~Louis~
Už po několikáté mi zvonil telefon. Volala mi mamka. Je mi jasné, že mě shánějí. Ale radši ji to vezmu, aby neměla zbytečný strach. „Mami?" „K sakru, Louisi?! Kde jsi?!" „Šel jsem se projít..." „Kam?" „Potřebuji být chvíli sám, mami." „A nezajímá tě, že tě Harry potřebuje viď? Ty mu musíš teď pomoci. Vím, že je to pro tebe taky těžký, ale jsi tu teď pro něj to jediné co mu zbylo, když ho rodina po tom, co jim oznámil, že je těhotný zavrhla! Musíš jít domů a být u něj, takže mi řekni kde jsi!" „V parku..." vydechl jsem a spustila se mi vlna slz. Mobil mi upadl na zem a já si sedl na lavičku. Byl jsem bezmocný. Tak strašně moc to bolelo! Strašně moc!...~Harry~
S trhnutím jsem se vzbudil a poté se posadil. Chtěl jsem napít. Vstal jsem a šel opatrně dolů. Děsně se mi motala hlava. Držel jsem se zábradlí u schodů, abych nespadl. V tom se pod nima objevila Lottie. „Harry? Kam jdeš?" „Lottie? Ty jsi tu taky?" „Jsme tady všichni, teda teď ne...Ale byli jsme tu všichni." přišla ke mě a podpírala mě, abych nespadl. „Kde je Loui?" zakňučel jsem. „Za chvíli přijde, neboj."Došli jsme do kuchyně, kde jsem se posadil se skleničkou vody na židli. Lottie seděla vedle mě a se strachem mě pozorovala. „Jak ti je?" položila na mou ruku tu svou. Jen jsem pokrčil rameny. Docela blbá otázka.
„Pojď, půjdeš si znovu lehnout." „Chci tu mít Louise." „Neboj, on za chvíli přijde." „A kde je? Kam odešel? Je na mě naštvaný, že?" „Co? Proč by na tebe měl být naštvaný?" „Že jsem naší malou holčičku dost nechránil..." „Harry! Rozhodně na tebe není naštvanej a tohle neříkej, protože to vůbec není pravda!! Ty si ji chránil. Bůh to tak chtěl. Budete mít další, neboj. Všechno bude jako dřív,věř mi!" „Bůh? Lottie...Nikdy to už nebude jako dřív.." „Nesmíš myslet negativně. Akorát si takhle ubližuješ!" „A jak by ses chovala ty? Hm..?" „Mě sem netahej, Harry."
~Louis~
Už jsem ležel na zadních sedačkách našeho auta. Moje hlava ležela na klíně Fizzy a autem panovalo ticho. Pouze můj pláč ho řušilo. M:„Loui neplač už. Teď až přijedeme domů, si půjdeš lehnout k Harrymu a my pojedeme domů. Potřebujete být sami."Zaparkovali jsme na příjezdové cestě. Šoural jsem se do dveří, ale Fizzy mě popostrčila. Bál jsem se. Bál jsem se Harryho. Nechtěl jsem ho vidět trpět. Chci, aby to bylo všechno jako dřív. Naše společné rána, když jsem hladil jeho narostlé bříško a blbli jsme spolu. Proč to muselo takhle skončit?
Rozloučil jsem se s našima a šel za Harrym do ložnice. Zaťukal jsem a poté opatrně vešel. Harry ležel na boku a svíral kapesník v ruce. „Harry?" rozezněl se můj nervózní hlas tmavým pokojem. Přisedl jsem si k němu a hladil ho po ruce. „Loui? Kde si byl? Proč si mě tu nechal samotného? Jsi na mě naštvaný?" věděl jsem, že něco takového přijde. „Byl jsem se projít, Harry. Promiň... A naštvaný? Na tebe? Lásko... Nejsem!" „Ale měl by si být. Neochránil jsem naší holčičku." sedl si a vpadl mi do náruče. „Harry! To není pravda! Ty za nic nemůžeš! Tohle je prostě osud." „Ale proč zrovna naše láska, musí být špatný osud? Však koukni se... Kolik jsme si toho už prožili. To snad nemůžeme mít chvilku klid?" „Všechno se obrátí k lepšímu. Musíme doufat. Ztráta našeho malého prcka je strašná, to ano... Ale Harry... Jednoho krásného dne, se nám naše sny splní a my dva budeme dovádět s našima dětma na zahradě. Věř tomu. Musíme tomu věřit, protože naděje je teď to jediné co máme. A taky máme jeden druhého, na to nezapomínej!" jeho dech se trochu uklidnil,odtáhl se a vlepil mi polibek na má ústa. Opatrně jsem ho položil na postel a lehl si vedle něj. „Prospi se." pohladil jsem ho po tváři. Vysloužil jsem si jemný úsměv na jeho rtech. Ale nebyl to ten Harryho úsměv. Tenhle byl plný bolesti a smutku. To mě snad ničilo ještě víc.
Ahojte! Další díl, po dlouhé době... Strašně mě to mrzí... Psala jsem to na zeď, tak doufám, že jste si to přečetli-ano, vysvětlení mé neaktivity to není, ale i tak... Doufám, že se vám díl líbil. Chtěla bych ho věnovat všem, kdo na tuhle story nezapomněl a trpělivě čekal na další část. Mám vás strašně ráda! ❤
bye my Larry shippers❤
Luxi❤

ČTEŠ
You Are My Star!
FanfictionJednadvaceti letý Louis má jedno jediné přání. Chce se osobně setkat se stejně starým idolem, který zpívá tak nádherně, že se Louimu dělá při tom zimnice... Opravdu se někdy setkají? A udělá si na něj Harry čas?