Uzavření | TWD

Od konce - Nový domov

,,Můžete toho už vy dva nechat?" procedila jsem skrz zuby, když jsme se po několikáté zastavili na obhlídku okolí.

Vždy když jsme se takhle zastavili, musela jsem poslouchat, jak se ti dva hádají. Daryl stojící pár metrů ode mě, se na mě podíval a zřejmě mu můj naštvaný výraz, který jsem na ně dva vrhala, přišel vtipný, neboť se pobaveně zašklebil.

,,Je tu něco vtipného," pronesla jsem vážně a s pohledem upřeným do jeho očí se k němu nebezpečně přibližovala.

Ihned před sebe natáhl paže v obraném gestu a nesouhlasně zakýval hlavou. ,,Vůbec nic," odpověděl mi. Nejspíš to mělo znít vážně, ale jeho cukající koutek ho prozradil.

Nebýt Sebastiána, který se do našeho rozhovoru vložil, asi bych po něm samým vztekem skočila.

,,Co s ním máš?" pronesl tázavě a doslova mě tím sebral vzduch z plic.

,,Co?" vykulila jsem na něho překvapeně oči a všimla si, jak nás oba s přimhouřenýma očima sleduje.

Řekla jsem mu přeci, že jsem na Daryla narazila jednou venku a že jsme pak museli opustit naší skupinu. Proč ho zajímá, jestli spolu něco máme? A máme vlastně? Na tuto otázku mi hned vzápětí odpověděl Daryl...bohužel.

,,Co by, spíme spolu," pronesl to tak nenuceně, jakoby mluvil o počasí nebo o něčem podobném.

,,CO?" zopakovala jsem to, co před chvíli a svojí pozornost přesunula na Daryla.

Nemohla jsem uvěřit tomu, že to prostě jen tak řekl.

,,To...stalo se to jen jednou," vysoukala jsem ze sebe, jako bych se snad před nimi a hlavně před Sebem musela obhajovat. ,,Byli jsme na mol."

Jedno z Darylových obočí vyletělo nahoru. ,,Chceš tím říct, že kdyby si nebyla opilá nevlezla by si se mnou do postele?"

V sekundě jsem zrudla jako rak, což jsem poznala podle tepla, které se mi rozlilo po tvářích. Naštěstí jsem nemusela odpovídat, protože mě předběhnul Seb.

,,Teda...to bych do tebe neřekl," uchechtnul se na mě, ,,takovej..."

,,Takovej co?" štěkl po něm Daryl.

Frustrovaně jsem si povzdychla. To se vážně budou neustále hádat?

,,Žárlíš, protože ty si byl jen její kolega z práce?" ušklíbl se na Seba Daryl.

Ajaj, pomyslela jsem si. Teď mu Sebastián jistě vpálí, že jsme spolu chodili a já tak budu za lhářku. A taky, že se tak stalo.

,,My jsme spolu chodili, kámo," oznámil mu Seb a vítězně se na něho šklebil.

Daryl po mě v tu chvíli šlehl vyčítavým pohledem. Jo, možná jsem mu raději měla říct pravdu, ale kdo mohl čekat, že se jejich vztah bude ubírat takovým směrem. A vůbec...proč mě do toho zatahují? Není přeci má povinnost ani jednomu z nich říkat, co jsem měla nebo neměla s tím druhým! Nemusím se cítit provinile! Tohle si líbit nenechám, pomyslela jsem si a zhluboka se nadechla.

,,Nechcete si třeba ještě začít poměřovat...," vykřikla jsem frustrovaně, pak jsem se ale na chvíli zasekla. ,,Je!" dodala jsem, když jsem nemohla přijít na žádné vhodné oslovení.

,,Klidně...vlastně nám můžeš říct ty, kdo z nás je na tom lépe," odpověděl mi na to pobaveně Seb.

Znovu jsem na něho vykulila oči. ,,To snad nemyslíš vážně!"

Daryl s úsměvem zakýval hlavou. ,,To raději nechtěj," pronesl.

,,No tak!" zaúpěla jsem.

Neměla jsem sílu poslouchat další jejich hádky. Vždyť přeci kvůli tomu jsme s Darylem opustili naše skupiny. Proč se tedy teď tak moc chce hádat? Kde je ten starý, nemluvný Daryl? S povzdechem jsem od nich odvrátila oči a bezděčně se zadívala někam do dálky, když v tom...

,,Podívejte," vykřikla jsem, abych přehlušila jejich  pokračující překřikování se a prstem ukázala tam, kam směřoval můj pohled.

Daryl i Seb konečně zmlkli a překvapeně se na mě podívali.

Na kopci nedaleko nás stál rozlehlý komplex budov. Vypadalo to jako nějaká stará fabrika. Pro nás to však fabrika nebyla. Pro nás se těch několik budov stalo pro příští měsíc našim domovem.