Uzavření | TWD

Od konce - Napjatá atmosféra

Vůbec jsem nechápala, o co jde, ale i tak jsem na černocha, který držel nad hlavou malou plyšovou panenku, koulela očima. Viděla jsem, že jí měl Daryl připevněnou za opaskem, ale nevěnovala jsem tomu nijak zvlášť velkou pozornost.

,,Kde jí Daryl našel?" zeptal se brunet a tázavě se na mě podíval.

,,Já...já nevím, když jsem ho našla, už jí měl u sebe," odpověděla jsem mu nejistě.

Popravdě jsem ze všech těch lidí byla docela vykolejená. Vlastně ani nevím, co jsem čekala. Byla jsem tak nadšená, když mi Daryl o své skupině řekl, ale teď bych se nejradši rozutekla pryč. Možná to bylo kvůli tomu, že jsem se mezi nimi cítila jako nějaký vetřelec.

,,Jdeš s námi?" promluvil na mě brunet znovu.

Nestihla jsem ani odpovědět, protože se hned na to ozval chlap s kšiltovkou.

,,Cože? Ty jí chceš přivést na farmu? Nic o ní nevíme!"

Pár kroků jsem od nich odstoupila.

,,Nemá žádnou zbraň, nemůžeme jí tu jen tak nechat," odpověděl mu na to brunet, hned potom co si mě důkladně prohlédl.

,,A..ale.." pokusil se ten druhý dál protestovat, ale brunet ho rázně přerušil.

,,Farma je Hershela, ať si o ní rozhodne on," pronesl důrazně a kývl hlavou na znamení, abych je následovala.

Chvíli jsem pochybovala, zda s nimi opravdu jít. Ten chlap v kšiltovce se na mě tvářil dost odmítavě. Z mého rozhodování mě vytrhl neznámý, ale docela sympatický hlas.

,,Ahoj, já jsem Glenn,"

Byl to ten Asiat. Přátelsky se na mě usmál a natáhl ke mně dlaň.

,,Ahoj...Anya," potřásla jsem si s ním a snažila se mu úsměv tak nějak křečovitě oplatit.

,,Z Shanea si nic nedělej, je takový na všechny," kývl hlavou směrem k chlapovi v kšiltovce.

,,A...kdo je tamten?" ukázala jsem na bruneta. Všichni tři i s Darylem mizeli v dálce.

,,To je Rick Grames, bývalý polda,"

,,Aha...a ten Hershel?" vyhrkla jsem na něho další otázku.

,,Hershel je majitel farmy, ve které už nějakou dobu přebýváme, je moc hodnej, že nás u sebe nechává, ale je to taky docela bručoun," odpověděl mi s úšklebkem.

Na to jsem si jen povzdychla. Bručounů tam měli na můj vkus nějak moc. I přes to jsem se to nakonec rozhodla risknout a vydala jsem se za ostatními. Jak jsem záhy zjistila, na farmě žilo ještě dalších pár lidí. Téměř nikdo se mi ale nepředstavil, jen na mě házeli podezřívavé pohledy. Glenn mě odvedl do jakési hlavní budovy, do které Rick s Shanem odvedli i Daryla. Stála jsem mlčky v předsíni a přemýšlela, co se mnou asi bude dál. Když už na mě to nic nedělání bylo moc dlouhé, rozhodla jsem se zjistit jak na tom Daryl je a tak jsem pomalu vystoupala po schodech do druhého patra.

Už v půlce schodů se ke mně dostaly cizí hlasy.

,,Daryl právě riskoval svůj život, aby přinesl první opravdový důkaz, co máme!"

Tento hlas patřil Rickovi a další, kdo se s ním bavil, byl Shane.

,,Takhle se na to dá dívat, já se na to ale dívám tak, že riskoval život kvůli panence."

Pomalu jsem začala chápat, o co asi šlo. Podle všeho Daryl v tom lese někoho hledal, odhadovala jsem, že nějaké dítě, vzhledem k té panence.

,,Špehuješ nás?" vyhrkl ze sebe najednou Shane a já sebou v tu chvíli polekaně trhla.

Oba dva přistoupili ke schodišti a koukali na mě.

,,N...ne...já jen...chtěla jsem zjistit jak na tom je Daryl," vysoukala jsem ze sebe a konečně vystoupala posledních pár schodů.

V tu chvíli z jedněch dveří vyšel postarší pán s delšími bílými vlasy.

,,Á tady jste, pojďte semnou, musíme si promluvit," kývl na mě hlavou a rozešel se po schodech dolů. Na nic jsem nečekala a následovala ho.

,,Takže ty ses tři měsíce schovávala v nějakým sklepě?" zeptal se mě ten pán, o kterém jsem zjistila, že je to již zmiňovaný Hershel, tedy majitel farmy. Musela jsem mu odpovědět na několik otázek, jako třeba jak se jmenuju, co jsem před epidemií vykonávala za práci, kde jsem do teď přebývala a tak.

Seděli jsme v prostorné jídelně u dřevěného stolu. Společně s námi tam seděla ještě mladá hnědovlasá žena.

,,No...jo...byly to nudné tři měsíce" nervózně jsem se zasmála. Cítila jsem se nejistě, když jsem na sobě ucítila jejich zkoumavé pohledy.

,,Ehm...Víš...rád bych tě tu u nás nechal, když říkáš, že nemáš kam jinam jít, ale už tak tu mám lidí víc než dost a spoustu věcí nám dochází-"

,,Ale tati!" skočila mu do řeči ta hnědovláska.

,,Přeci jí nenecháš odejít...vždyť by tam venku umřela,"

Hershel si ustaraně povzdychl.

,,Maggie..." vyslovil potichu její jméno.

,,Ne, prostě jí nemůžeš vyhodit, jeden člověk pro nás už nic neznamená," protestovala dál.

Hershel si s dalším povzdychem promnul čelo.

,,No dobře," rozhodl se nakonec, ,,můžeš tu teda zůstat,"

Možná bych z toho měla být štěstím celá bez sebe, ale přes můj stále trvající šok z toho všeho kolem, jsem se ani nemohla radovat.

,,Díky," vysoukala jsem ze sebe a alespoň se pokusila o vděčný úsměv.

Maggie mi úsměv oplatila, Hershel se však beze slova zvedl a zmizel pryč.

U večeře, kde se sešli snad všichni obyvatelé farmy kromě Daryla, panovala velmi napjatá atmosféra. Cítila jsem, že z části je to kvůli mně, ale i kvůli něčemu jinému. Všichni si v tichosti všímali svého jídla, takže bylo slyšet jen zvuky příborů narážejících do talířů.

,,Umí někdo z vás hrát na kytaru?" zeptal se najednou Glenn a s milým úsměvem nás všechny přejel pohledem.

,,Dale jednu pěknou našel."

,,Otis uměl a byl v tom moc dobrý," odpověděl mu na to Hershel, čímž náladu zrovna moc nevylepšil. A já samozřejmě nevěděla proč.

,,Ehm...já umím hrát, ne teda moc dobře, ale pár písniček bych asi zvládla," promluvila jsem nejistě do ticha, které mezi námi znovu zavládlo.

Všichni u stolu na mě namířili své pohledy. Tvářili se jako bych snad řekla něco špatně. Pouze Glenn se na mě nepatrně pousmál. Raději jsem se rozhodla už nic neříkat. Po večeři jsem se Maggie nabídla, že jí pomůžu s nádobím, abych se cítila alespoň trochu užitečně. Maggie mi pak ukázala můj pokoj. Byl sice malinký, ale útulný. Nacházela se v něm pohodlně vypadající postel a skříň. Shodila jsem ze zad svůj batoh a s hlasitým povzdychem se svalila na postel. Byl to opravdu dlouhý den.