Uzavření | TWD

Od konce - V zápalu štěstí

Uplynulo pár dní a mé zvláštní rozpoložení ohledně Daryla nabíralo na síle. Netuším, zda to bylo dlouhodobým nedostatkem kontaktu s někým, nebo tím, že jsem byla s Darylem sama, možná jsem se jen nacházela v cyklu, kdy jsem zkrátka neustále myslela jen na jednu jedinou věc. To jsem však s jistotu nevěděla, neboť vlastní cyklus byl to poslední, co mě ve světě plném nebezpečí zajímalo.

Co jsem věděla jistě, bylo to, že mě Daryl a jeho přítomnost dost ovlivňovala. Škoda jen, že z jeho nic neříkajícího výrazu se absolutně nedalo poznat, zda si toho, že se mi vždy, když se ke mně přiblížil trochu blíž, rozbušilo srdce a zahořely tváře, vůbec všiml. Bohužel pro mne srdce nebylo to jediné místo, které na onoho vypracovaného bruneta reagovalo.

Bylo mi více než jasné, že své roztoužené libido budu muset dostat pod kontrolu, než v zápalu ubíjejícího chtíče udělám něco nemístného. Z tohoto důvodu jsem veškerou svou pozornost snažila věnovat všemožným věcem. Nejvíce mě zaměstnávalo cvičení střelby, ve které jsem se k mému velikému překvapení pomalu ale jistě zdokonalovala. Ne, že bych se naučila nějak perfektně mířit, ale už jsem se alespoň dokázala strefit do stromu a když jsem měla svůj den dokonce i do terče. Už jsem nebyla ze samotného střílení tolik vyjukaná. Dokonce bych řekla, že jsem se se svojí zbraní dokázala jakž takž sžít.

Pořád mě však, co se týkalo střelby, čekala jedna výzva a to zastřelení mrtváka. Mě i Darylovi bylo jasné, že nemá smysl tento úkol dlouho odkládat. Vždyť to byl přeci důvod proč jsem se tak úmorně učila zacházet se zbraní. Brzy tedy nadešel den, kdy jsem společně se svým parťákem na jeho motorce, mířili lesem a hledali nějaké vhodné místo s minimálně jednou krvelačnou bestií, která bude mít tu čest být mojí první obětí.

Netrvalo to dlouho a už jsem stála na rozlehlé louce obklopené z obou stran hustým lesem. Cestou jsme zahlédli pár obživlých mrtvol a tak jsme je předjeli a poté už v klidu vyčkávali na jejich příchod. V plánu bylo vylákat mrtváka před mojí nabytou zbraň a prostě ho zastřelit. Nic těžkého. Pouze mě to mělo pomoct si zvyknout na ten pocit, že se na mě někdo vrhá. Bylo jasné, že mohu zpanikařit a proto byl za jedním stromem ukryt Daryl s připravenou kuší.

,,Už tu budou," šept s pohledem namířeným na mě.

Stála jsem tam s nohama lehce rozkročenýma a v napnutých rukou silně svírala zbraň. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem nebyla nervózní jako prase. To, že jsem už alespoň trochu uměla střílet, mi však dodávalo potřebnou odvahu na to, abych to nevzdala, neodhodila zbraň na zem a neutekla někam do bezpečí. Ne, nesmíš to vzdávat, ty to zvládneš! Opakovala jsem si v hlavě. Až se před tebou objeví, prostě zamíříš a střelíš!

Bohužel jsem se do svých motivačních myšlenek nejspíše trochu moc pohroužila. Najednou jsem si totiž uvědomila, že přede mnou žádný mrtvák nestojí, ale naopak za zády se mi ozýval zvuk šouravých kroků v trávě a nelidské chrčení.

Je za mnou! Problesklo mi poplašně hlavou, když jsem na svém rameni ucítila dotek. Se srdcem až někde v krku jsem se pohotově otočila a spočinula tváří v tvář oživlé mrtvole. Ta oproti mě na nic nečekala a ihned se mi svými prohnilými zbytky zubů vrhla po krku. Další události se semlely tak rychle, že mi to skoro připadalo jako by se neděly mně, ale že jsem je pouze sledovala někde z vpovzdálí. Tělo, které se na mně sápalo, bylo překvapivě těžké, až jsem musela o krok ustoupit, čímž jsem však ztratila rovnováhu a společně s mrtvákem se v mžiku svalila po zádech na zem.

Mrtvákova ohavná plesnivá ústa jsem měla doslova pár centimetrů od obličeje. Kdyby mohl slinit, rozhodně bych měla tvář celou od slin, to ale k mému štěstí nebylo možné. S bušícím srdcem, které mi hlasitě tepalo ve spáncích a celou mě ohlušovalo, jsem začala propadat panice. Já umřu! Pomyslela jsem si a přesně v ten samý moment mi došlo co těžkého a tvrdého svírám v rukou.

Netrvalo to ani sekundu a okolí protnul hlasitý výstřel, po kterém mrtvákovo tělo nehybně dopadlo na to mé. Ruku, ve které jsem svírala zbraň, a kterou jsem ještě před výstřelem, mířila mrtvole na spánek, mi poklesla stejně tak a stisk kolem pistole povolil. Byla jsem tak v šoku, že bych tam na zemi pod mrtvým tělem ležela snad napořád, naštěstí Daryl mě tam tak nechat nehodlal a ihned ze mě ztrouchnivělé tělo sundal.

,,On...vždyť měli přijít z druhé strany," vykoktala jsem ze sebe s vytřeštěnýma očima.

Daryl ke mně s úšklebkem natáhl ruku, aby mi pomohl se zvednout ze země.

,,Neměli, to jen ty si pleteš, z jakého směru jsme přijeli," pronesl, když mě vytáhl na nohy.

Zabodla jsem do něho zamračený výraz.

,,Takže ty si celou dobu věděl, že jsem stála blbě?" vyhrkla jsem ze sebe dotčeně.

Darylův pobavený úšklebek se ještě rozšířil, což ve mně probudilo plamen hněvu.

,,Ty idiote!" zakřičela jsem a vší silou ho dlaní praštila do ramene. K mé smůle to s Darylem ani nepohnulo.

,,Vždyť mě mohl zabít! Co kdybych nevystřelila?" křičela jsem rozhořčeně dál.

Daryl si však z mého zuření nic nedělal a dál se potichu chechtal.

,,Zvládla si to," podotkl, když jsem ho s hlasitým funěním zabíjela pohledem.

A v tu chvíli mi to došlo. Já to zvládla! Zabila jsem mrtváka! Můj obličej se ve chvilce uvolnil a rozlil se po něm široký úsměv. S neskrývanou radostí jsem se Darylovi vrhla okolo krku. Pak se od něho trochu odtáhla a zadívala se mu do očí.

,,Já to zvládla!" vykřikla jsem a pak jsem udělala něco, po čem jsem už sice dlouho toužila, ale rozhodně to doopravdy neplánovala udělat.

V zápalu štěstí jsem ho políbila.