You Are My Star!

Chapter 99

~Louis~
„Dobře, jak myslíš. Ale radši se cestou zpátky stavíme u doktora!" „Louisi" „Žádné odmlouvání, Harry! Jdu připravit snídani, zatím se oblékni." přišel jsem k němu, políbil ho na čelo a utíkali dolů udělat tu snídani.

Po nějaké době jsem uslyšel kroky ze schodů. Já už seděl u kávy, čerstvé koblihy a prohlížel si noviny. Harry si sedl a usrkl si kávu. „Tak co? Lepší?" „Lepší." usmál se a pustil se do koblihy.

Po snídani jsem se šel připravit já. Harry to zatím dole ještě poklízel, aby to bylo všechno pro Sebastiana dokonalé.

„Tak můžeme, Harry?" křikl jsem na něj do obývacího pokoje, když jsem si nazouval tenisky. „Jo, už běžím!" usmál jsem se, vzal si klíče od auta a čekal, dokud se neobuje Harry. Když jsme byli oba hotový, šli jsme. Jsem nervózní a nadšený zároveň.

Cestou jsme se s Harrym tak všeobecně bavili. Jak budeme mít už konečně dokonalý život a všechno bude fajn. Já se vrátím do práce, Harry zůstane se Sebastianem doma. Budou k nám na návštěvu jezdit moji rodiče, sestry. Bude to úžasné. Už to úplně vidím!

„Tak jsme tady." řekl jsem potichu a vypnul motor. Harry se usmál a já ho jemně pohladil po tváři. „Tak jdeme."
Před bránou jsme si propletli ruce a nadšení vstoupili na pozemek. Připadalo mi to jak z nějakého filmu.

Když jsme našli ředitelnu, chvilku nám to trvalo, uviděli jsme na zemi už malou sportovní tašku a vedle velkého plyšového medvídka. Harrymu hrkly štěstím slzy do očí. Zaklepal jsem na dveře, z kterých se ozvalo tiché „Dále!" vzal jsem za kliku a oba jsme vstoupili.

~Harry~
Za stolem seděla žena, která nám tohle všechno umožnila a které jsme byli oba velmi vděční. Vedle na sedačce ležel Sebastian a spinkal. „Na dnešek toho moc nenaspal. Asi se na vas těšil." zašeptala a my se s Louim na sebe usmáli. „Tak pánové. Chci vám popřát hodně štěstí do života. Ať jste konečně úplná a šťastná rodina. Doufám, že bude všechno v pořádku. Teď jestli jen můžu poprosit o podpisy, tady a tady. Pak bude Sebastian už jenom váš!" kývli jsme a šli to podepsat. Naposledy jsme si potřásli s Hannah rukou. Přešel jsem k Sebastianovi a opatrně ho zvedl do náruče, abych ho nevzbudil. Byl tak strašně roztomilý! Louis vzal jeho tašku a plyšáka a šli jsme k autu.

Sebastiana jsem položil do sedačky, na klín mu Louis dal medvídka a jeli jsme. Ještě nás čeká ta návštěva doktora. Mám domluvené, že mě hned vezme, tak doufám. Nechci, aby kluci dlouho čekali.

Louis zastavil u nemocnice. Políbil jsem ho a šel. Celý jsem se klepal. Chtěl jsem slyšet jen to, že ve mně neroste další život. Že je to jen nějaká viróza.

Zaklepal jsem na doktorovy dveře a vešel jsem. „Dobrý den, pane doktore." „Ahoj, Harry. Tak se můžeš posadit." sedl jsem si a nervózně si složil ruce do klína. „Tak co tě trápí?" „Dneska ráno... Dneska ráno, jsem zvracel. Už před tím, jak jsem vstal se mi zamotala hlava a prostě,bylo to z ničeho nic. Včera jsme se normálně navečeřeli a šli spát." „Harry, ty máš strach, že jsi znovu..." „Těhotný? Ano." „A chtěl by si být?" „Ne. Asi ne." „A bylo ti teď poprvé takhle špatně, nebo to trvá delší dobu?" „Tak po ránu mi nebývá většinou dobře, ale nikdy jsem nezvracel." „Tak si běž prosím lehnout, uděláme ultrazvuk. Hlavně klid, Harry."

~Louis~
Sebastian se začal probouzet. Pomalu otvíral očička. Šel jsem si sednout k němu dozadu. „Ahoj, Sebastiane." usmál jsem se a pohladil ho po tváři. „Usnul si v ředitelně, tak jsem tě nechtěli budit." odpoutal jsem ho a on ke mně natáhl ručičky, abych si ho vzal do náruče. Byl to tak úžasný a nepopsatelný pocit. „Nemocnice." ukázal z okénka. „Ano. Tatínek Harry musel jít k doktorovi, protože mu ráno nebylo dobře, víš?" kývl hlavičkou a pousmál se. „Můžeme jít ven z auta, jestli chceš." „Chci." vystoupili jsme a ja ho postavil na zem. Chytl jsem ho za ručičku a šli jsme se jen tak projít. Ještě jsem napsal Harrymu, aby o nás neměl pak strach.

~Harry~
Ležel jsem a nervózně si poklepával prsty na lehátku. Doktor mi začal otírat břicho a vydechnul si. „Tak?" „Nejsi těhotný, Harry." „Bože..." na jednu stranu se mi strašně ulevilo, ale taky mě to mrzelo. „Bude to jen nejaka viroza." usmál se a zasedl si za svůj stůl. „Tak vám děkuji, pane doktore a nashledanou."

Okamžitě jsem vzal telefon do ruky. Přečetl si zprávu od Louise. Zavolal mu a sešli jsme se v jedné restauraci. Jedli jsme společně jako skutečná rodina. Byl to krásný pocit!

The end!! Vím, že poslední díly, nebyly nic moc, že nevycházeli často, tak proto jsem to takhle ukončila... :/ já doufám, že se vám celý příběh líbil. Budu určitě pokračovat s Teacher from Africa. Aspoň na něj budu mít snad víc času 🙈 Chci vám za všechno strašně moc poděkovat! Za tak neskutečnou podporu, jak votes tak komentářema! 💕 Jste úžasní. Potěší určitě nějakej názor na celý příběh, co bych mohla změnit a vypracovat! 💕 Ještě jednou děkuji všem!! 🙈💕 Love you💕💕