Uzavření | TWD

Od konce - Rickova instruktáž střelby

Sice jsem absolutně nechápala proč Darylovi tolik záleželo na tom, abych se naučila zacházet se zbraní, ale nakonec jsem s jeho nápadem souhlasila. Hned po obědě jsem tedy společně s Rickem odjela dál od farmy na místo, kde ostatní učil minule.

,,Jsem rád, že jsi se nakonec rozhodla zůstat," promluvil na mě Rick, zatímco jsme se řítili po prašné cestě.

,,No jo," hlesla jsem, ,,to s...Dalem mi otevřelo oči."

Na to Rick souhlasně kývl hlavou.

Netrvalo to dlouho a dojeli jsme na místo. Jakmile Rick zaparkoval auto, ucítila jsem, jak mé tělo celé pohltil silný pocit nervozity. Kdybyste mému o pár let mladšímu já řekli, že někdy budu střílet ze zbraně, koukala bych na vás jako na blázna a ani za nic na světě tomu nevěřila. Z jakéhosi mně neznámého důvodu jsem v sobě měla zakořeněný respekt ke všemu nebezpečnému, což pistole rozhodně byly a proto by mě nikdy ani nenapadlo se nějaké byť jen dotknout.

,,Jsme tu," upozornil mě Rick, když jsem delší dobu nevystupovala z auta.

Na malou chviličku jsem zavřela oči a hlubokými nádechy a výdechy se snažila svojí nervozitu a přicházející strach zahnat. Když se mi podařilo samu sebe alespoň trochu uklidnit, konečně jsem nejistě opustila auto.

Mlčky jsem sledovala Ricka, jak pár metrů ode mě připravoval plechovky, do kterých bych se měla snažit se trefit. Při té myšlence mi až vyschlo v krku a tak jsem nahlas polkla.

,,Už jsi to někdy držela v ruce?" zeptal se mě Rick, když vše připravil.

Přišel ke mně a hlavou pokynul k pistoli, kterou svíral v ruce.

,,Ne," špitla jsem.

Byla jsem tak vystrašená, že se mi chtělo skoro až brečet. Věděla jsem, že jsem to mohla klidně vzdát, ale vzpomínky na to, co se stalo Daleovi, mě hnaly k tomu to alespoň zkusit. Konečně mi bylo jasné, že v tomhle světě je potřeba, abych se uměla bránit. Navíc jsem nechtěla zklamat Daryla, nebo naštvat.

,,Dobře," řekl Rick, ,,takže ti udělám celou instruktáž."

,,Tohle je pistole," začal.

Pak zmáčkl malé tlačítko po straně a vytáhl zásobník, ,,tohle je zásobník a v něm jsou náboje."

Nechal mi chvilku na to, abych si zásobník v jeho ruce prohlédla a pak ho vrátil zpět do zbraně, natáhl závěr, namířil na jednu z plechovek a vystřelil.

Okolí v ten moment prořízla hlasitá rána. I když jsem tušila, že přijde, leknutím jsem nadskočila.

Rick zbraň zajistil a podal mi jí. Opatrně jsem si jí od něho třesoucí se rukou vzala. Chytila jsem jí do obou dlaní a vyjeveně ji skenovala pohledem.

Rick si nahlas odkašlal, aby si získal mojí pozornost, když se tak stalo, ukázal prstem na páčku na straně zbraně, ,,tohle je pojistka, když je směrem dolů, tak je pistole zajištěná a když rovně, tak střílí," prozradil mi.

,,Pistoli drž pevně oběma rukama, stoupni si jako by ses chtěla prát, takhle," předvedl mi správný postoj.

Celého jsem si ho prohlédla a pak se snažila jeho postoj co nejvěrněji napodobit. Nejspíš se mi to povedlo, neboť Rick pokračoval s instruktáží dál.

,,Natáhni ruce před sebe, zamiř na plechovku, tak aby byla mířidla v rovině, to je tohle," ukázal prstem na vrch pistole, ,,a odjisti."

Ruku ihned stáhl. S pistolí v natáhnutých rukou jsem se snažila zamířit, tak jak mi poradil. Trochu mi to však znemožňovalo to, že se celé mé tělo vyděšeně třáslo. Ruce se mi celé nepříjemně potily a tak jsem musela přehmátnout, hned potom jsem palec položila na pojistku a odjistila zbraň.

,,Až vystřelíš, nelekni se, trochu to kopne," upozornil mě Rick.

Jasně jsem cítila, jak mě propaloval pohledem. Připravila jsem si ukazováček na spoušť. Hned na to se mi srdce rozbušilo tak moc až jsem neslyšela nic jiného než jeho hlasitý tlukot. Teď nebo nikdy, řekla jsem si a s přivřenýma očima silně zatlačila na spoušť.

Následovala další ohlušující rána, při které mé ruce lehce uškubly nahoru. Čekala jsem při své nešikovnosti, že mi zbraň třeba vypadne. K mému překvapení se však nic takového nestalo. Vyjeveně jsem vykulila oči a namířila pohled na plechovky. Sice jsem zbraň udržela v rukou, ale nic jsem netrefila.

,,Minula jsi, protože jsi spoušť zmáčkla moc rychle, musíš pomalu a plynule," poradil mi Rick, ,, hlavně klid nic se ti nemůže stát, stresovat se můžeš, až když se na tebe bude vrhat mrtvák."

Nevím, zda mě měla jeho poslední slova nějak uklidnit, pokud ano, moc se to nepovedlo. S povzdechem jsem se zadívala před sebe. Nikdy se nemůžu trefit, pomyslela jsem si sklesle. Pak jsem se však zamračila. Ne! Musím se to naučit! Okřikla jsem se odhodlaně v duchu a opět zaujala pevný postoj. Musím se naučit přežít!