You Are My Star!

Chapter 87

„-Harry-

Přišli jsme k pokoji číslo 548. Louis začal vytahovat z peněženky kartu, kterou poté přiložil ke dveřím. Nechal mě vstoupit jako prvního. Byl jsem ohromen. Interiér byl jak z nějaké pohádky. Postel s nebesy, stěny ozdobené obrazy. Kufr jsem si položil vedle velké pohovky a nedočkavě šel na místo, kam mě to od prvního okamžiku nejvíce táhlo. Odhrnul jsem dva bílé závěsy a dýchl na mě mořský vzduch. „Páni!" vyšlo z mých úst, podobající se zvuku překvapeného, malého dítěte. „Líbí?" přišel ke mně Louis a obejmul mě zezadu. „Je to fantastické!" „To jsem rád!" políbil mě na krk. Vždycky věděl jak na mě.

„Půjdeme už na ten oběd?" zeptal jsem se Louise, který seděl na posteli a pročítal si letáček. „Jak si přeješ." Usmál se. Propletli jsme si ruce a oba s úsměvem jsme vyšli z pokoje. „Co budeš chtít dělat pak?" zeptal se Louis zvědavě. „Jak budeš chtít ty. Ty jsi to zařizoval, nevím co je tady za možnosti." „Zlato, já to nezařizoval" zasmál se. „Zařizovali to studenti, ale určitě víš, jak máš úžasného přítele, který si stihl všechno nastudovat!" „Ano, to vím!" políbil jsem ho na tvář. „Něco vymyslím!" kývl jsem na souhlas a pokračovali v cestě do jídelny.

Jídelna byla obrovská. Všechny jídla by měli být v podobě rautů. Bylo toho tady strašně moc na výběr. Vůbec jsem nevěděl co si dát. „Je toho tady docela dost, co?" podrbal se na zátylku Louis. „Docela. Vůbec nevím, co si mám dát." zasmál jsem se.

Nakonec jsem se rozhodl pro kukuřici s rýží, zalitou omáčkou. Louis si vybral těstovinový salát. Sedli jsme si ke stolu u okna, od kterého byl krásný výhled na moře. Už teď to tady miluju! Je to tady dokonalé, plus jsem tu s tím nejdokonalejším člověkem na světě. Co víc si můžu přát.

-Louis-

Byl jsem tak šťastný, když jsem konečně viděl mého usměvavého Harryho. Byl jako malé dítě. Vždycky takový byl. Proto jsem ho miloval a budu milovat.

„Jak ti to chutná?" zeptal jsem se, aby řeč nestála. „Je to vynikající. Chceš ochutnat?" zeptal se s plnou pusou. Přikývl jsem a poté mi Harry vložil do pusy vidličku s rýží. „Páni! Máš pravdu!" vzal jsem svoji vidličku a vložil mu těstovinový salát, do jeho už prázdné pusy. „Hm...Dobrý!" zasmál jsem se nad jeho výrazem.

Po vynikajícím obědě jsme se rozhodli si jít odpočinout na pokoj, než půjdeme plavat. Leželi jsme v posteli, přikrytí lehkou bílou dekou se zapnutou televizí na protější stěně. Harry mi ležel na hrudníku a já si hrál s jeho kudrlinkami. „Víš o tom, že tě miluju?" řekl jsem z ničeho nic. „Vím. Doufám, že ty víš úplně to samé z mé strany!" začervenal se. „Samozřejmě." přitáhl jsem si ho za bradu do polibku. Vypl jsem televizi a převalil se nad Harryho. „No tak, Louisi!" smál se Harry. „Nechtěl si jít plavat?" vyšpulil pusinku naštvaně. „Ale no tak! Neříkej, že zrovna teď se ti chce jít plavat!" „A víš, že docela jo?" vyplázl provokativně jazyk. „Nechce!" přisál jsem se na jeho ústa. Harry se mě snažil odstrčit rukama na mé hrudi, ale marně. Za malinkou chvíli podlehl. Věděl jsem to.

„Dobře, tak už se mi plavat nechce! Nebo bych to spíš nezvládl." řekl udýchaně Harry a poté se trochu zasmál. „Asi tak!" lehl jsem si vedle něj. Propletl jsem si jeho ruku s tou mojí a natiskl se na něj. Harryho ruka přes nás jedním šmatem přehodila bílou deku. Přitáhl si mě blíž k sobě a políbil na čelo. „Miluju tě!" zašeptal. „Miluju tě!" odpověděl jsem a poté upadl do říše snů.

-Harry-

Louis spokojeně oddechoval, tak jsem se zvedl a odešel potichu do koupelny. Sedl jsem si na záchodovou desku a z tašky pod umyvadlem vytáhl těhotenský test, který jsem si koupil před odjezdem. Možná to nebude fungovat, bude to lhát, ale chci se to dozvědět, nebo se prostě časem uvidí.

Nervózně jsem chodil po luxusní koupelně a čekal na výsledek.

Konečně byl čas, kdy jsem se měl dozvědět pravdu? Ne, nemůžu to takhle brát. Nemůže se to takhle rychle projevovat. I když jak říkal doktor. U mě je všechno možné. Opatrně jsem vzal tyčinku do ruky a se zavřenýma očima ji otočil. Nechtěl jsem je otevřít, ale musel jsem. Musel...

-Louis-

Vzbudila mě potřeba se jít napít. Když jsem se zvedl, čekal jsem, že najdu Harryho vedle mě, ale on nikde. Hodil jsem na sebe boxerky a šel se po něm podívat. Moje cesta mířila na balkon, kde k mému překvapení nebyl. Moje další cesta byla ke koupelně. Vzal jsem za kliku, ale dveře se nemohly otevřít, protože byly zamčené. „Harry!" nic...Žádná odezva. „Zlato? Jsi v pořádku?" začínal jsem mít vážně strach, protože se opět nic neozývalo. „Sakra, Harolde!" křikl jsem. Najednou jsem uslyšel otočení klíče v zámku. Opatrně jsem otevřel dveře. Harry seděl na kraji vany a zíral na sebe do velkého zrcadla. „Co se stalo?!"

Tak je tu další díl :') co na něj říkáte? Nakonec jsem to zvládla, tak doufám, že jste rádi ^^ já rozhodně jsem^^

Vote a koment potěší ^^
Bye :*