You Are My Star!

Chapter 82

~Louis~
*„Jsi v pořádku, Harry?" klekl jsem si k němu a hladil ho po zádech. *„Hm.. Jo.." *„Nic si dneska nejedl co?" *„Ne.. A teď na to vážně ani chuť nemám." *„Ale blbě ti může být i z toho... Pojď, udělám ti něco." *„Ale.." *„Žádné ale! Přijď za mnou pak do kuchyně." políbil jsem ho do vlasů a šel do kuchyně. Podíval jsem se na hodiny, které ukazovaly něco po desáté večer.

Ze skříňky jsem vytáhl toustový chléb. Poté jsem ho namazal a dal do něj veškeré ingredience. Nechal jsem uvařit vodu v konvici na čaj.

Tousty byly už hotové a za mými zády jsem slyšel šourání bosých nohou po podlaze. Harry ke mně přišel a obejmul mě zezadu. *„Udělal jsem ti tousty." usmál jsem se. Najednou jsem na mém rameni ucítil stékat kapku vody. Okamžitě jsem se otočil a vzal si Harryho hlavu do dlaní. *„Lásko? Co se děje? Proč pláčeš?" bezeslova se na mě vrhnul a začal mě nehorázně objímat, až jsem nemohl dýchat. *„H-harry..." *„Promiň mi to. Promiň Loui... Nechtěl jsem ti ubližovat..." *„No tak.. Už je to za námi, Harry. Miluji tě." *„Já tebe taky." nahl se ke mně a jemně mě políbil na rty.

*„Tak aspoň ještě jeden!" *„Nenuť mě, Loui." odfrkl si a prokroutil očima. *„Tak půjdeme spát. Za chvíli je půlnoc a ty jdeš zítra za tím managementem." *„Hm.." naklopil do sebe poslední kapku čaje a vstal. Chytl jsem ho za ruku a šli jsme ležet.

~Harry~
Budík jsem měl nastavenej na 5:30 a schůzku sjednanou na 6:30. Super, máme hodinu na to, abych se dal co nejlíp do kupy a to, že mi zase nebylo dobře, mi moc nepřidalo.

*„Už pojedeš?" uslyšel jsem od dveří rozespalý hlásek. *„Ano. Musím tam být na půl sedmou." *„A jak ti je?" *„Dobře..." odkašlal jsem si a naposledy upravil vlasy. *„Vážně? Harry.. Já poznám když mi lzeš, a taky když ti není dobře." *„Je mi dobře!" přišel jsem k němu a letmo ho políbil. Obešel jsem ho a chtěl už odejít, když v tom jsem ucítil jeho malou ručku na mém zápěstí. Přitáhl si mě před sebe a zadíval se do očí. *„Hodně štěstí." usmál se. Naklonil jsem se k němu a pořádně ho políbil. Nezasloužil si, abych na něj byl hnusnej, či naštvanej. *„Běž si ještě lehnout." pohladil jsem ho po tváři a už doopravdy odešel.

~Louis~
Už bych nusnul, tak když Harry odjel, šel jsem si udělat snídani a kouknout se na nějaký film. Aspoň ten čas nějak zabiju.

Film Divergence byl v tom nejnapínavějším, když v tom mi zazvonil zvonek u dveří.
Byl jsem jen v boxerkách, tak jsem utíkal hodit něco na sebe, což byly černé tepláky a šedé tričko.

Koukl jsem se kukátkem, ale nikoho jsem neviděl. Odemkl jsem a vzal teda za kliku. Nikdo nikde...

*„Baf!" vybafla velká skupinka lidí za rohem na mou ubohou osobu. *„Vy... Ani nevíte jak jsem se lekl!" byli to všichni z mé třídy. *„Veselé Vánoce! Trochu opožděně, ale přece jen!" vytáhla Maggie malou obálku za zády. *„Ježíši... Zbláznili jste se? Čím jsem si to zaslouží?" obálku jsem od nich vzal. *„Pojďte dál." usmál jsem se a všech 15 lidí jsem pustil dál.

Posedali jsme si do obýváku. *„Kde jsou ostatní?" zeptal jsem se a sedl si do křesla, které mi nechali volné a položil obálku na konferenční stůl. *„Už na horách a tak.. Budou trávit silvestra tam a my všichni společně tady." Maggie-je strašně ukecaná. *„Tak to jo. Nedáte si něco k pití?" všichni zakroutili hlavou, tak jsem seděl dál a nemusel vymýšlet, jak seženu 15 skleniček.

*„Co jste mi to vůbec přinesli?" koukli se na mě s jiskřičkama v očích a já pochopil, že to mám rozdělat.

Pečlivě zalepenou obálku, jsem rozdělal nůžkami. To co v ní bylo... Bylo úžasné!

Je to zase psané narychlo... Omlouvám se, že díly stojej za úplný *****... Samotnou mě to mrzí... :((
Vote a koment potěší.. Říkám to po několikátý, ale ráda bych věděla váš názor, jestli má cenu pokračovat...