Uzavření | TWD

Od začátku - Tajemný brunet

,,Tak co tu bude dámy?" zeptal se nás mladý sympaticky vypadající barman, hned jakmile jsme se posadily na vysoké barové židličky.

,,Slavíme, takže nějakej parádní koktejl," zazubila se na něho Liz.

,,Takže to necháte na mně?" odpověděl jí na to barman otázkou.

Liz i já jsme souhlasně zakývaly hlavou.

,,Dneska to tady rozjedeme, to ti povídám," pronesla Liz s pohledem upřeným někam do prostoru.

Zakoulela jsem na ní očima.

,,Tak to zase prr...nechci skončit opilá do němoty," nesouhlasně jsem zakývala hlavou.

,,Proč ne?" podívala se na mě Liz s hraným zamračením. Poznala jsem, že je hrané, protože to nevydržela ani minutu a ihned se široce usmála.

,,Takové období už mám za sebou," odpověděla jsem jí na to.

,,No jo, já zapomněla, že ty jsi už strašně dospělá a rozumná," pronesla Liz s úšklebkem, ,,a taky strašně nudná."

Než jsem jí na to stačila cokoli odpovědět, vložil se do našeho rozhovoru barman.

,,Tak tady to máte," položil před nás s úsměvem dvě vysoké skleničky plné něčeho červenooranžového a ozdobeného barevnými třásněmi na špejli.

,,Hmm...to vypadá lahodně. Co to je?" zeptala se ho Liz a jednu ze skleniček si přisunula blíž k sobě.

,,To je tajemství," odpověděl jí na to barman a pak svůj pohled nasměroval na mě.

,,Ochutnejte," vyzval nás.

Přisunula jsem si tedy druhou skleničku blíž a pomocí brčka z ní usrkla. K mému překvapení to nebylo vůbec špatné, spíš naopak, dost mi to chutnalo. A nebyla jsem sama.

,,Tak tohle si dám ještě minimálně pětkrát," zasmála se Liz po tom, co se taky napila a ihned si znovu strčila brčko do pusy.

Barmana její reakce rozesmála.

,,Co slavíte? Pokud se můžu zeptat?" zeptal se po chvíli. Těkal pohledem z jedné na druhou, přičemž utěrkou leštil různě velké sklenice.

,,Tady moje kamarádka dostala práci," oznámila mu Liz.

,,Tak to je skvělé," mrknul na mě barman, ,,a kde?"

,,To je tajné," odpověděla jsem mu.

,,Tajné?" zatvářil se překvapeně.

,,Takže jsi nějaká agentka nebo co?"

Liz se rozesmála.

,,Ne, je sekretářka," dostala ze sebe se smíchem.

Barman přizvedl jedno obočí.

,,A to je tajné?"

,,Je," odpověděla jsem mu uštěpačně.

Nevymýšlela jsem si. Na pohovoru mě upozorňovali na to, že by bylo vhodné se moc nechlubit se jménem laboratoře, ve které jsme dostala místo. Také mě upozorňovali na to, že budu muset podepsat smlouvu o mlčenlivosti. Zřejmě vytvářeli něco tajného, takže i má práce byla tajná.

,,No, nic musím si odskočit," oznámila nám Liz a seskočila ze stoličky.

,,Hned jsem zpět," řekla už jenom mně a odešla.

Souhlasně jsem na ní zakývala hlavou a pak svůj pohled namířila na drink přede mnou.

,,Řekni mi víc o té tvé tajné práci sekretářky," vyzval mě barman. Zřejmě ho to zajímalo. Musela jsem ho však zklamat.

,,Nemůžu," řekla jsem.

,,No tak jak chceš," pokrčil rameny a otočil se ke mně zády.

Vlastně jsem si oddychla, když si mě přestal všímat. Vysokou skleničku jsem si vzala do ruky a otočila se na barové stoličce tak, abych viděla do místnosti. Čekala jsem na to, až zahlédnu vracející se Liz.

Uběhlo pár minut a Liz nikde. Začínalo mi to být divné. Sice jsem věděla, že na dámských záchodech bývá vždy fronta, ale že by tam byla až taková? Netrpělivě jsem podupávala nohou a dál pohledem bloudila po baru všude, kam jsem dohlédla.

,,Dáš si ještě?" ozval se za mnou barmanův hlas.

Trochu mě vyděsil. Párkrát jsem zamrkala a pak se podívala na prázdnou skleničku v mé ruce. Ani jsem si neuvědomila, že jsem z ní usrkávala. Otočila jsem se k barmanovi čelem a skleničku položila na pult.

,,Ne, díky, spíš půjdu najít kamarádku," oznámila jsem mu.

Na to mi nic neodpověděl a tak jsem se zvedla na nohy a rozešla se směrem od něho. Došla jsem až k dámským záchodům, ale Liz jsem u nich nenašla. Vstoupila jsem dovnitř a zkusila zaťukat na všechny kabinky. Bylo to však k ničemu. Bezradně jsem se povzdychla. Kde sakra může být? Vyšla jsem ze záchodů a chvíli jen těkala pohledem po místnosti. Když mě to přestalo bavit, vrátila jsem se na bar.

,,Nebyla tu náhodou moje kamarádka? Nemůžu ji najít," promluvila jsem na barmana.

Ten k mému překvapení souhlasně zakýval hlavou.

,,Byla tu s Darylem. Vzali si tu nějaký pití a odešli," oznámil mi.

Překvapeně jsem na něho vykulila oči.

,,S kým?...Co? Cože?" vychrlila jsem ze sebe pár otázek.

Nestačil mi však ani na jednu z nich odpovědět, neboť jsem se ihned otočila na podpatku a vydala se k východu. Samozřejmě, že jsem Liz nenašla ani před barem. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vážně odešla s nějakým chlapem a nechala mě tady? Nevěřícně jsem zakývala hlavou.

Naštvaně jsem vytáhla mobil z kapsy u šortek a naťukala do ní krátkou zprávu.

Komu: Liz

Můžeš mi laskavě vysvětlit, kam si sakra zmizela?

Hned potom jsem mobil zandala zpátky do kapsy a vydala se domů. Co jiného mi taky zbývalo. Celou cestu jsem na svojí kamarádku potichu nadávala. Byla jsem od ní zvyklá na cokoli, ale na tohle ne. Ani teplá sprcha, kterou jsem si hned po příchodu domů dala, mě nedokázala uklidnit. Stále naštvaná jsem tedy usnula.

Ze snění mě vytrhlo zvonění mého telefonu. S námahou jsem rozlepila svá oční víčka, vzala mobil do ruky a nasměrovala si ho displejem k obličeji. Svítilo na něm Lizino jméno.

,,Liz? Kam si sakra včera zmizela?" vyhrkla jsem ze sebe hned, jakmile jsem hovor přijmula. Chtěla jsem znít naštvaně ale tím, že jsem byla rozespalá, mi to moc nešlo.

,,Oh...promiň...Cestou ze záchodu jsem potkala toho pohledného bruneta...už ani nevím, jak se jmenoval, nějak na D," ozvala se z telefonu Liz.

,,Aha," odpověděla jsem jí na to. V mém hlasu už bylo hmatatelné naštvání.

,,Šli jsme se projít. Chvíli jsme spolu pili. Snažila jsem se s ním vést rozhovor, ale co se týče soukromí, byl tajemný jak hrad v Karpatech," zasmála se Liz a hned na to mluvila dál.

,,Myslela jsem si, že z toho něco bude, ale pak se u nás najednou objevil ten slizoun a odtáhl ho pryč. No věřila by si tomu?" dokončila svoje vyprávění s ironickým uchechtnutím. Ona si zřejmě vůbec neuvědomuje, jak moc mě naštvala.

,,Ne, nevěřila," odpověděla jsem jí na to rázně a ukončila hovor.