Uzavření | TWD

Od konce - První dny na farmě

Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem se tak dobře vyspala. Poslední tři měsíce jsem spala na zemi, pod hlavu jsem si skládala své oblečení a přikrývala se jakýmsi starým a roztrhaným prostěradlem, takže povlíknutá, měkká postel byla jako splněný sen. Stejně tak na mě působily i teplé kapičky vody, které jsem na sebe ve sprše nechala hned po tom, co jsem se vzbudila, dopadat. Připadalo mi až zvláštní být po takové dlouhé době umytá. Ve sklepě jsem samozřejmě žádnou koupelnu neměla a tak jsem ze sebe špínu smývala za pomocí hadru a kbelíku vody.

Ze schodiště jsem nescházela já ale úplně jiný člověk – vyspaný a čistý. Nejspíš jsem vyspávala dost dlouho, neboť v kuchyni už byla pouze nějaká postarší žena s velmi krátkými šedivými vlasy.

,,Ahoj" pozdravila jsem jí s úsměvem.

Ještě předchozí večer jsem se z celé nastalé situace cítila nejistě, ale teď, v tuto chvíli jsem se cítila nejvíc šťastně. Kombinace kvalitního spánku a příjemné sprchy je hold magická.

,,Ahoj...ty jsi ta co přišla s Darylem viď," odpověděla mi na to ona.

,,Jo, jsem Anya," představila jsem se jí.

,,Carol...dáš si?" vzala do ruky konvici s tmavě hnědou tekutinou.

Úžasem se mi rozšířily zorničky. Kafe? Vážně mají kafe? Ten úžasný, lahodný nápoj?

,,Ano prosím," snažila jsem se znít jakoby nic, i když uvnitř sebe jsem šílela radostí.

Carol z jedné z kuchyňských skříněk vytáhla hrnek, naplnila ho po okraj a s úsměvem mi ho podala.

,,Díky," opětovala jsem jí úsměv. Hrníček jsem sevřela v obou dlaních a opatrně jsem, tak abych se o horký nápoj neopařila, usrkla.

Možná to bylo tím, jak dlouho jsem kávu nepila, ale tahle chutnala vážně skvěle, až mi to přišlo neuvěřitelné. Přivřela jsem oči, nasála tu úžasnou vůni a na chvíli se ocitla uvnitř malebné kavárny, kam jsem chodila téměř každé ráno, než se svět změnil. Z překrásné vzpomínky mě vytrhlo až Carolino tiché odkašlání. Otevřela jsem oči a s úsměvem se na ní podívala.

,,Ehm...nechceš s něčím pomoct?" nabídla jsem se jí, když se mezi námi rozhostilo ticho.

Carol se na chvilku zamyslela.

,,Vlastně jo...mohla by si mi pomoct připravit snídani pro Daryla, ještě nic nejedl," řekla nakonec starostlivě. Vypadalo to, že s ním má asi dobrý vztah. To mě trochu překvapilo, neboť to zatím vypadalo, že ho tu nikdo moc nemusí.

,,Jo, jasně," usmála jsem se.

Začaly jsme tedy obě dvě mazat krajíce chleba máslem a džemem. Taky jsme Darylovi nalily hrnek kávy.

,,Doneseš mu to?" poprosila mě Carol.

Na nic jsem nečekala a popadla podnos s připravenou snídaní. Když jsem s ním však vystoupala pár schodů, s trhnutím jsem se zastavila.

,,Ehm...Carol?" vrátila jsem se zpátky do kuchyně.

,,Hm?" vydala ze sebe Carol, aniž by zvedla hlavu od jídelního stolu, který právě utírala.

,,Já...nevím jaký je jeho pokoj," řekla jsem a trochu jsem se zastyděla, že mě to nedošlo dřív.

Carol si tiše povzdychla, odhodila hadr do dřezu a přistoupila ke mně.

,,Ukaž, donesu mu to," vzala mi podnos z rukou a rozešla se ke schodišti.

Tiše jsem ji sledovala. Pak jsem si sedla ke stolu a dopila zbytek kávy. Protože jsem se začala cítit tak trochu neužitečně, rozhodla jsem se umýt nádobí, které se v kuchyni po snídani nakupilo. Zbytek dne se mi neskutečně táhl. Všichni měli nějakou práci, jen já tak nějak neměla co dělat, kromě umývání nádobí. Na náladě mi moc nepřidával ani fakt, že mezi všemi stále panovala napjatá atmosféra. Bylo to, jakoby měl každý své velké tajemství a bál se, že ho kdokoli zjistí. I z toho důvodu se semnou moc lidí nebavilo. Jediný člověk, který měl zájem se semnou více poznat byla mladá blondýnka Beth. Byla to vnučka Hershela a byla moc milá.

,,Ahoj," pozdravila mě ona blondýnka druhý den ráno.

Seděla jsem zrovna na verandě hlavní budovy a mlčky sledovala lidi kolem.

,,A...ahoj," odpověděla jsem, aniž bych se na ní podívala. Myšlenkami jsem byla někde hodně daleko. Přemýšlela jsem nad tím jak se k těmto lidem dostat blíž.

,,Vypadáš sklesle, děje se něco?" zajímala se Beth a posadila se vedle mě.

,,Ne...já jen...připadám si tu zbytečná," povzdychla jsem si.

,,Jo, povídej mi o tom," ušklíbla se na mě, ,,připadám si stejně."

,,Jenže ty tu máš dědu a tak...já jsem cizí," sklopila jsem svůj svůj zrak k zemi.

,,Nejsi cizí, teď už k nám patříš," snažila se mě Beth nějak povzbudit.

Než jsem jí stačila cokoli odpovědět, ozval se za námi Glenn.

,,Broskev?" nabídl nám ovoce, které roznášel v přepravce.

,,Jo, díky," usmála se na něho Beth.

Já jen odmítavě zakývala hlavou.

,,Hele...jestli chceš být užitečná, já a ještě pár dalších odjíždíme s Rickem a Shanem cvičit střelbu, mohla by si jí taky a pak být třeba na hlídce, nebo tak," oznámila mi Beth po tom co Glenn odešel.

Při představě, že bych trávila čas v přítomnosti Shaena, se můj obličej zkřivil do kyselé grimasy.

,,Ne, díky," odmítla jsem její nabídku rozhodně.

Shaenovi jsem se snažila vyhýbat, jak to jenom šlo. Dával totiž dost jasně najevo, že s mojí přítomností na farmě nesouhlasí. Ještě bych ho měla prosit o to, aby mě učil střílet? To tak. Navíc představa mě s pistolí v ruce mi přišla dost nereálná. Nebyla jsem typ člověka, co by toužil potom po někom střílet. Do tohoto světa jsem zkrátka moc nezapadala.

S dalším povzdychem jsem se podívala na Ricka, který s Shaenem a Glennem něco řešil u aut zaparkovaných na dvoře. Nejspíš vymýšleli další strategii pro hledání Sophie. Sophie byla holčička, po které pátral Daryl, když jsem ho našla zraněného v řece. Pátrali po ní vlastně skoro všichni, což byla snad jediná společná věc, kterou tito lidé měli. Nevěděla jsem sice, co byla ta malá holčička zač, tak nějak jsem si ale odvodila z toho, že jí Daryl sám hledal v lese, že to byla nejspíš nějaká jeho příbuzná, možná sestra nebo dcera, i když jsem tedy pochybovala, že by s takovým bručounem někdo chtěl mít dítě.

Po několika hodinách nic nedělání jsem se rozhodla vydat se za Carol, která společně s Dalem a Lori, což byla manželka Ricka, připravovala oběd na ohni. Co jsem tak stihla za tu krátkou dobu, co jsem tam žila, odpozorovat, byly tu dvě skupiny – Rickova a Hershelova. Rickovi lidi přebývali ve stanech, nebo v karavanu, venku měli i vlastní táborák, na kterém vařili, nejspíš aby nezabírali místo v domě, kde logicky žila Hershelova skupina, neboť farma patřila právě Hershelovi. Možná z toho důvodu mezi lidmi panovala tak nepříjemná atmosféra. Nejspíš se ještě moc neznali a nevěděli, zda si můžou důvěřovat. Co se týkalo mě, sama jsem moc dobře nevěděla, k jaké skupině vlastně patřím. Bavila jsem se sice nejvíce s Beth, ale rozuměla jsem si i s Carol a Glennem, kteří patřili k Rickovi. Nejspíš jsem byla já sama taková další malá jednočlenná skupinka.

Pomáhala jsem zrovna Carol obracet maso, když se Lori z ničeho nic celá zelená rozeběhla pryč.

,,Co jí je?" zeptala jsem se a nechápavě jsem pohlédla na Dalea - postaršího může z Rickovi skupiny, který se za ní ustaraně díval.

Nic mi neodpověděl a rozešel se za ní. Svůj pohled jsem nasměrovala na Carol, která jen mlčky pokrčila rameny. Rozhodla jsem se to tedy dál neřešit a věnovala se přípravě jídla.