Uzavření | TWD

Od začátku - Zvláštní rande

Hekticky jsem pobíhala po mém malém bytě a vystresovaně kontrolovala úklid. Téměř všechny místnosti naplňovala lahodná vůně italského jídla, které jsem dlouhé hodiny připravovala. Nadešel čas mé schůzky se Sebastiánem, a proto jsem chtěla, aby bylo vše dokonale perfektní. Mimo to, že byl onen vědec vtipný, byl totiž také dost puntičkářský a já jsem se nechtěla za svůj byt stydět.

Do obýváku, který byl mou největší místností, jsem postavila vypůjčený skládací stůl a schovala ho pod krásný vyšívaný ubrus krémové barvy. Na každou jeho stranu jsem položila talíř, příbor a také ubrousek přeložený napůl. Aby nebylo prostírání strohé umístila jsem doprostřed ještě proutěný košík plný barevných květin. S finálním výsledkem jsem byla nadmíru spokojená a doufala jsem, že se stůl bude líbit i Sebovi.

Do jeho příchodu zbývalo pár minut a tak jsem si ještě narychlo upravila lehce povolený účes z vaření a rty přejela průhledným leskem. Hned jakmile jsem malou tubičku uklidila do skříňky v koupelně, rozezněl se mým bytem zvonek. Stříkla jsem si na krk pár kapiček parfému a rychle se vydala otevřít.

,,Ahoj," zářivě jsem se na Seba usmála, když jsem otevřela a spatřila ho stát před dveřmi.

Hned vzápětí mi však úsměv povadl. Sebastián se totiž neusmíval, ba naopak byl zamračený, což pro něho vůbec nebylo typické. Upravený také nebyl, rozhodně ne tak jako by šel na rande. Na sobě měl kalhoty, které obvykle nosíval v práci a lehce zaprané světlé tričko.

,,Stalo se něco?" starostlivě jsem si ho prohlížela od hlavy až k patě.

Delší vlasy měl lehce rozcuchané a pod očima, pod těma jeho nádhernýma modrýma očima se mu rýsovaly viditelné tmavé kruhy.

,,Ale," hlesl Seb, když vstoupil dovnitř a lehce do mě narazil ramenem, ,,jen něco v práci," dodal jakoby nic.

,,Ty si byl dnes v práci?" zeptala jsem se a kývnutím hlavy mu naznačila, aby mě následoval do kuchyně. Potřebovala jsem zkontrolovat bublající omáčku na sporáku.

,,Jo, musel jsem, něco se pokazilo," odpověděl mi trhaně.

V kuchyni jsem se postavila k plotýnce a zamíchala omáčku. ,,To mě mrzí," pronesla jsem, ,,ale třeba ti naše večeře pomůže přijít na jiné myšlenky."

Na to nic neřekl, pouze mlčky stál před prahem. Ani o to, co jsem vařila, se nezajímal. Byl zkrátka jako vyměněný. Chápala jsem, že byl možná unavený a naštvaný, ale i tak mě to mrzelo. Přeci jenom se mohl trochu přemoct a ne tvářit se jako by přišel za trest. Na to, že jsem ten večer chtěla náš vztah posunout někam dál, to tedy začalo dost zajímavě a to jsem ještě nevěděla, jak celý večer nakonec dopadne.

Mlčky jsem nám nandala do hlubokých talířů a ty odnesla na stůl. Sebastián se ani nenamáhal mi pomoct a to byl jindy tolik pozorný.

,,A co že se v té práci stalo?" zkusila jsem zjistit proč je tolik naštvaný, čímž jsem přerušila poněkud nepříjemné ticho u jídla.

,,Ale nic," odbil mě jednoduše.

Tak lehce jsem se však nedala.

,,Něco asi ano, když tě to tolik sebralo," namítla jsem.

Seb se na mě podíval. Jeho oči byly tmavší než normálně. ,,Nechci se o tom bavit!" zaburácel rázně.

,,Fajn, a chceš se vůbec o něčem bavit?" vypadlo ze mě dotčeně, aniž bych si uvědomila, že ta slova vyslovuju nahlas.

Sebastián pustil zničehonic z rukou příbor, až zařinčel o talíř. ,,O co ti sakra jde?" vyhrkl ze sebe a naštvaně mě probodával pohledem.

Na takové chování jsem u něho vážně nebyla zvyklá.

Zhluboka jsem se nadechla, ,,jen chci vědět, proč si tak naštvaný, nic víc," pokrčila jsem rameny.

Jeho to však ani malinko neuklidnilo spíš naopak.

,,Ty to chceš vědět?" zopakoval po mě a pak se ironicky uchechtl. ,,A myslíš si, že by si tomu rozuměla?"

,,Jak to myslíš?" zamračila jsem se na něho.

Naznačoval snad to, že jsem hloupá? Že jsem jen obyčejná sekretářka.

,,Tak jak to říkám," odpověděl mi.

V očích mě začaly štípat slzy. Tohle nemohl myslet vážně. Vždyť byl vždy tak milý, co se s ním stalo?

,,Asi bych měl jít," pronesl, když si všiml první slzy, která mi stekla po tváři.

Aniž by čekal na jakoukoli mou reakci, se zvedl a rázně vypochodoval z mého bytu.