Uzavření | TWD

Od konce - Začátek dlouhé cesty

Bylo to jako včera, když za mnou Daryl, po tom, co se postaral o chudáka Seba, přišel do mého pokoje a našel mě tam celou ubrečenou. Čekala bych od něho, že odejde, ale on mě překvapil. Posadil se vedle mě na postel a po chvilce ticha, které rušily jen mé hrdlení vzlyky, si mě stáhnul do svého pevného obětí.

,,Byla to moje chyba," dostala jsem ze sebe ztěžka a zabořila mokrý obličej do jeho džínové vesty.

,,Blbost," řekl na to Daryl.

,,Zapomněla jsem si vzít zbraň," pokračovala jsem dál ignorujíc to, co řekl.

,,Byla to nehoda," odpověděl opět stroze.

Jeho nezúčastněný tón mě ještě více rozesmutnil. Vypadal jakoby se ho to, co se stalo, vůbec nedotklo. Bylo sice pravdou, že Seba skoro neznal, ale strávil s ním poslední měsíc, copak ho to i přes to vůbec nezasáhlo? Možná ne. Možná byl prostě tak velký samotář, že si nikoho nenechal dostat k tělu. Nejspíš ani mě ne. Pod tíhou této kruté pravdy jsem se ještě více rozbrečela. Co když mě Seb opravdu miloval a já ho odháněla kvůli Darylovi, který ke mně vůbec nic necítil? Co když jsem ztratila jedinou příležitost na lásku.

,,Co bez něho budu dělat?" zamumlala jsem zoufale do jeho hrudi. ,,On mě...měl mě asi rád. Takovýho člověka už možná nikdy nepotkám," zoufala jsem si.

,,Já tě mám taky rád," řekl najednou Daryl a mé vzlyky ve chvilce ustaly.

Překvapeně jsem se odlepila od jeho hrudi a vzhlédla k jeho očím. Také se na mě díval, poté se ke mně lehce nahnul a políbil mě. Celé mé tělo v tu chvíli strnulo. Nejspíš nemohlo stejně jako můj mozek pochopit, co se to dělo.

,,Promiň," hlesl Daryl, když ode mě odlepil své rty, pustil mě ze sevření a podle všeho se chystal odejít. Zřejmě se cítil nejistý.

,,Ne, počkej," zastavila jsem ho.

Tázavě se na mě podíval.

,,Proč si to udělal?" zajímalo mě.

,,To je jedno," prohlásil on, ,,nemáš zájem, chápu." Říkal to jako by mu na tom vůbec nezáleželo, ale výraz v jeho očích napovídal o pravém opaku.

,,Nejde o to, že bych neměla zájem," řekla jsem, a pak se na něho malinko usmála, ,,vlastně zájem mám, ale...nechci, aby si to dělal jenom ze soucitu."

,,Nedělám."

,,A proč teda?" nedala jsem se odbít.

,,Protože...jsem to chtěl udělat už dávno...Vlastně hned po tom, co jsme spolu skončili v posteli, ale pak přišel on a já poznal, že jsem pros-promarnil svojí šanci," vyklopil ze sebe rychle se sklopeným pohledem k podlaze.

Vypadal najednou tak zranitelně, jako by to snad bylo poprvé, co se někomu svěřil se svými city. I když mi jeho vyznání znělo neuvěřitelně, vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Pořád jsem byla smutná ze Sebovi smrti, ale zároveň jsem byla vděčná a šťastná za to, že jsem u sebe měla Daryla. Pomalu jsem mu položila dlaň na tu jeho, kterou měl položenou vedle sebe na posteli, a pak se k němu nahnula pro další polibek, do kterého jsem se tentokrát plně vcítila.

A pak jsme se spolu vyspali – podruhé. Tentokrát jsme však byli střízlivý a zcela při smyslech a musím říct, že to byla ta nejkrásnější věc, co jsem za celou dobu apokalypsy zažila. Jen škoda, že jsme tam s Darylem nemohli zůstat sami dva napořád zavření v naší továrně. I když bych strašně chtěla, nemohla jsem zapomenout na to, co jsem Sebovi slíbila. A tak jsem se Darylovi se vším svěřila. Odvyprávěla jsem mu, jak jsem před apokalypsou dostala práci v laboratoři a jak jsem poté zjistila, na čem pracují. Daryl tomu chvíli nechtěl uvěřit. Byl trochu naštvaný, že jsem to před ním takovou dobu tajila, ale nakonec se umoudřil a souhlasil s tím, že musíme nalézt ty, kteří jsou za všechno zodpovědní. A tak jsme se vydali na dlouhou cestu.