~Louis~
*„Konečně Harry!" odtáhl jsem se a usmál se na něj. On mi úsměv obětoval. Měl dokonalý úsměv. Cítil jsem se v jeho přítomnosti strašně nervózní. *„Taky jsem se na tebe těšil Loui!" *„Kam chceš odvést?" *„Nevím... Je mi to fuk. Zavez mě kam chceš ty!" zasmál se. *„Tak pojedem, pojď." vzal jsem mu kufr, i přes všechny jeho protesty. Hodil jsem mu ho na zadní sedadla. Měl jsem v plánu ho vzít k sobě. Doufám že mu to nebude vadit.
~Harry~
Jsem z Louise strašně nervózní. Na fotkách mu to sluší, ale naživo je úplně nádherný. Nechápu co se to semnou děje! Achjo... Mám v hlavě děsnej zmatek. Zajímalo by mě kam jedeme.
~Louis~
*„Tak jsme tady!" vystoupili jsme z auta a já vzal opět Harrymu kufr. *„Kde to jsme?" *„Harry..." zasmál jsem se. *„U mě doma. Bydlím ve 4.patře,tak pojď. Otevřel jsem vchodové dveře a Harry přivolal výtah. Celou dobu jsme byli ticho.
*„Tak tady bude tvůj pokoj." *„Máš to tady vážně pěkný." *„Děkuju." *„Tak si běž vybalit a já udělám oběd." *„Dobře..." usmál se a zalezl do pokoje. Rozhodl jsem se pro něco rychlého a jednoduchého. Udělám špagety s boloňskou omáčkou. Doufám že mu to bude chutnat, protože vařit moc neumím.
*„Harry! Tak pojď, máš to tady!" slyšel jsem otevření dveří a pak kroky rovnou ke mně. *„Páni, tady to voní." *„Děkuju." usedli jsme ke stolu a pustili se do toho.
*„Harry?" *„Hm?" *„Napadlo mě, že bych mohl pozvat kámoše... Ale až nějak na večer." *„To je dobrej nápad, rád se seznámím s někým novým." *„Ok, to jsem rád."
ČTEŠ
You Are My Star!
FanfictionJednadvaceti letý Louis má jedno jediné přání. Chce se osobně setkat se stejně starým idolem, který zpívá tak nádherně, že se Louimu dělá při tom zimnice... Opravdu se někdy setkají? A udělá si na něj Harry čas?
