Uzavření | TWD

Od konce - Žárlivý Daryl?

,,Co tu?...Ty?...Jak ses tu objevil?" vyptávala jsem se zaraženě Sebastiána, zatímco pohled jsem měla stále přilepený na Darylovi.

,,Já? To spíš co ty?" vyhrkl místo odpovědi Seb, ,,myslel jsem si, že se už nikdy neuvidíme."

Nemohla jsem si pomoct, ale z nějakého podivného důvodu mi jeho poslední slova zněla jako by jimi chtěl říct spíš, že doufal, že se už nikdy neuvidíme. Konečně jsem odtrhla pohled od Daryla a zadívala se do Sebovi tváře. Vypadal tak nějak nejistě. Obličej měl napjatý a očima těkal všude možně jako by nechtěl, aby se naše pohledy střetly.

,,No jo...já...Chvilku jsem přežívala v podzemním krytu, který jsem našla. Pak mě ale hlad vyhnal ven a narazila jsem tedy na Daryla," pohodila jsem hlavou k brunetovi stojícímu opodál. ,,Nějakou chvíli jsem žila s jeho skupinou, ale pak," bolestně se mi sevřelo srdce, když jsem si vzpomněla na všechny, které jsme nedávno opustili, ,,pak jsme se museli rozdělit."

Po mém proslovu na mě Sebastián konečně namířil pohled. ,,Páni," vydechl a obdivně na mě hleděl, ,,takže se ti daří bez problému přežívat," dodal nevěřícně.

Chápala jsem ho. Vždyť ani já sama jsem nechápala, jak jsem se dokázala celou tu dobu udržet na živu.

Zmateně jsem zamrkala, když si mě k sobě Seb více přitiskl a pak se se mnou pootočil, tak abychom stáli zády k Darylovi. Zaskočeně jsem na něho vykulila oči.

,,Ví to?" zašeptal Seb a ostražitě při tom pohledem hlídal Daryla. ,,Řekla jsi mu kde si-"

,,Ne!" vyhrkla jsem ze sebe, aniž bych ho nechala dokončit větu.

Moje odpověď ho viditelně uklidnila.

,,Nemohla jsem," hlesla jsem a pohled sklopila k zemi. ,,Nikomu jsem to neřekla, nesnášeli by mě."

Nenáviděla jsem se za to, že jsem nikomu neřekla pravdu, kterou jsem skrývala. Šílené tajemství, které bylo tak hrozivé, že by mě kvůli němu každý ihned odsoudil. Nemohla jsem se s ním svěřit, i když by si každý, kdo byl součástí této hrozné doby, zasloužil znát to, co jsem skrývala – to, čeho jsem byla součástí.

Z hlubokého přemýšlení mě vytrhlo Darylovo odkašlání. Ihned jsem svou pozornost obrátila k němu.

,,Anyo," oslovil mě po chvilce, kdy jsme na sebe jen mlčky hleděli. ,,Můžeme si promluvit?"

,,No jistě," vyhrkla jsem ze sebe a jako na povel odskočila od Sebastiána. Hned na to jsem na něho pohlédla a omluvně se usmála, i když jsem vlastně ani nevěděla proč.

,,Tvůj kamarád?" vyhrkl ze sebe Daryl kousavě, když jsem s ním vyšla ven před chatrč.

Z tónu jeho hlasu bylo jasně poznat rozhořčení. Že by žárlil? Jeho zkoumavý pohled, kterým mě zatímco čekal na odpověď, propaloval by tomu rozhodně, nasvědčoval. Proč by ale měl žárlit? Ano, sice jsme se spolu pravděpodobně vyspali, čemuž jsem stále nemohla tak nějak uvěřit, ale nezdálo se mi, že by to bral jako něco jiného než jen sex na jednu noc. Vždyť na mě hned jak jsem si ho začala prohlížet, vyštěkl jako bych měla pohled na jeho tělo zakázaný. Nikdy mi nedal najevo jakýmkoli náznakem sebemenší náklonost. To jenom já jsem ho už několik dní hltala pohledem a po každé když jsme si byli blízko, jsem se rozpouštěla jako kostka ledu. Za to on byl hotový citový ledovec. Musel si toho, jak na mě působil všimnout a nic s tím nedělal. Tak proč se teď chová jako ukřivděný milenec?

Pomalu ale jistě ve mně začínala růst vůči Darylovi zlost. Nebo to možná byla frustrace z jeho nejasných signálů. I tak jsem se nemohla rozhodnout jak mu na jeho otázku odpovědět. Sebastián nebyl můj kamarád. On byl spíš bývalý přítel. Vlastně ani to ne, technicky vzato jsme se se Sebastiánem nikdy nerozešly. To jsem ale Darylovi říct nemohla, nebo nechtěla.

,,Je to...je...poznali jsme se v mé bývalé práci,"vykoktala jsem ze sebe trhaně.