You Are My Star!

Chapter 93-Our Home?

Věnované:@mareckova_cz

~Harry~
Už je to 5 měsíců. 5 měsíců od naší dovolené, od toho co jsme s Louisem zasnoubení, od toho co jsme řekli Louiho rodině, že čekáme potomka a konečně jsme nastěhování v našem domečku. Brighton je vážně úžasný. Zvládáme to všechno suprově. Jsme spokojeni. Zatím...

*„Dobré ráno, zlatíčka." přišel Louis do kuchyně, kde jsem chystal snídani. Na sobě jsem měl hodně volné triko, aby mě nebylo vidět už moje docela velké břicho a tepláky. Nic jiného teď nosit nemůžu, takže takhle jezdím i do práce. Přišel ke mně, políbil mě na rty a poté pohladil moje bříško. *„Dneska naposledy, co?" usmál jsem se a podal mu toust a čajem na jídelním stůl. *„Jo. Bude se mi po nich stýskat. Strašně moc." *„To chápu. Budete se ale stýkat. Víš co mě napadlo?" *„Copak?" *„Nechceš je pozvat k nám? Až jim rozdáš vysvědčení a tak?" *„Mohl bych?" *„Samozřejmě. Mohli by si jít do bazénu a tak." pokrčil jsem rameny. Loui se na mě culil. *„Dobře, jsi úžasný!" *„Ale prosím tě." zasmál jsem se.*„Jdeš dneska do práce?" *„Jo, ale pak budu mít na dva týdny volno. Už to potřebuju." chytl jsem se za své břicho a sedl si naproti Louimu. *„To jo. Hlavně opatrně, prosím." *„Neboj se, vždyť víš, že se o naše děťátko starám co nejlépe." *„Ano, to vím." nahnul se, aby mě políbil.

*„Už je 8:00. Měl by si vyrazit." pohladil jsem ho po tváři, když jsme stáli v kuchyni a já byl namáčknutý na kuchyňské lince. *„Achjo..." *„Taky pojedu." usmál jsem se na něj a poplácal ho po zadku.*„Hej!" zasmál jsem se a Loui se mnou. *„Tak pa, lásko!" políbil mě na rozloučenou a vystřelil z domu co nejrychleji to šlo.

Musel jsem se na chvíli posadit na gauč. Nějak mě bolelo břicho. Nemohl jsem se skoro ani hnout. Pustil jsem si televizi a přemýšlel, jestli se dneska z práce neomluvím. Nevím, jestli bych zvládl tak dlouhou cestu.

Vytáhl jsem mobil z kapsy od tepláků a vytočil číslo mého šéfa. *„Dobrý den." *„Ahoj, Harry. Děje se něco?" *„Děje. Neni mi nějak dobře. Nemohl bych dnes zůstat doma a přijel bych až zítra?" *„V pořádku, Harry. Samozřejmě, že můžeš. Hlavní je, aby ti bylo co nejlépe. Tak zítra. Ahoj!" *„Děkuji moc. Nashle." páni. Tak rychlej hovor jsem ještě s nikým neměl. Bylo zvláštní jak spěchal. Hm..

Pomalu se mi zavíraly oči. Najednou jsem ale chytl strašnou křeč do břicha. Byla to taková bolest, co si nedokážete představit. Bylo 9:45. Loui má ještě čas, než přijede. Sakra, co mám dělat?!

*„Au!" sykl jsem. Položil jsem mou ruku na břicho. Ucítil jsem něco.. Něco jako tekutinu. Když jsem se podíval na mou ruku, která ještě před chvílí ležela pod mým bříškem, byla celá od krve. Z očí se mi okamžitě začaly kutálet slzy. *„Ne! Ne! Prosím! Co se to děje?!" řval jsem hystericky. Vůbec jsem nevěděl co se to děje. Vzal jsem ze stolu telefon. Bolest byla tak strašně silná, že jsem skoro ani na tohle neměl sílu. Doufám, že to Loui vezme.

*„Harry? Co se děje?" *„Loui.. Loui, pomoc!! Prosím!" *„Harry? K sakru, co se děje?!" *„Krvácím! Prosím.. Bolí to! Pomoz mi!"

~Louis~
*„Panebože, Harry! Zavolám ti sanitku!" sedl jsem si na židli. Z očí se mi začaly kutálet slzy. *„Loui? Co se děje?" ozývalo se třídou. Neodpovídal jsem a rovnou vytočil číslo do nemocnice.

*„Dobrý den." *„Prosím! Můj těhotný přítel je sám doma a má nějaké potíže! Můžete tam prosím zajet a odvézt ho! Dostavím se do nemocnice co nejrychleji." *„Uklidněte se, prosím a řekněte mi adresu." *„Jason street 542,Brighton." *„Hned tam budeme, vy zatím přijeďte!"

Tipl jsem to a už na nic nečekal. Neodpovídal jsem žádným otázkám ve třídě. *„Prosím, omluvte mě u ředitele. Že jsem potřeboval co nejrychleji do nemocnice." utřel jsem si oči a utíkal prázdnou chodbou na parkoviště k mému autu.

Z očí se mi hrnuly slzy, že jsem skoro ani neviděl na cestu. Nepřemýšlel jsem nad ničím jiným, než nad tím, jestli bude malý a Harry v pořádku. Teď jsem nic jiného nechtěl. Kdyby Harry o malého přišel, zhroutil by se. To se nesmí stát!

Asi za půl hodiny jsem konečně dorazil do nemocnice. Přiběhl jsem k recepci. *„Harry Styles!" řekl jsem udýchaně. *„Kdo jste?" *„Louis Tomlinson, jeho přítel!" řekl jsem podrážděně starší ženě za pultem. *„Je na sále. Musíte si počkat." kývl jsem na souhlas a šel se posadit do čekárny. Složil jsem hlavu do dlaní a čekal.

Nechci vám kazit svátky a omlouvám se, ale chci to mít za sebou...
Koment a vote potěší :)
Bye, my Larry shippers❤