Uzavření | TWD

Od začátku - Uzavření

Od našeho usmíření se Sebastiánem uběhlo několik týdnů. K mému překvapení mi Seb vysvětlil vše, o co se v laboratoři jeho nadřízení pokoušeli – usilovali o vytvoření zbraně, konkrétně virusu, který by obyčejné lidi po nakažení proměnil v krvelačné zombie, které by pak svým kousnutím infikovaly ostatní. Zprvu mělo jít jen o záložní zbraň v krajních případech. I takové zbraně se bohužel musely nějak otestovat. Našim nadřízeným však nestačilo pouhé testování na zvířatech, potřebovali virus otestovat na lidech, a proto zamýšleli vybrat si oblast, tu zaizolovat, vypustit do ní onen virus a pak tiše sledovat jak se bude vyvíjet situace.

Už od začátku jsem věděla, že jim nesmíme dovolit jejich plán uskutečnit. Bylo to naprosto šílené. Ihned jsem si vzpomněla na Liz a její slova v den, kdy se ze mě snažila dostat nějaké informace o tom, na čem se v laboratoři pracovalo.

,,Ale je to laboratoř," namítla Liz, ,,co když...já nevím...vytváří nějakou biologickou zbraň?"

,,Tak vytváří."

,,Ale co když chtějí zničit svět?"

,,Prosim tebe, moc koukáš na filmy."

To, co mi v ten moment připadalo jako něco přitaženého za vlasy, nebylo nic oproti realitě.

,,Ale co chceš dělat?" zajímalo Seba, když jsem spolu, už po několikáté, vedli rozhovor o tom, že celou věc se zombie virusem nemůžeme nechat jen tak.

,,No...já nevím," rozhodila jsem frustrovaně rukama, pak mě ale něco napadlo. ,,Můžeme jít na policii. V počítači mám ještě pořád ty dokumenty, co mi přišly emailem. To jsou jasné důkazy," vyhrkla jsem ze sebe horlivě.

,,To není moc dobrý nápad," oponoval mi Seb.

Nechápavě jsem se na něho zamračila.

,,Vyrábí tu největší a nejnebezpečnější zbraň. Je jasné, že hlavní iniciátor výroby je vláda a taky armáda. Policie o všem určitě ví," namítal.

To musela být bohužel pravda. Na chvíli jsem se odmlčela a usilovně se snažila vymyslet něco jiného. ,,No a co novináři?" vyhrkla jsem. ,,Ti o tom určitě nevědí a kdyby článek o tom, co se chystá, otiskli, byl by to celosvětový skandál a k žádnému testování by nikdy nedošlo."

,,Já ti nevím," povzdychl si Seb.

Nemalou chvíli jsme se mezi sebou dohadovali, zda byl můj nápad s novináři dobrý nebo ne. Čím déle jsme se hádali, tím více jsem začínala pochybovat o tom, na jaké straně Seb vlastně byl. Na jednu stranu se mnou souhlasil, že to o co se jeho nadřízení pokoušeli, bylo hrozné, ale zároveň mi vymlouval všechny plány na to jak je zastavit.

,,A co takhle zajít za Harrisem. Řekneme mu, že o všem víme a že máme dokumenty, které by jistě neměl vidět někdo jiný," přednesla jsem Sebovi další ze svých nápadů.

,,Chceš ho vydírat?" tázal se mě překvapeně.

,,Když je to pro dobrou věc," pokrčila jsem rameny, ,,je to to nejlepší co můžeme udělat."

,,Tak fajn," pronesl Seb rezignovaně.

Začali jsme tedy plánovat, kdy za ředitelem zajdeme a přesně se domluvili na tom, co mu řekneme. Vše však v naplánovaný den krachlo. Už když jsem přišla před budovu a Seb nikde nebyl, i přes to, že jsme se domlouvali, že tam na mě bude čekat, jsem pojala podezření. Chvíli jsem netrpělivě čekala, zda se někde neobjeví, a když se tak ani po několika desítkách minut nestalo, vydala jsem se do budovy sama. Hned uvnitř jsem se však octla v obklíčení uniformovaných mužů a pak už sem si nic nepamatovala až do probuzení se uprostřed hlubokého lesa.