Uzavření | TWD

Od začátku - Přísně tajné

Od naší oslavy v baru uplynul víkend a mě ani po dvou dnech nepřešlo naštvání. Stále jsem nedokázala pochopit, jak mě tam Liz mohla nechat kvůli nějakému chlapovi, u kterého si nakonec ani nepamatovala jeho jméno. To já jsem si ho pamatovala. Barman mi přeci řekl, že ji viděl s Darylem. Stejně ale na jméně nezáleželo, záleželo na tom, že se na mě má kamarádka vybodla při oslavě mého nového zaměstnání.

Liz mi několikrát psala a volala. Já však všechno její snažení ignorovala. Neměla jsem náladu na to se s ní bavit. Místo toho jsem se rozhodla oslavit to, že jsem konečně zaměstnaná, po svém a tak jsem si dopřála dobré jídlo, dlouhou vanu spojenou s pečlivou péčí o pleť. Zbylí čas jsem pak trávila na gauči a sledovala nejrůznější filmy a seriály.

V pondělí mě čekalo brzké vstávání. Chtěla jsem v nové práci udělat dojem a tak jsem se nalíčila a oblékla se do černého kostýmku. Nebyl to sice zrovna můj styl. Já měla ráda spíš něco více pohodlného, ale co by člověk kvůli práci neudělal. Po upravení mého zevnějšku jsem si připravila vydatnou snídani a také veliký hrníček kávy. Nebyla jsem zvyklá vstávat takto brzo a nechtěla jsem před svým vedoucím a kolegy celý den ospale zívat.

S nepatrným předstihem jsem autobusem dorazila před budovy laboratoře, ve které jsem měla začít pracovat. Na recepci jsem vysoké černovlasé slečně oznámila, že jsem nový zaměstnanec a ta mě poprosila, abych chvilku počkala. Trvalo to téměř patnáct minut, během kterých jsem se kolem sebe zvědavě rozhlížela a sledovala hromady lidí, jak kolem mě procházeli, než mě oslovil cizí starší pán.

,,Slečna Joy?"

Přívětivě jsem se na něho usmála a souhlasně zakýval hlavou.

,,Já jsem pan Harris, těší mě," natáhl ke mně svojí dlaň.

,,Taky mě těší," potřásla jsem si s ním a pak ho následovala do jakési menší kanceláře.

,,Posaďte se," vyzval mě a hlavou pokynul k židli u psacího stolu.

Sám se k tomu stolu také posadil ovšem z druhé strany. Když jsme oba seděli, na nic nečekal a začal mluvit.

,,Přiřadili jsme vás k úplně novému projektu," oznámil mi, ,,budete pracovat pro partu našich nejlepších vědců, cokoli co budou potřebovat uděláte. Zároveň se budete starat o došlou korespondenci a vést všechny potřebné zápisy z našich porad a z pokusů."

Souhlasně jsem kývla hlavou.

,,Musím vás však ještě jednou důrazně upozornit, že je naše práce přísně tajná. Vše, co si přečtete v emailech nebo někde uslyšíte, si musíte nechat pro sebe," upozornil mě a přitom mě propaloval přísným pohledem.

Pak se na jeho tváři objevil nepatrný úšklebek.

,,I když stejně pochybuji, že byste něčemu z toho rozuměla, vždyť přesně proto jsme si vás vybrali."

Jeho slova mě trochu překvapila. Byla sice pravda, že jsem se na post sekretářky v laboratořích hlásila s tím, že to nejspíš nevyjde. Neměla jsem totiž žádné fyzikální, chemické nebo jaký obor se toho vlastně týkal, vzdělání. Studovala jsem obyčejnou účetnickou školu, která mě absolutně nebavila. Nastoupit na ní mě donutili rodiče s tím, že je to perspektivní obor a v budoucnosti za něho budu jistě ráda.

Pan Harris otevřel jeden z šuplíků u stolu a vytáhl z něho několik papírů.

,,Tady máte smlouvu a také prohlášení o mlčenlivosti," posunul papíry směrem ke mně a pak mi podal i propisku.

Spěšně jsem text na papírech přejela pohledem a pak jej podepsala. O tom, že je má práce tajná jsem přeci jenom už věděla a pracovních smluv jsem za sebou už také pár měla, takže jsem předpokládala, že by mě v papírech nic nepřekvapilo.

Harris kývnul hlavou. Papíry si ode mě vzal a uložil je zpět tam, odkud je vzal.

,,Ukážu vám vaší kancelář a pak se už budete moct pustit do práce. Jistě na vás bude čekat pár nevyřešených emailů."

Jak řekl tak také udělal. Výtahem jsme se dostali o pár pater níž do suterénu budovy, kde na mě čekala menší místnůstka vybavená pouze stolem, židlí, počítačem, stolním telefonem, lampičkou a jednou menší skříňkou. Nenacházela se tam logicky žádná okna, takže místnost působila dost ponuře, když se v ní však rozsvítilo, bylo to o něco lepší. Už při cestě k mé kanceláři jsem si nemohla nevšimnout lidí oblečených do bílých plášťů. Vlastně to tam vypadalo úplně jinak než ve vstupní hale, kde byli všichni v kostýmkách a oblecích. Až tam jsem si konečně připadala jako v laboratoři.

,,Všechny potřebné dokumenty najdete ve skřínce. Ve stole máte zase instrukce komu jaké emaily přeposílat a seznam s telefonními čísly, která budete potřebovat," prozradil mi Harris.

,,Dobře, děkuji," nepřestávala jsem se na něho usmívat.

Mlčky na mě kývnul hlavou a pak opustil místnost. Na nic jsem nečekala a zasedla ke stolu.

Když jsem se po několik úmorných hodinách civění do monitoru počítače, vydala domů, čekalo na mě hned před budovou mé práce překvapení. Pod schodištěm vedoucím k několika vchodovým dveřím totiž stála Liz. Co mě ale překvapilo mnohem víc, než samotná její přítomnost bylo to, že v rukou držela pestrobarevnou kytici. Trochu ostýchavě jsem sešla schody. Liz mě celou dobu pozorovala.

,,Co tu děláš?" vyhrkla jsem ze sebe tázavě, když jsem došla až k ní.

,,Přišla jsem se ti omluvit sem, když mi nebereš telefon," odpověděla mi na to a pak si k mému překvapení klekla na jedno koleno.

,,Prosím odpusť mi, že jsem se na tebe vykašlala a příjmy tento dar," mluvila dál a pak ke mně natáhla ruku s kyticí. Snažila se znít vážně ale i tak jí koutky cukaly, jak se urputně snažila zahnat smích.

Odmítavě jsem zakývala hlavou. Vážně si myslí, že když tu udělá takové šílené divadlo, že se s ní udobřím?

,,No tak," prosila a kytici mi strkala skoro až do obličeje.

,,Bože," povzdychla jsem si, ,,no tak dobře, vstaň!"

Po Lizině tváři se rozlil široký úsměv.

,,Teď si o mně všichni budou myslet, že jsem lesba," zabrblala jsem a raději se rozhlédla kolem sebe, abych zjistila, kdo všechno Liz viděl.

Naštěstí si nás nikdo z nich nijak zvlášť nevšímal.