Uzavření | TWD

Od konce - Bojují o mě?

Několik dní jsme ještě strávili v našem starém útočišti. Daryl a Sebastián si sebe neustále navzájem dobírali a když mlčeli, házeli po sobě alespoň vražedné pohledy. Ze začátku mi to přišlo docela vtipné, ale postupem času mě to přestávalo bavit. Proto jsem raději trávila čas sama. Nechápala jsem, proč to dělali, ale rozhodla jsem se jim do jejich sporu nijak nezasahovat a raději s nimi v přítomnosti toho druhého vůbec nekomunikovala. I tak mě však dokázali do svého soupeření zatáhnout.

,,Co tu děláš?" zeptala jsem se poslední večer, který jsme měli strávit u chaty Sebastiána, který si nedaleko vytvořil improvizované tábořiště.

I když jsem neměla chuť se s ním bavit, protože jsem se bála, že bude vyzvídat, jak jsem se nakonec rozhodla ohledně jeho plánu, Daryl se semnou kromě pár nejdůležitějších vět nemluvil a já pociťovala, že mi kontakt s druhým člověkem začínal chybět. Proto jsem se rozhodla nakonec zajít za Sebem. 

,,Vařím," odpověděl mi stroze jakby snad byl z mé přítomnosti naštvaný. Jaké štěstí, že jsem se ocitla uprostřed apokalypsy se dvěmi muži z nichž ani jeden o mojí přítomnost očividně nestál.

Seb dřepěl před plápolajícím ohněm, ve kterém měl položený zrezlý kastrol, jehož obsah zuřivě míchal lžící. Plameny šlehaly okolo nádoby a zanechávaly na jeho povrchu černé fleky. Ideálně by měl být samozřejmě kastrol zavěšený nad ohněm. V tomto světě však ideální už nebylo skoro nic.

,,Chceš ochutnat?" nabídnul mi najednou k mému překvapení a rychlým pohybem kastrol vyndal z ohně na zem.

Nedůvěřivě jsem se podívala na jeho obsah. Na dně se nacházela jakási tekutá bílá hmota. Nevypadalo to moc vábně. Postapokalyptický svět mě však naučil na vzhled jídla nedbat. S Darylem jsem často jedla divně vypadající pokrmy z konzerv, které bych díky jejich vzezření za normálních okolností nikdy ani neochutnala. K mému překvapení se mi však vícekrát potvrdilo, že čím odporněji jídlo vypadalo, tím chutnější bylo. Proto jsem si od Seba vzala nabízenou lžící a nabrala si na ní onu hmotu.

,,Páni!" vypískla jsem, když jsem si lžičku po důkladném foukání strčila do pusy.

Z hmoty se vyklubala sladká instantní rýžová kaše, která byla tak lahodná, až jsem musela spokojeně přivřít oči.

,,Pár jsem jich našel v batohu jednoho zombíka," prozradil mi Seb.

Já zatím s chutí zhltla další dvě sousta. O sladké byla nouze, takže jsem se v ten moment po kaši mohla utlouct. Vlastně jsem ani nevnímala zda Seb říkal něco dalšího a jen si užívala jídlo.

,,Klidně to sněz," usmál se na mě Seb, ,,uvařím si novou."

Tohle už jsem naštěstí vnímala.

,,Díky," zahuhlala jsem na něho s plnou pusou a pak pokračovala k bezostyšnému cpaní se.

Po tom co jsem dojedla, jsem si Sebem ještě chvíli povídala o putováních, která prožil. O jeho plánu naštěstí nepadlo ani slovo. Rozloučili jsme se až když se setmělo, nerada jsem totiž zůstávala venku za tmy. Navíc jsem byla Darylem obeznámena, že pryč vyjedeme brzy ráno a proto jsem se chtěla pořádně vyspat. Uvnitř chalupy jsem si tedy lehla na postel, která mi do hlavy vždy vecpala vzpomínky na to, jak jsem se v ní probudila vedle nahého Daryla. Ani jednou jsme se o tom, co se mezi námi stalo, nemluvili a tak jsem to brala jen jako úlet. Stejně jsem si z té noci vůbec nic nepamatovala. Vlastně to bylo jako by se to ani nestalo. Teď se Sebastiánem jsem ani nevěděla, zda mě to mrzelo nebo ne.

,,Donesl jsem ti jídlo," oznámil mi Daryl stroze, když po nějaké chvilce dorazil do chalupy.

Hned na to mým směrem pokynul rukou svírající jakousi konzervu.

,,Oh...no...díky...ale já už jedla," vysoukala jsem ze sebe trhaně.

Bylo mi jasné, že to Daryla překvapí. Co jsme na cestě spolu, vždy mi zajišťoval jídlo on.

,,Jedla?" zopakoval podle mého očekávání překvapeně.

,,Jo, se Sebastiánem," broukla jsem a najednou jsem se bůhví proč cítila provinile.

Můj provinilý pocit ještě zesílil, když mě Daryl zpražil zamračeným pohledem a pak beze slova odešel. Nejhorší na tom ale bylo, že tímto souboj těch dvou, do kterého jsem byla zatáhnuta i já, ani zdaleka nekončil.

,,Anyo, jedeš se mnou? Dva se na to vejdeme," nabídnul mi ráno s úsměvem Seb jízdu na svém kole.

Vážně jsem nechtěla být zlá, ale jízda na bicyklu mi nepřišla za našich okolností tak bezpečná jako Darylova motorka, která na mě, společně i s jejím vlastníkem čekala nastartovaná na lesní cestě.

,,Ehm...asi...asi pojedu spíš s Darylem," vysoukala jsem ze sebe a doufala, že to Seb vezme lépe než Daryl to, že jsem místo s ním včera večeřela se Sebem.

Mile jsem se na Seba usmála, ale on se k mému zklamání zamračil. Pak jsem si však uvědomila, že ne na mě. Ohlédla jsem se za sebe a spatřila jak se na něho Daryl vítězoslavně šklebil. To teď mezi sebou soutěží o mě nebo co?