~Harry~
Doufám že mu Rob nic neřekl... Byl večer a Louis spal spokojeně na sedadle a já ho jen se strachem a obavami pozoroval. Rob šel sobě i mně udělat kafe. Nemohl jsem spát a taky jsem nechtěl. Co když usnu a Louisovi se něco stane?! *„Tady máš Harry!" neskutečně jsem se lekl. *„Děkuji." oba jsme šeptali. *„Zase nad tím přemýšlíš?" *„To nejde jinak Robe... Koukni se na něj... Nikdo by nedovolil tak krásnému stvoření ublížit..." koukl jsem se na šálek, který jsem měl položený v klíně a nahrnuly se mi slzy do očí. Rob si sedl vedle mě. *„Ty ho máš opravdu rád co?" *„Víc než to Robe... Já ho miluju! Nedokázal bych bez něj žít!" *„Vaše láska je silná a vy tohle zlo, zvané Modest překonáte!" *„Myslíš?!" *„Ano... Budu tu pro vás i já. Jste pro mě velmi důležití, i když znám Louise jen pár hodin." usmál se. *„Děkuju, nevím co bysme bez tebe dělali..." *„To je v pořádku... A teď si jdi taky odpočinout. Zítra koncertuješ. Já na Louise budu dávat pozor, slibuju." *„Dobře..." odložil jsem hrníček a přesunul se na sedadlo k Louisovi. Přehodil jsem přes nas deku a smotal si tvrdě spícího Louise do náruče.
~Louis~
Že přistáváme jsem zjistil hned. Probudil jsem se v náručí Harryho.. Jak krásné... *„Lásko, už jsme tady." zašeptal jsem a políbil ho. Harry roztáhl ruce a napnul se. *„Dobré ráno..." zakňučel. *„Dobré..." znova jsem ho políbil. V tom k nám přišel Rob. *„Tak vy dvě krásné hrdličky, vstávat. A ty Loui, připrav se na bouřlivé přivítání. A hlavně se drž u mě a Harryho nech Harrym." mrknul na mě. Vystrašeně jsem se podíval na Harryho, ale ten jenom kývnul. Vzali jsme si všechny věci a když letadlo přistálo a zastavilo se, byli jsme připraveni na cestu do našeho auta.
ČTEŠ
You Are My Star!
FanfictionJednadvaceti letý Louis má jedno jediné přání. Chce se osobně setkat se stejně starým idolem, který zpívá tak nádherně, že se Louimu dělá při tom zimnice... Opravdu se někdy setkají? A udělá si na něj Harry čas?
