You Are My Star!

Chapter 61

~Louis~

Přijel jsem konečně domů. Nikomu jsem vědět nedával, ale Fizzy to všechno už určitě na internetu viděla. Lehl jsem si na postel a pokusil se po tom náročném dni odpočinout. Bohužel mám problém, když je světlo nedokážu usnout.

Najednou se na mém nočním stolku rozezňel telefon. Kouknul jsem se kdo mi to volá...Byl to Liam...Ajo..Úplně jsem na ně zapomněl. *„Ahoj Liame..." *Loui? Jsi v pořádku?" *„Samozřejmě, proč bych nebyl?" *„No to na internetu..." *„V pohodě Li.. Nedělej si starost." *„Ne, jsme tam se Zaynem hned..." *„Ale..." nestihl jsem to ani doříct a položil to.

Jen jsem tak ležel a očekával příjezd Zayna a Liama. Ani jsem se nenadál a byli tu. Než jsem jim otevřel, kouknul jsem se na sebe do zrcadla. Vypadal jsem strašně. Zarudlý oči, černé kruhy pod nimi. No vypadal jsem jak zombie. Když jsem otevřel, hned se na mě Liam vrhnul. *„Tak co? Co se stalo? Vypadáš strašně Louisi!" *„Liame klid!" řekl jsem, když jsme došli do obýváku a sedli si na sedačku. *„Zayne!" objal jsem ho. *„Jak ti je, brácho?" *„Je mi výborně. Liam se o mě neskutečně stará a od mé rodiny mám taky plnou podporu." *„To je super.. Teď jsem tady i já.. A dlouho tady zase zůstanu..." sklopil jsem hlavu a zase mě začali štípat oči. *„Dáte si něco?" zeptal jsem se s úsměvem. Liam:*„Promiňte kluci, ale já musím jet. Něco v práci..." kývli jsme hlavou. *„Já když tak Zayna odvezu." nabídl jsem se. Liam:*„Dobře,děkuju."

Sedl jsem si už s uvařeným kafem zpátky do obýváku k Zaynovi. *„Tak povídej Loui.. Co se stalo?" zakoukal se na mě. *„Hele, ty máš tetování! Krásný.." usmál se. *„Jo... taky bych ho nejradši neměl." *„No.. Povídej.."

~Harry~
Teď sedim v letadle a jsem na cestě do Kanady. Nemohu na Louise přestat myslet. Měl jsem mu říct pravdu.. No možná ale že by to vyšlo na stejno. *„Přemýšlíš zase nad Louisem co?" *„Nad čím asi, Robe?!" *„Harry, to bude v pořádku... On ti odpustí.." *„Nemyslím si.. A Robe.. Na tour budu ještě tak 2 měsíce. Co když zapomene? Bude mít vlastní život a já mu budu ukradený?" *„Ale to si určitě říká i on, Harry. A nemyslím si. Máte se vážně rádi a abyste na sebe jen tak zapomněli, to je nemožné."

*„Včera jsem mu psal..." vyšlo ze mně po chvíli. *„Co si mu psal?" vykulil na mě oči. *„Že doufám že to není konec... A že jsem to tak nemyslel..." *„A on?" *„Neodepsal..." *„Ou..."