Uzavření | TWD

Od začátku - Zvědavá Liz

,,Potřebuju kafe," prohlásila jsem, když se Liz konečně zvedla z pokleku.

,,To je dobrý nápad," přitakala má kamarádka ihned, ,,kousek odsud znám moc dobrou kavárnu."

,,Tak mě veď," přikázala jsem jí.

Vážně jsem potřebovala nějakou zpruhu. Člověk by ani neřekl, jak ho civění do počítače unaví. Naštěstí to netrvalo dlouho a došly jsme k malé kavárničce. Už z prosklených francouzských oken bylo vidět, jak byla vevnitř útulná. Nedočkavě jsem vešla dovnitř a rozhlédla se kolem sebe. Vpravo ode mě se nacházel bar zčásti obložený dřevem a zčásti průhledný. V průhledné části se nacházely vystavené moučníky. Všechny vypadaly tak lahodně, že se mi ihned začaly zbíhat sliny. Na nic jsem tedy nečekala a přistoupila k baru. Ihned mě pozdravila mladá sympatická číšnice. Objednala jsem si velké machalatté a citrónový cheesecake. Liz si objednávala hned po mně, poprosila o klasické latté a o cheesecake, ale čokoládový. Slečna za barem nám nabídla, že nám naší objednávku přinese ke stolu a tak jsme jí obě poděkovaly a usadily se u jednoho z kulatých dřevěných stolečků.

,,Jo, tady se mi líbí," kývla jsem uznale hlavou.

,,To jsem ráda," usmála se na mě Liz.

Upřímně jsem na Liz byla ještě stále trochu naštvaná a to, i když jsem jí odpustila. Jakmile jsem však dostala svojí kávu, veškerá zloba ze mě vyprchala. Ihned jsem popadla hrníček do obou rukou a s přivřenýma očima nosem dlouze natáhla vůni toho kouzelného nápoje.

,,Víš, že je celkem vtipné sledovat tě s kávou?" uchechtla se na mě Liz.

Otevřela jsem oči a namířila na ní pohled. Poté jsem se na ní ironicky ušklíbla a konečně se napila z hrníčku. Po celém mém těle se začal rozlévat příjemný hřejivý pocit. Zkrátka a dobře jsem milovala kafe, tedy hlavně to dobré z kaváren, na takovém jsem byla doslova závislá.

Upíjela jsem s takovou chutí, že to netrvalo dlouho a měla jsem v hrníčku už jenom na dně. Odložila jsem ho na stoleček a začala se věnovat svému dezertu. Hned první sousto mě přimělo přemýšlet nad tím, co bylo lepší, jestli to kafe a nebo cheesecake. Jedno jsem však věděla jistě – v této kavárně jsem rozhodně nebyla naposledy.

,,Jak bylo vůbec v práci?" zeptala se mě Liz po tom, co jsme tam chvíli seděly v tichu.

,,Bylo to...únavné a to jsem tam byla teprve první den," povzdychla jsem si.

,,To ti přijde, protože na tu práci nejsi zvyklá, za pár dní to budeš vnímat úplně jinak," uklidňovala mě.

,,Jo, snad jo," pokrčila jsem rameny a nabrala si na vidličku další kus zákusku.

,,A už jsi zjistila, na čem tam pracují?" vyptávala se zvědavě Liz.

Nesouhlasně jsem zakývala hlavou.

,,Ne, a i kdyby, nemůžu o tom s tebou mluvit, nemůžu o tom s nikým mluvit," připomněla jsem jí, když jsem spolkla sousto.

Liz se nahlas uchechtla.

,,No jo, já zapomněla tvoje práce je přeci přísně tajná," pronesla a při slovech přísně tajná naznačila prsty ve vzduchu uvozovky.

,,Je tajná," oponovala jsem jí ,,podepsala jsem smlouvu o mlčenlivosti."

,,A co se ti stane, když ji porušíš?" zajímalo Liz.

,,Já nevím," pokrčila jsem rameny, ,,asi bych musela platit nějakou pokutu...předpokládám."

,,Nevíš?" vydala ze sebe Liz překvapeně.

,,Ne, nečetla jsem tu smlouvu dopodrobna."

To mojí kamarádku trochu namíchlo.

,,Takové věci, ale přeci musíš číst dopodrobna, co když tě zabijí anebo tě odposlouchávají, to všechno tam mohlo být napsáno!" namítala.

,,Ale prosím tě, proč by mě měli zabíjet?" uchechtla jsem se.

,,No jen aby ses nedivila," zabrblala Liz.

Na chvilku se mezi námi rozhostilo opět ticho. Každá jsme se zaujatě věnovala svým dezertům a nápojům. Jedna věc však Liz zřejmě stále vrtala hlavou.

,,Stejně...tebe nezajímá, co tam dělají?"

,,Ne," pokrčila jsem nezaujatě rameny.

,,Ale je to laboratoř," konstatovala Liz, ,,co když...já nevím...vytváří nějakou biologickou zbraň?"

,,Tak vytváří," odpověděla jsem.

,,Ale co když chtějí zničit svět?" vyhrkla Liz.

Na její slova jsem reagovala odmávnutím rukou.

,,Prosím tebe moc koukáš na filmy," řekla jsem ironicky.

Liz se však nevzdávala.

,,Proč by jsi jinak musela podepisovat tu smlouvu?"

Namítala by nejspíš něco ještě dál, já ji však rázně zastavila.

,,Můžeme se prosím bavit o něčem jiném?"

,,No tak jo," povzdychla si Liz.

Ta svojí zvědavou povahu vážně nezapře. Člověk jako ona by v takovém zaměstnání pracovat nemohl. Věděla jsem o ní moc dobře, že v udržení tajemství je totálně marná. Navíc musela o všem vše vědět, hlavně když bylo něco tajné. To já jsem byla pravý opak.

,,Tak mi řekni, kdy spolu zase někam vyrazíme?" zeptala se Liz.

Nepatrně jsem se na ní zamračila.

,,Jako aby jsi mě zase někde nechala kvůli chlapovi?" pronesla jsem kousavě.

Prostě jsem si to nemohla odpustit. Liz si znovu povzdychla.

,,Hele už jsem se ti omluvila a slibuju, že se to víckrát nestane."

,,No dobře," odpověděla jsem, ,,zatím se ale nikam nechystám."