Uzavření | TWD

Od konce - Sama nepřežiješ

Už když jsme dorazili s Darylem do domu probíhala tam bujará hádka. V jejím centru stál Dale. Netrvalo mi dlouho a pochopila jsem, že je proti tomu toho kluka zabít. Vypadalo to však, že je jediný a všichni ostatní jsou rozhodnutí se ho zbavit. Téměř se mi tomu ani nechtělo uvěřit. Vážně přemýšleli o tom, že zabijí člověka? Jasně, báli se, že je nebezpečný, ale copak je správné řešení vražda?

V téhle věci jsem byla za jedno s Dalem, ovšem nijak jsem se neprojevovala. Ani jsem vlastně nevěděla, proč mě na schůzi Rick chtěl. Pochybovala jsem, že kdybych se ozvala, bral by někdo na můj názor zřetel.

A tak jsem se jen mlčky opřela zády o stěnu vedle otevřeného průchodu, ve kterým stál Daryl. Stejně jako já byl taky zticha. Oba jsme pouze pohledem těkali z člověka na člověka podle toho, kdo se v tu chvíli ujal slova.

,,Tak dost!" vykřikla najednou zničehonic Carol, což všechny včetně mě značně překvapilo.

,,Mám po krk hádání a překřikování," mluvila dál a já s ní nemohla jinak než souhlasit.

Upřímně jsem byla ráda, že nejsem jediná, komu ty věčné hádky lezou na nervy. Ucítila jsem velikou touhu souhlasně na Carol kývnout hlavou, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Stejně si její slova nikdo z nich nevezme k srdci.

,,Nemůžete po nás chtít, abychom něco takového rozhodli. Rozhodněte to prosím jeden z vás, nebo oba, ale mě vynechte!" domluvila Carol rázně a pak sklopila svůj pohled k zemi.

Stále vypadala tolik smutně. Bylo mi jí líto, ráda bych jí nějak pomohla, ale věděla jsem, že o to nestojí.

Chvíli se mezi námi všemi rozhostilo nepříjemné ticho. Netrvalo to však dlouho a začalo se s hádkou nanovo. Potichu jsem si povzdychla a otočila oči v sloup. Ti lidi se snad v dohadování vyžívají. Já naopak byla dost klidný člověk, který se vždy konfliktům raději vyhýbal i za cenu toho, že se mi pak nepovedlo prosadit si svůj názor. A přesně proto mě všechny tyhle hádky tolik frustrovaly. Nebyla jsem na ně zvyklá.

,,Vážně se ke mně vůbec nikdo nepřidá?" vytrhl mě z přemýšlení Daleův hlas.

Vzhlédla jsem k němu a setkala se s jeho bezradným pohledem. Nikdo ani nemukl. Už jsem si začínala myslet, že se k němu opravdu nikdo nepřidá, když v tom se ozvala Andrea.

,,Má pravdu. Měli bychom přemýšlet dál."

Věděla jsem o tom, že má s Dalem velmi dobrý vztah, ale že se k němu přidá, to jsem nečekala. Vždy mi přišla na ženskou až moc drsná a tak bych předpokládala, že bude chtít Randdala zabít stejně jako chlapy.

,,Ještě někdo z vás?" zkusil to Dale znovu po tom, co se na Andreu vděčně usmál.

Andrey chování mě inspirovalo. Možná bych se měla ozvat. Sice budeme pořád v menšině, ale alespoň konečně všem ukážu, že mám také své názory a třeba se tak sblížím alespoň s Dalem.

,,Já," hlesla jsem tedy a nejistě se podívala na Dalea, ,,pokud to tedy někoho zajímá."

Můj a Daleův pohled se znovu setkal. Pak na mě uznale kývl hlavou a podíval se jinam. Trochu mě zamrzelo, že se na mě stejně jako na Andreu neusmál. Musela jsem se tedy smířit s kývnutím. Ke smůle nás třech se však rozhodlo o tom, že Randdala zabijí. Dale to samozřejmě nevzal dobře. Vypadalo to, že už s nikým z těch, co rozhodli, nechce mít nic společného. Bylo až zvláštní, jak mu na životě toho kluka záleželo. Já jsem sice taky nechtěla, aby ho zabili, ale nijak jsem se kvůli opaku nevzrušovala. Neznala jsem ho a navíc žijeme ve světě, kde je normální zabíjet oživlé mrtvé, nedivila bych se, kdyby se stalo normálním zabíjet i živé. Jedno jsem totiž v této skupině pochopila. V tomto životě bylo hodně těžké přežít, protože už neměl nic společného s životem předtím.

Po tom, co se všichni začali rozcházet, jsem si uvědomila, že vlastně netuším, co budu dělat. Měla bych znovu zkusit odejít? Pohledem jsem zamířila na místo, kde celou dobu schůze stál Daryl. Už tam však nebyl. Možná by se mi tedy útěk konečně podařil. Už už jsem se chystala rozhodně vykročit, když v tom:

,,Anyo?" vyslovil Rick tázavě mé jméno a přistoupil ke mně blíž.

,,Ano?" vydala jsem ze sebe překvapeně.

Až v tu chvíli mi došel fakt, že jsem s Rickem snad ještě nikdy nemluvila.

,,Slyšel jsem tvůj rozhovor s Darylem," oznámil mi tiše, tak abych jeho slova slyšela jen já.

Nenapadlo mě co mu na to odpovědět a tak jsem na něho jen mlčky civěla. Proč mi tohle říkal?

,,Chci, aby jsi věděla, že jsi naší součástí stejně jako všichni ostatní," mluvil dál a propaloval mě přitom vážným pohledem.

I přes jeho výraz jsem však jeho slovům moc nevěřila. Kdybych byla součástí této skupiny neměli by přede mnou přeci všichni tajemství. Vždyť je to poprvé, co mě pozvali na schůzi a to jich po mém příchodu proběhlo několik. Připadala jsem si spíš jako cizí nebo vyvrhel než jako součástí něčeho.

,,To si nemyslím," hlesla jsem a odvrátila od něho svůj pohled.

Rick si nahlas povzdychl.

,,Fajn, mysli si co chceš, ale jedno mi věřit musíš, tam venku sama nepřežiješ," pronesl a pak se nakročil k odchodu, ještě než odešel se na mě, ale podíval, ,,popřemýšlej o tom."

Hned potom se vydal pryč z místnosti. Neudržela jsem se a vydala ze sebe ironické uchechtnutí. Proč mě každý musí strašit tím, že sama umřu? Jo, vypadala jsem sice bezbranně a neuměla jsem střílet ani nic takového, ale přežila jsem přeci až do teď a to už apokalypsa nějaký ten pátek trvala.

S nevěřícným pokyvováním hlavy jsem se konečně rozešla ven z budovy. Na verandě jsem se však zastavila. Lokty jsem se opřela o zábradlí a zadívala se po rozlehlé louce rozprostírající se přede mnou. Nevypadala nebezpečně a ani hustý les za ní ne. Žádné viditelné pohyby natož oživlý zombie. Skoro to vypadalo jako by ani žádní mrtváci nebyly. Pokud okolí vypadalo tak bezpečně opravdu mi hrozila tak jistá smrt jak mi Rick s Darylem tvrdili?