Uzavření | TWD

Od konce - Postřelený Daryl

Poté co Daryl dojedl tu odpornost, odhodil zbytek někam pryč a znovu se zvedl na nohy. Když jsem se na něho konečně odvážila podívat, málem se mi opět obrátil žaludek.

,,Co?" zavrčel, když si všiml mého zkřiveného výrazu.

Rychle jsem pohled opět odvrátila někam pryč. Nemohla jsem se na něho koukat. Ne, dokud měl všude kolem pusy krev. Vypadal skoro jak jeden z těch mrtváků.

,,N..nic," vysoukala jsem ze sebe a raději se rozhodla zkusit se vyškrábat nahoru po srázu. Bože ať už jsem u té jeho skupiny a prosím, ať jsou jiní než on!

Zuby nehty jsem se drásala nahoru, lezla jsem dokonce i po kolenou. Vší silou jsem se přitahovala za kořeny, malé stromky a prostě tak nějak za všechno, co mi přišlo pod ruce. Rozhodně jsem se totiž nechtěla svalit dolů jako předtím Daryl. Ani jsem nečekala, že v sobě najdu tolik síly. Nevím sice, jak dlouho mi to trvalo, ale nakonec jsem se opravdu dokázala dostat až nahoru.

S hlasitým vydechnutím jsem padla na zem a vydýchávala ten příval adrenalinu, který mě při mém výlezu zaplavil. Po chvíli jsem uslyšela bolestné hekání a funění. Posadila jsem se. Až po chvíli mi došlo, že ty zvuky vydával Daryl, který se samozřejmě také dral nahoru. Po chvíli mě napadlo, že bych mu možná měla pomoct, když je zraněný, on se ale mezitím dokázal na vrchol srázu dostat sám. Stejně jako já před chvílí se vysíleně svalil na zem a ztěžka oddechoval.

,,V pohodě?" zeptala jsem se, a i když nerada, namířila jsem na něho svůj pohled. Stále měl obličej celý umazaný od krve a v tu chvíli už i od hlíny. Potlačila jsem znechucené ušklíbnutí a raději se rozhlédla kolem sebe.

Samozřejmě, že mi na mojí otázku neodpověděl, pouze se mlčky postavil na nohy a vydal se lesem někam pryč. I když mě nemohl vidět, protočila jsem nad jeho chováním očima a následovala ho. Čím jsme šli déle, tím bylo na Darylovi rozpoznatelnější vysílení. Postupem času už sotva zvedal nohy. Mohla jsem mu nabídnout pomoc, tak nějak jsem ale tušila, že by jí nepřijal a tak jsme v tichosti postupovali dál.

Po několika kilometrové trase jsem zahlédla, jak se k nám z dálky blížily čtyři postavy. Instinktivně jsem se trochu schovala za Daryla. Netrvalo to dlouho a objevili se u nás čtyři muži. Jeden z nich byl černoch, druhý asiat a ti další dva běloši, z nichž jeden měl krátké kudrnaté vlasy hnědé barvy a ten druhý měl na hlavě nasazenou modrou kšiltovku.

Hnědovlasý muž na nic nečekal a zamířil na Daryla zbraní, kterou měl přichystanou v ruce. Vlastně jsem se mu ani nedivila, když Daryl vypadal tak jak vypadal a ta dlouhá cesta mu taky moc nepomohla.

,,Daryle?" vyhrkl ze sebe ten muž po chvíli, co si ho zkoumavě prohlížel. Úlevně jsem si oddychla, když mi došlo, že jsou to nejspíš lidi s Darylovi skupiny. Zatím si mě ale nikdo nevšiml, neboť jsem za ním nebyla téměř vidět.

,,To je potřetí, co mi s tou zbraní míříš na hlavu," vysoukal ze sebe vysíleně Daryl, ,,vystřelíš nebo ne?"

Zmateně jsem namířila pohled na toho hnědovlasého muže. Co to má sakra znamenat?

Téměř v tu samou chvíli se ozvala hlasitá rána a Daryl s žuchnutím padl k zemi. Kulka ale nepřišla od muže s kudrnatými vlasy, přišla odněkud z dálky. Celé mé tělo ten výstřel tak ohromil, že jsem se nezmohla na nic jiného než na vyděšené civění na Daryla.

,,Ne!" vykřikl ihned ten muž, co na Daryla celou dobu mířil, svojí zbraň uložil za opasek a přiklekl k Darylovi.

,,Ne...ne," opakoval stále dokola.

Daryl se ale naštěstí hýbal. S šokovaným výrazem si instinktivně sáhl na místo na hlavě, ze kterého mu vytékala ve slabých pramíncích krev.

,,Žertoval jsem," dostal ze sebe ochraptěle. Zřejmě si myslel, že ho postřelil ten muž. Hned potom jeho tělo ochablo.

,,Zvedni ho, no tak!" křikl hnědovlasý muž na toho s modrou kšiltovkou. Ten si odmítavě odfrkl, ale nakonec se k Darylovi sklonil a přehodil si jednu jeho ruku přes rameno. Najednou jeho pohled spočinul na mně.

,,Ty si kdo?" tázal se ne moc milým tónem.

,,Ehm...já...já...jsem Anya," vykoktala jsem ze sebe nervózně.

To už k nám ze stejného směru jako přišli ti čtyři, přiběhla žena s blond vlasy a s ní postarší chlap.

,,Ach bože je mrtvý?" vykřikla ta blondýna vyděšeně a z očí jí přitom vytryskly slzy.

,,Jen si ho škrábla," odpověděl jí na to hnědovlasý muž. Pak už na nic nečekal a společně s tím s kšiltovkou táhl Daryla někam pryč.

I když jsem netušila, zda s nimi můžu jít, stejně jsem se za nimi vydala. Mé kroky a stejně tak i kroky ostatních však zastavilo zvolání.

,,Hej! Není tohle Sophino?"