Uzavření | TWD

Konec - Říše mrtvých

Naše cesta trvala dlouhých šest měsíců. Půl roku jsme projížděli stát křížem krážem a snažili se vystopovat někoho, kdo byl za celou apokalypsu zodpovědný. Možná, že bychom pátrali i déle, kdyby nám cestu neztížila chřipka. Daryl byl naštěstí v pořádku, ale já trpěla silnými horečkami, kašlem a občasnými halucinacemi. Posledních pár týdnů, kdy jsem se už sotva udržela na motorce, jsme se utábořili v malém opuštěném krámku. Měli jsme docela štěstí, neboť jsme v něm narazili na několik plechovek s jídlem a dokonce i na prášky proti bolesti hlavy. Díky nim jsem dokázala alespoň na chvíli usnout.

,,Anyo?" ozval se odněkud z přední části našeho útočiště Darylův hlas. Vracel se z průzkumu.

Já ležela na zemi zachumlaná v poněkud zatuchlé dece. Obličej jsem měla v jednom ohni díky horečce, která ne a ne ustoupit. Na čele jsem ucítila teplý pot. Zbytek těla se mi však třásl zimou.

,,Jak ti je?" zajímal se Daryl, když si ke mně klekl.

,,Výborně," zachraptěla jsem a pokusila se o lehký úsměv, i když mi tedy do smíchu moc nebylo.

Kdo by kdy řekl, že ho ve světě plném zombíků nejvíce skolí prachobyčejná chřipka.

Darylův obličej byl napjatý starostí. Opatrně mi položil svou drsnou dlaň na čelo a pak mi prsty odrhnul slepené vlasy potem na stranu. ,,Vzala sis prášky?" zeptal se.

,,Dvakrát," oznámila jsem mu, ,,přijde mi, že moc nefungují."

,,Jsou dost prošlý, možná to bude tím," pokrčil Daryl rameny.

,,Možná," hlesla jsem.

Hned na to mé tělo přepadla tíživá únava. Nechala jsem oční víčka spadnout dolů. Po slepu nahmatala Darylovu hruď, uchopila jeho tričko do rukou a lehce zatáhla. Mé gesto pochopil a poslušně si lehnul vedle mě. Když jsem na svých rtech ucítila jeho, nesouhlasně jsem se zamračila. Zakázala jsem mu mě líbat, abychom alespoň trochu zabránili tomu, aby se ode mě nakazil. Většinu času mé přání respektoval, ale párkrát jsem ho načapala, jak mi věnoval polibky, když si myslel, že jsem spala.

,,Vstávej, maličká."

Z velké dálky ke mně zničehonic doléhal tlumený hlas.

,,Vedu nám návštěvu."

Nejdříve jsem si myslela, že se jednalo pouze o další halucinaci, ale pak jsem si uvědomila, že hlas patřil Darylovi. Rozlepila jsem víčka a zamžourala na dvě postavy, které se nade mnou skláněly.

,,Ricku?" vydechla jsem téměř bezhlasně a nevěřícně na něho kulila oči.

,,Ahoj, Anyo," pozdravil mě můj starý známý s vlídným úsměvem, neušlo mi však, jak mu jeho úsměv nepatrně uvadl, když po mě přejel svým pohledem.

Pomalu jsem se posadila a opřela se zády o stěnu za mnou. Nejraději bych se postavila, ale neměla jsem na to dost sil. ,,Kde se tu bereš?" zajímala jsem se a snažila se jeho znepokojení ignorovat.

Sama jsem moc dobře věděla, jak jsem na tom byla a Darylův ani nikoho jiného strach ve tváři mi zrovna nepomáhal.

Rick se posadil naproti mně a dal se do dlouhého vyprávění. Povídal nám o tom, jak se skupinou našli opuštěnou věznici, také se s bolestí v hlase zmínil o smrti své manželky, při slovech o jeho narozené dceři se však znovu rozzářil. Dále pokračoval vyprávěním o záchraně pokousaného Hershela. O nové člence Michone a také o Guvernérovi, se kterým měli potíže. Nemohla jsem uvěřit kolik se toho za dobu, co jsme byli s Darylem pryč událo.

,,A jak ses objevil tady? Táboříte někde poblíž? Jak se má Beth? Nebyla na mě naštvaná?" vychrlila jsem na něho salvu otázek a hltala ho zvědavým pohledem.

Přes Rickovu tvář se přehnal temný stín a já ihned věděla, že bylo něco špatně.

,,Co?" vyhrkla jsem ze sebe zaskočeně.

,,Ona...zmizela," dostal ze sebe ztěžka.

Nechápavě jsem na něho vykulila oči. ,,Kdo?" vydechla jsem, ale vzápětí mi vše došlo. ,,Beth?" ujišťovala jsem se.

Rick mlčky přikývl.

,,Zmizela? Jak?" nechápala jsem.

,,Po tom, co na nás zaútočil Guvernér, prostě někam utekla," odpověděl mi Rick a zhluboka si povzdychl, ,,proto jsem tady, hledám jí."

Celé tělo se mi napjalo. Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi řekl. Má kamarádka Beth, že byla někde tam venku sama a ztracená? V očích mě zaštípaly slzy. Stočila jsem svůj pohled na Daryla. ,,Musíte jí najít," prohlásila jsem, přičemž mi už z očí skanula první slza.

,,Neboj se," položil mi Rick chlácholivě dlaň na rameno, ,,najdu jí."

,,Daryl ti pomůže," vyhrkla jsem na to ihned.

Daryl však nesouhlasně zavrtěl hlavou. ,,Nemůžu, nemůžu se od tebe vzdálit," namítl.

,,Ale můžeš," nesouhlasila jsem. ,,Musíš!"

,,Jsi nemocná, nemůžeš tu zůstat sama," protestoval dál.

Já se však nehodlala vzdát, ,,ne, Beth nemůže zůstat venku sama."

,,Nikam nejdu!" pronesl nekompromisně Daryl a aby váhu svých slov ještě více podtrhl, založil si rázně ruce v bok.

Vzedmula se ve mně vlna hněvu. Propíchla jsem ho rázným pohledem a zhluboka se nadechla. ,,Nemůže umřít!" dostala jsem ze sebe, ,,další smrt bych už nezvládla."

Rick mezi námi mlčky přeskakoval pohledem. Daryl se zase tím svým zarýval do toho mého. Bylo jasné, že přemýšlel.

,,Tak dobře," prohlásil po chvíli ticha.

Po tváři se mi rozlil vděčný úsměv.

,,Ale jen na dva dny, po dvou dnech se za tebou vrátím," smlouval Daryl.

Dva dny byly pořád lepší než nic a tak jsem souhlasila. Ještě předtím než Rick s Darylem vyrazili se i se mnou najedli. Pak už jsem se s nimi rozloučila.

Celou věčnost jsem nemyslela na nic jiného než jen na Beth. Modlila jsem se, prosila Boha a všechno možné ať se najde živá. Byla jsem myšlenkami na ní tak zaneprázdněná, že jsem si ani neuvědomovala jak se můj už tak bídný stav pomalu ale jistě horšil. Mé tělo začínalo boj s chřipkou vzdávat. Všechny síly mě opouštěly.

Až když jsem pod sebou ucítila vlhko a v nosu mi zaštípal nepříjemný pach moči, pochopila jsem, že jsem svůj boj prohrávala. Hlavu jsem měla těžkou jako kámen. Každý nádech jsem ze sebe musela tlačit a v plicích mi nepříjemně chrastilo. Přála jsem si alespoň vydržet do návratu Daryla a doufala, že uvidím svojí kamarádku.

Zbytek času jsem trávila ve svých myšlenkách. Vždycky jsem si říkala, že by bylo fajn, kdyby se lidem před smrtí před očima přemítl celý život. V hloubi duše jsem však tušila, že mně nic takové nečekalo, a tak jsem se v posledních chvílích soustředila na vše, co jsem prožila sama. Vzpomínala jsem na svoje dětství, na první lásky, na studium. Prožila jsem si znovu odchod z domu a s hořkostí si znovu připomněla radost z nové práce. Se slzami stékajícími po tváři jsem vzpomínala na svojí dávnou kamarádku Liz, která byla neskutečně zvědavá a když se opila, dokázala mě vyměnit za tajemného nemluvného bruneta z klubu. Dala bych všechno za to, kdybych jí mohla ještě jednou vidět. Představit jí své nové přátelé, svého mrzutého přítele. Žít zase normální život. Nic z toho mi však umožněno nebylo.

Ani příchodu Daryla jsem se nedožila. Možná to ale bylo tak lepší. Možná, že mé tělo tušilo, jaké zprávy mi nesl. Nejspíš nechtělo, abych se dozvěděla další ránu - totiž to, že se Beth stejně jako já odebrala do říše mrtvých...