You Are My Star!

Chapter 18

~Louis~

Byla to Fizzy. *„Ano Fizzy?" řekl jsem a popotáhl. *„Loui? Ty zase brečíš?" *„Ne promiň... Co se děje?" *„Jen jsem v Londýně, tak jsem se chtěla stavit." *„Jo, můžeš." *„Tak za deset minut jsem tam." *„Dobře, zatím ahoj." *„Ahoj."

Deset minut uběhlo jako nic a Fizzy už zvonila u dveří. Vždycky byla přesná jako hodinky.

*„Čau brácha!" řekla když jsem ji otevřel a padla mi kolem krku. *„Ahoj Fizzy!" objetí jsem ji s radostí obětoval. *„Tak pojď dál." pustila se mě a šla rovnou do obýváku a sedla si na sedačku. *„Dáš si něco?" *„Jo, když tak čaj." *„Dobře, hned jsem tady. Zatím si pust televizi." *„Děkuju."

*„Tak tady to máš." *„Děkuju Loui..." a usrkla z hrnku, z kterého se ještě dost kouřilo. *„Tak povídej.. Jak ti je?" jen jsem pokrčil rameny. *„Chápu tě Loui... Je to těžký, ale věř mi, že to bude čím dál tím lepší. Vážně..." *„Myslíš? Ale jak? Vždyť bude jezdit po světě, setkávat se s novými lidmi..." na chvilku jsem se odmlčel. *„Co když na mě zapomene?!" špitl jsem. *„Louisi?! Děláš si srandu?! On na tebe nikdy nezapomene! On tě miluje a ty to moc dobře víš! Takže se s tímhle uklidni!" *„Vím to Fizzy, ale co když to nepřijme svět?!" *„Musí Loui! Koukni se na ostatní zpěváky! Taky některý nejsou na ženský a nějak to ten svět řeší? Ne!" *„Jen mu nechci stát v cestě...." *„Nestojíš... A to mi věř!" *„Děkuju ti Fizzy!" *„Nemáš zač..." oba jsme se napili a usmáli se na sebe.

~Harry~

Konečně jsem tady! Zase ta velká budova plná lidí... Budu si muset zvykat...

*„Dobrý den pane Browne!" pozdravil jsem, když jsem vešel zas do jeho luxusní kanceláře. *„No to je dost Harry! Jakou si měl cestu?" *„Celkem fajn, ale jsem unavený..." *„No s tím nic nenaděláme... Měl si měsíc na to, aby sis odpočinul. Teď to bude asi tvrdý.... Aspoň ze začátku, budeš si muset zvyknout.." *„Vím co to obnáší. Tak říkejte, co jste potřeboval..." pravda, s Louisem jsme toho moc nenaspali, takže vážně odpočinutý nejsem... Jsem zvědavej, jak to budu zvládat.