Uzavření | TWD

Od konce - Dohoda

S Beth jsem strávila i zbytek dne. Po tom, co jsme se vrátily z procházky, jsme odešly do jejího pokoje, kde se posadily na postel a probíraly snad všechno možné. K mému překvapení jsme se tolik zapovídaly, že jsem si ani nevzpomněla na to, že jsem vlastně měla v plánu odejít. Nevzpomněla jsem si ani na to, že mělo k večeru dojít k zastřelení Randalla.

Jakmile se začalo stmívat Beth usnula, zřejmě ještě stále nebyla úplně v plné síle. Potěšilo mě však, že usnula se šťastným úsměvem na tváři. Neměla jsem v plánu jí budit a tak jsem tam ještě chvíli jen tak mlčky seděla opřená zády o čelo postele a pozorovala jí. Pak jsem si najednou vzpomněla na mé plány s odchodem a také na batoh pohozený u hlavních dveří.

Opatrně jsem se proto zvedla z postele a tichými kroky opustila pokoj. Cestou dolů ze schodů jsem přemýšlela, zda se mi nakonec chce farmu opouštět. Přeci jenom měla jsem za sebou moc fajn den s někým, koho jsem mohla nazvat kamarádkou a to se mi nepoštěstilo už hodně dlouho.

Stále hluboce zamyšlená jsem vyšla na verandu a dle očekávání vedle dveří našla své sbalené věci. Shýbla jsem se pro batoh. Když jsem se však narovnala, koutkem oka jsem zaznamenala pohyb. Upřela jsem tedy svůj pohled na louku před sebou a všimla si, jak ke mně mířili Rick, Daryl, Andrea a další. Ihned mi došlo, že se muselo něco stát. Tvářili se jako by právě viděli něco strašného. Andrea měla dokonce oči opuchlé od pláče.

,,Co se stalo?" zajímala jsem se ihned a přispěchala k Darylovi.

Ten na mě vrhl velice zvláštní pohled a pak si sotva znatelně povzdychl.

,,Dale je mrtvý," pronesl a potom svůj pohled ode mě zase odvrátil.

Vyvalila jsem na něco zděšeně oči.

,,Co-cože?...Jak...Jak to?" vykoktala jsem ze sebe.

,,Napadl ho mrtvák."

Šokovaně jsem si přiložila dlaň k ústům.

,,Panebože," zamumlala jsem potichu.

Ani se mi tomu nechtělo věřit. Sice jsem z Dalem nestrávila moc času, ani jsem si s ním nikdy pořádně nepopovídala. I tak mi připadal jako fajn chlap, co to měl v hlavě správně srovnané.

,,Takže umřel?" ujišťovala jsem se, i když odpověď byla zcela zřejmá.

,,Jo," hlesl Daryl a pak svůj pohled nasměroval znovu na mě.

Doslova mě jím propaloval, což mi nebylo moc příjemné.

,,Tak jak?" vypadlo z něho po chvíli, čímž mě částečně vytrhl z mého chvilkového ochromení.

,,Hm?"

Nechápala jsem, co tím myslel, ale naštěstí mi to ihned prozradil.

,,Pořád chceš odejít?" zeptal se.

,,Ne..." vydechla jsem, aniž bych se nad tím stihla byť jen na chviličku zamyslet.

Vše mi totiž najednou docvaklo. Rick i Daryl měli pravdu. Venku byli mrtváci, kteří prahli po lidském mase, dokázali zabít, aniž by to někdo čekal. Nemohla jsem znovu riskovat a tak jsem se rozhodla na farmě zůstat. 

Druhý den po Daleově smrti se nesl ve velmi pochmurném duchu. Všichni už o tom samozřejmě věděli a byli zdrceni. Jedna pozitivní věc se ale přeci jenom objevila – splnilo se Daleovo poslední přání a Randall zůstal naživu. I tak to ale byla pouze malá útěcha.

,,Měla by ses naučit zacházet s nějakou zbraní," ozvalo se z ničeho nic za mými zády.

Seděla jsem na verandě a s pohledem upřeným do dály, bloumala ve svých myšlenkách. Téměř okamžitě se mi v nich začal vykreslovat obraz mě samotné, jak neohroženě prostřeluju mrtvákům hlavy šípy. K mému překvapení mi to ani nepřišlo tolik nereálné. Namířila jsem na Daryla postávajícího ve dveřích za mnou, pohled.

,,Třeba s kuší?" pronesla jsem k němu tázavě.

Nemohla jsem zabránit tomu, aby se v mém hlase neprojevilo alespoň trochu nadšení z té myšlenky.

,,Ne!" odsekl k mé smůle okamžitě.

Nepatrně jsem se na něho zamračila.

,,Proč ne?"

,,Protože kuše je moje," odpověděl rázně, ,,měl jsem na mysli pistoli."

,,To ne," odmítavě jsem zakývala hlavou.

,,Nejsem typ na střílení a navíc...navíc nechci...aby mě učil Shane," poslední část věty jsem dopověděla šeptem, i když byl totiž Shane nepříjemný morous, necítila jsem se dobře za to, že jsem se mu tolik stranila.

,,Fajn...a co kdybych ti domluvil soukromé hodiny s Rickem?" navrhl Daryl.

Musela jsem uznat, že to už znělo o něco přijatelněji, ale stejně jsem byla na pochybách.

,,Já nevím, fakt nemyslím, že mi střílení půjde," pronesla jsem lehce posmutněle.

Moc dobře jsem věděla, jak moc jsem dokázala být nešikovná.

,,Z kuše mám lepší pocit," dodala jsem a sklopila svůj pohled k zemi.

Po této větě mezi námi zavládlo ticho, které k mému překvapení po chvíli Daryl přerušil.

,,Co takhle dohoda?" nadhodil.

Vrhla jsem na něho tázavý pohled.

,,Zastřel jednoho mrtváka a já tě pak naučím s kuší."