Uzavření | TWD

Od konce - Můžu za to já!

,,Musíš se na mě tolik lepit?" promluvil Daryl, čímž prolomil dlouhé ticho, které rušil pouze hlasitý zvuk motorky.

Já však na jeho slova nijak nereagovala. Před očima se mi neustále zjevoval smrtící výjev. Roztrhali mrtváci i všechny ostatní? Co Beth? Žije? Neměli bychom se tam vrátit a najít je?

,,Hej!" zaburácel Daryl, čímž mě konečně vytrhl z myšlenek.

Rychle jsem párkrát zamrkala očiními víčky a hned na to si uvědomila dvě věci – to, že jsem měla tváře mokré od slz a taky to, že jsem byla celým svým tělem natisknutá na Darylovi a ještě jsem ho křečovitě svírala svýma rukama kolem boků. Rychle jsem si od něho trochu odsedla.

Ujeli jsme ještě pár mil, než jsme najednou uprostřed štěrkové silnice zastavili.

,,Anyo?" oslovil mě Daryl, když jsem se nějakou chvíli ani nehnula.

,,Hm?" vydala jsem ze sebe tázavě.

,,Mohla bys mě pustit? Rád bych z té motorky slezl," řekl a trochu se na motorce napřímil.

Mé tváře v ten moment celé zahořely studem. Rychlostí blesku jsem ho pustila ze sevření a seskočila z motorky.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se mě Daryl, když jsem zůstala jen tak stát na místě.

,,Ehm...no...jo," vysoukala jsem ze sebe trhaně.

,,Dobře," hlesl Daryl.

Hned na to se ve mně však cosi zlomilo a všechny ty hrůzy co jsem právě zažila, vybublaly napovrch.

,,To vážně?" vyjekla jsem a pak se na Daryla ironicky uchechtla, ,,jak bych asi mohla být v pohodě?"

Daryla má nečekaná slova nejspíš zaskočila, neboť na mě nějakou chvíli pouze vyjeveně civěl.

,,Co se děje?" zeptal se do ticha.

,,Co se děje?" zopakovala jsem po něm nevěřícně. ,,Lidi umřeli, to se děje!"

S očima plnýma slz jsem si rukama zajela do vlasů a silně za ně zatáhla. Mým tělem zmítal jakýsi panický záchvat, díky kterému jsem se začala celá nekontrolovatelně třást. V krku jsem měla vyschlo a těžce se mi dýchalo. Před očima jsem měla tváře všech lidí, kteří se mnou na farmě žili, ale něco na nich bylo špatně. Měli tváře pokryté krví a skelný mrtvolný pohled.

,,Můžu za to já," vyhrkla jsem ze sebe přiškrcené, přičemž mi z očí vytrysklo několik slz.

,,Můžou za to ty šmejdi, ne ty," odpověděl mi na to Daryl.

Z jeho hlasu bylo poznat, že moc neví, co dělat.

Nesouhlasně jsem zakývala hlavou.

,,Ty to nechápeš, můžu za to já," zopakovala jsem to samé ještě jednou a pak na Daryla upřela uslzený pohled.

,,Měli mě taky zabít," hlesla jsem, ,,neměl si mě zachraňovat."

,,Co?" vykulil na mě Daryl překvapeně oči.

,,Nezasloužím si žít," dodala jsem s povzdychem.

Má slova Daryla nejspíš naštvala, protože najednou vypěnil.

,,Co to meleš kurva?" zavrčel podrážděně.

Mě však jeho naštvání nechávalo klidnou.

,,Je to tak," pokrčila jsem rameny.

,,Přestaň!" zakřičel Daryl.

Mé rty konečně sklaply k sobě.

,,Tím, že tu budeš bulet, nic nevyřešíš!" dodal přísně Daryl.

Jeho slova mě donutila se na chvíli zapřemýšlet, čímž jsem se i částečně dokázala uklidnit. Měl pravdu. Jako možná jediná jsem dostala druhou šanci a tak bych se jí měla chopit.

,,Co teď?" špitla jsem potichu.

,,No," vydechl Daryl, ,,máme dvě možnosti."

Dodal a zadíval se někam do dály.

,,Buďto budeme hledat ostatní anebo pojedeme na vlastní pěst."

,,Na vlastní pěst?" zopakovala jsem po něm tázavě.

Daryl souhlasně zakýval hlavou.

,,Jo, tak jak si to chtěla."

,,Ale vždyť ty si to nechtěl," namítla jsem.

Na to Daryl pokrčil rameny, ,,věci se změnily."

,,A...ale nemáme žádné jídlo," vysoukala jsem ze sebe po chvíli přemýšlení.

,,Jídlo dokážu obstarat," odpověděl mi na to Daryl.

Po této větě se mezi námi rozhostilo dlouhé ticho. Hlavou mi hýřila jedna myšlenka za druhou. Co by bylo správné? Hledat ostatní? Co když ale nikdo jiný z farmy nepřežil? Co když je ani tak nenajdeme? Kdybychom začali žít sami, zvládli bychom to?

Už už jsem se nadechovala k tomu, že něco řeknu, když v tom zničehonic okolí protnulo hlasité zatroubení auta.