuzeně odfrkla. Netrefila jsem totiž ani jednu jedinou plechovku. Sice jsem čekala, že mi střelba nepůjde, ale že budu, až tak moc neschopná mě zklamalo. Neměla jsem šanci trefit mrtváka, což vlastně znamenalo, že jsem už v té chvíli byla prakticky mrtvá.

Netrvalo to dlouho a dojeli jsme. Vystoupila jsem z auta a sklesle Rickovi poděkovala za to, že se alespoň pokusil o to mě něco naučit. Měla jsem v plánu se vydat do svého pokoje, kde bych se mohla nerušeně poddávat depresím. Rickův hlas mě však zastavil.

,,Počkej," řekl a já jako na povel zastavila své kroky a tázavě na něho otočila sklopenou hlavu.

K mému překvapení si z pod opasku vytáhl zbraň, ze které mě učil střílet a natáhl ji ke mně.

,,Vezmi si jí," kývl s ní na mě, ,,je tvoje."

,,To ne," vydala jsem ze sebe nesouhlasně.

Rick se však nedal.

,,Ale jo."

,,Viděl jsi, jak jsem s ní neschopná," namítla jsem a natáhla před sebe ruce, jakoby mi snad se zbraní hrozil.

,,I tak bude lepší, když ji u sebe budeš mít, nikdy nevíme, co se může stát," odpověděl mi na to Rick, ,,jen si vzpomeň na Dalea."

Musím říct, že přemlouvání to Rickovi vážně šlo. Jakmile zmínil Dalea, uvědomila jsem si, že měl nejspíš pravdu. Mrtvák na mě mohl skočit doslova kdekoli a kdykoli a beze zbraně bych neměla vůbec žádnou šanci. Nakonec jsem si jí tedy od Ricka s hlasitým povzdechem vzala.

,,Moc bych se o tom ale nezmiňoval Hershelovi," mrkl na mě Rick, když jsem si pistol strčila do kapsy u kalhot.

Souhlasně jsem na něho kývla hlavou a pak se konečně vydala do svého pokoje.

O několik hodin později proběhl Daleův pohřeb. Sešli se na něm úplně všichni dokonce i celá Hershelova skupina, i když k nim Dale nepatřil. Jeho smrt prostě zasáhla všechny. Smuteční řeči se ujal Rick. Dlouze promlouval o tom, jak se Dale nebál projevit svůj názor, což byla pravda. Také nám a hlavně Hershelovi promlouval do duše s tím, že bychom Daleovi měli splnit ještě jedno jeho přání a to takové, že odsuneme všechny hádky a spory stranou a spojíme naše dvě skupiny.

K mému překvapení s tím Hershel bez jakéhokoli přemlouvání souhlasil a dokonce Rickově skupině nabídl, aby se nastěhovali do hlavní budovy. Tím pohřeb skončil a začaly se řešit praktické otázky týkající se toho, jak co bude, kdo bude na hlídce a také to, že Rick s Darylem odvezou pryč Randalla. Neuniklo mi, že se Daryl a Rick v poslední době nějak více spřátelili a nebyla jsem jediná. I Shane si toho všiml a ihned předvedl žárlivou scénku, čímž si zrovna moc nepomohl, neboť mi přišlo, že se většina lidí pomalu ale jistě začala stavět proti němu.

Zbytek dne probíhal až neuvěřitelně klidně. Členové Rickovi skupiny sklidili svoje tábořiště a pomalu si stěhovali věci do Hershelova domu. Pouze Daryl se se svými věcmi ani jednou neukázal. Že by v domě bydlet nechtěl? Vlastně mě to u něho už ani nepřekvapovalo. Nastěhováním by ztratil svůj milovaný klid.

Seděla jsem zrovna na verandě a sledovala dění okolo, když jsem si právě Daryla všimla. Stál na střeše stodoly a tloukl kladivem do trámů. Neměla jsem co na práci a tak jsem se rozešla k němu.

,,Tak co střílení?" promluvil, když zaregistroval můj příchod a na chvíli přerušil práci.

Frustrovaně jsem si povzdychla. Tak nějak jsem doufala, že se na tohle bude vyptávat spíše Ricka a já se tomu tak vyhnu. Nechtělo jsem mu vyprávět o tom, jak neschopná jsem byla a tak jsem raději obratně změnila téma.

,,Ty se nestěhuješ?" zeptala jsem se.

,,Takže to nebylo dobrý," odtušil Daryl a mojí otázku totálně ignoroval.

,,Dostala jsem od Ricka zbraň tak to tak špatné asi nebylo," zalhala jsem.

Moc dobře jsem věděla, že to byla naprostá katastrofa.

,,Fajn," řekl a pak začal znovu přibíjet hřebíky.

,,Pořád čekám na toho zastřeleného mrtváka," dodal ještě jakoby nic.

Tak to si ještě počkáš, Daryle, pomyslela jsem si a namířila na něho svůj pohled. Z nějakého neznámého důvodu jsem od něho najednou svůj zrak nemohla odtrhnout. Hlavně tedy od Darylovi odhalené svalnaté paže, ve které silně svíral kladivo. V jeho tmavé vestě bez rukávů vypadal skoro jako jeden z těch vymakaných svalovců z dívčích časopisů.

,,Chceš něco?" vytrhl mě ze sledování Darylových napínajících se bicepsů a tricepsů jeho hlas.

Zmateně jsem párkrát rychle zamrkala. Hned na to jsem ucítila horkost rozlévající se po mých tvářích. Vážně jsem právě téměř slintala nad Darylem?

,,Ne," hlesla jsem zaraženě, když jsem na sobě ucítila jeho tázavý pohled a raději se spěšným krokem vydala pryč.