Uzavření | TWD

Od konce - Dilema

,,Aha," odsekl Daryl a najednou se tvářil jako by ho vlastně to, jaký jsem měla se Sebem vztah, vůbec nezajímalo.

Nevěděla jsem co dalšího mu říct a tak se mezi námi rozhostilo ne moc příjemné ticho. Pak se ke mně otočil zády a mlčky vykročil pryč.

,,Kam jdeš?" tázala jsem se ho překvapeně.

,,Lovit," utrousil, aniž by se zastavil nebo se na mě alespoň podíval a významně si upravil kuši, kterou měl pověšenou na zádech.

,,Ale-" vyhrkla jsem ze sebe, ale pak jsem si uvědomila, že vlastně netuším co říct a tak jsem se odmlčela.

,,V pohodě?" ozvalo se mi za zády.

Vylekaně jsem sebou trhla, bylo zvláštní mít u sebe, po tom, co jsem byla jen já a Daryl, ještě někoho třetího. Otočila jsme se na Sebastiána postávajícího ve dveřích. ,,Jo...jasně," odpověděla jsem mu.

Seb si mě prohlížel podezřívavým pohledem. ,,Kam šel?" vypadlo z něho po chvíli, přičemž hlavou kývl směrem k v dáli mizejícímu Darylovi.

,,Ulovit něco k jídlu," řekla jsem a raději hovor odvedla jinam. Stačilo, že jsem Darylovi musela vysvětlovat, jak to mám se Sebastiánem, ještě abych na podobné otázky musela odpovídat i Sebovi. O to jsem vážně nestála. Co bych mu asi taky řekla? ,,Jak si vůbec přežíval? Máš nějakou skupinu? A vůbec...jak to že tu jsi?" začala jsem ze sebe tedy raději sypat otázky.

Seb si nahlas povzdychl. ,,To víš, po tom co se všechno tohle stalo, netrvalo dlouho a dozvěděli se, že jsem ti všechno vyzradil já a tak mě sem poslali za trest taky."

Jeho slova mi po dlouhé době připomněli vše z mé bolavé minulosti. Obličej se mi zkřivil naštváním.

,,Hajzlové," utrousila jsem potichu.

,,Jo," přikývl Seb hlavou a hned na to mě probodnul pohledem, ,,jinak žádnou skupinu nemám, tak nějak jsem přežíval na vlastní pěst," prozradil mi a pak se zhluboka nadechl. ,,Víš, napadlo mě, když jsme se zase našli a víme o všem, co se stalo, mohli bychom se dostat za hranici a někomu to říct, někomu, kdo by je za to potrestal a tohle všechno skončil," vychrlil ze sebe.

Nějakou chvíli jsem se nad jeho slovy přemýšlela. Nebyl to rozhodně špatný nápad. Mohli bychom ukončit celou apokalypsu. Lidi, kteří byli za ní zodpovědní by mohli konečně za své úlisné činy platit. Ale co Daryl? Svěřila bych se mu? Nebo bych ho opustila?

,,No...já nevím," vydechla jsem rozpolceně.

Samotnou mě překvapovalo jak moc mně myšlenka, že bych Daryla opustila, děsila. Ten bručoun mi podle všeho přirostl k srdci víc, než jsem si myslela.

,,Nevíš?" vykulil na mě Seb oči, pak ke mně přistoupil a pevně mě chytil za ramena. ,,Anyo, vždyť bychom mohli všechny zachránit," začal se mnou třást a jeho hlas nabýval na naléhavosti.

,,Ale..." snažila jsem se rychle vymyslet nějakou námitku jinou, než že nechci opouštět Daryla, ,,je to nebezpečné, pravděpodobně bychom dřív umřeli než bychom se dostali za hranici."

,,To nemůžeš vědět," oponoval mi. Pak si znovu povzdychl. ,,Mohli bychom odčinit to, čeho jsme byli součástí," naléhal a jeho prsty se mi zaryli do kůže. ,,Copak si nepřijdeš provinilá?"

,,Provinilá?" Zamračila jsem se na něho a afektovaně jsem ze sebe strhla jeho dlaně. Vážně musel tohle říkat? Přikládat do ohně mé viny? Zrovna on? ,,Vždyť jsem byla jen hloupá sekretářka," připomenula jsem mu. ,,To ty by ses měl cítit provinile!" zdvihla jsem ukazovák a zapíchla mu ho do hrudi. ,,Já se alespoň snažila proti nim bojovat!"

,,No ale moc se ti to nepovedlo," utrousil ironicky, čímž mě ještě víc dopálil.

,,Jak si vůbec dovoluješ tohle říct!" vykřikla jsem. ,,Prosila jsem tě o pomoc! S tebou by se mi to určitě povedlo! Jenže ty si byl až moc velký srab!"

,,A proto tě teď prosím, ať mi pomůžeš to vše odčinit!" podotkl.

Jeho slova mě na chvíli umlčela. Jak to, že se najednou chtěl zachovat tak hrdinsky? Cítí opravdu vinu? Přemýšlela jsem a naštvaně ho u toho propalovala pohledem. Hrudník se mi vlivem nahromaděného vzteku viditelně zvedal a klesal.

,,Jo, najednou," utrousila jsem nakonec s uchechtnutím a zabodla svůj pohled do země, neboť se mi nepodařilo se rozhodnout, jak bych se měla nakonec zachovat. Přeci jenom jsem také cítila za všechno vinu a možná jsme byli jediní, kteří by mohli apokalypsu zastavit.

,,Alespoň o tom přemýšlej," promluvil po chvíli Seb prosebně.

Znovu jsem na něho namířila pohled.

,,Budu čekat a doufat, že se rozhodneš dobře," pokrčil rameny.

,,Ale kde budeš čekat?" nechápala jsem. ,,Tady?"

,,Pokud to nebude Darylovi vadit, tak ano," odpověděl.