Uzavření | TWD

Od konce - Znovu kamarádkami

,,Anyo?" vyrušil mě z přemýšlení známý hlas.

Otočila jsem se za hlasem a spatřila Beth.

,,Hm?" vydala jsem ze sebe tázavě.

Vlastně jsem se na ní za její chování zlobila, takže jsem ani neměla moc chuť se s ní bavit. Když se to vzalo kolem a kolem byla jedním z důvodů, proč jsem tuto skupinu chtěla opustit.

,,Co tu děláš?" tázala se a pohled ji spočinul na batohu, který jsem měla na zádech.

,,Nic," odpověděla jsem uštěpačně a odvrátila od ní pohled, abych se znovu mohla zadívat do dály před sebou.

Rozhodně jsem nehodlala se jí svěřovat s tím, že nejspíše odejdu. Stejně jsem pochybovala o tom, že by jí to zajímalo. Podle všeho mezi námi bylo kamarádství dost jednostranné.

Beth si nahlas povzdychla, ale já na to nijak nereagovala.

,,Hele omlouvám se, jestli jsem naposled byla nepříjemná," promluvila po chvíli ticha.

Nepříjemná? Blesklo mi hlavou. O to, že byla nepříjemná přeci vůbec nešlo, šlo o to, že se mi neobtěžovala vysvětlit, co se stalo. K mému překvapení to však ihned napravila.

,,Já jen..." mluvila dál, ale po dvou slovech se na chvíli odmlčela, ,,po tom, co se stalo se stodolu jsem si myslela...myslela jsem si, že už v tomhle světě nechci žít."

,,Cože?" vyhrkla jsem ze sebe překvapeně, když mi došlo, co se mi snažila říct.

Ihned na to jsem na ní znovu namířila pohled.

,,Ty jsi se chtěla?" nedokázala jsem svojí otázku ani dopovědět.

Beth zahanbeně sklopila svůj pohled k zemi. Souhlasně zakývala hlavou a pak ke mně natáhla ruku s obvázaným zápěstím.

Šokovaně jsem vykulila oči.

,,Ježiši Beth," vypadlo ze mě.

Nemohla jsem uvěřit tomu, že se pokusila o sebevraždu.

,,No jo," hlesla, ,,teď už ale vím, že to byla hloupost."

Její slova ve mně vzbudily další vlnu myšlenek. Jak se zdálo tento nový svět nebyl bezpečný, už vůbec ne pro tak mladé lidi jako byla Beth. Měla tedy pravdu? Opravdu to byla hloupost? Nebyla to jen cesta k nevyhnutelnému. I mě přeci strašili s tím, že by mohlo lehce dojít k mé smrti.

,,Jo," promluvila jsem po chvíli přemýšlení.

Sice jsem si mou otázkou nebyla jistá, ale mé nynější úvahy by Beth asi moc nepomohly.

Beth přistoupila ke mně a stejně jako já se lokty opřela o zábradlí.

,,Tohle mi chybělo," řekla a nasála nosem čerstvý vzduch, ,,z toho pokoje mi začínalo hrabat."

Chápavě jsem na ní zakývala hlavou a pak svůj pohled namířila před sebe. V hlavě mi vrtalo vše, co mi Beth právě řekla. Konečně mi dávalo smysl, proč jsem ji posledně měla hlídat. Překvapovalo mě však, že jsem na ní nepoznala, že se děje něco tak vážného.

,,Co se takhle jít trochu projít?" navrhla jsem po chvíli.

Samozřejmě, že jsem se na Beth už nezlobila. Po tom s čím se mi svěřila, jsem přeci nemohla. I přes to jsem však stále nebyla rozhodnutá, co se mnou dál bude. Určitě by však nebylo špatné strávit mé poslední chvíle na farmě s Beth.

,,To by bylo skvělé," souhlasila se mnou nadšeně.

Sundala jsem si tedy ze zad batoh, položila ho vedle hlavních dveří a pak se společně s Beth vydala na procházku kolem farmy. Nejdřív jsem měla v plánu nezacházet nikam daleko, nakonec jsme se však s Beth zapovídaly a nevědomky se vydaly až k nedalekému lesu.

,,A pak za mnou přišel a pozval mě do cukrárny," dopověděla mi Beth o tom jak se dala dohromady s Jimmym.

,,Táta z něho nebyl moc nadšený, ale nakonec si ho oblíbil," dodala a tiše se zasmála.

Její vyprávění mi na tváři vyčarovalo úsměv. Jejich seznámení bylo tak hezké a romantické. Beth se na mě taktéž usmívala, ale pak se zničehonic rozhlédla kolem sebe.

,,Asi bychom se měly vrátit," konstatovala.

V tu chvíli i mě došlo, jak daleko jsme vlastně odešly.

,,Jo, to měly," souhlasně jsem zakývala hlavou.

Pomalým krokem jsme se tedy vydaly zpátky k farmě. Cesta probíhala v tichosti, zřejmě jsme každá byla zahloubaná do svých myšlenek. Ty mé se všechny točily kolem toho, co mi Beth právě vyprávěla. Jak jsem tak nad jejím povídáním přemýšlela, na mysl mi vyplynula vzpomínka z minulosti. Vzpomínka, která byla v mnohém hodně podobná Bethinýmu příběhu...