You Are My Star!

Chapter 89

~Harry~
Přišli jsme na pokoj a šli si rovnou lehnout. Louis mi klidně spal na hrudi, jen já jsem nemohl nějak usnout. Přemýšlel jsem nad tím bydlením. Brighton je nádherný a Louis měl pravdu, že budeme potřebovat něco většího.

Když už jsem byl v polospánku, zapípal mi mobil na nočním stolku. Líně jsem se pro něj natáhl. Bylo to upozornění na Twitteru, že mě někdo označil. Tohle pro mě nebyla novinka, ale i tak jsem se koukl.

'Harry Styles a jeho přítel Louis Tomlinson si užívají společnou dovolenou! Co myslíte? Jak jim to sluší? Byli jste radši za Haylor nebo Larry?'

Pod tím byla naše fotka, jak sedíme za barem. Dala to tam nějaká fanynka. Jen jsem se na to zamračil a nechal to být. Položil jsem mobil zpátky a po chvíli upadl do říše snů.

~Louis~
Sluneční paprsky pronikaly do našeho pokoje. Zkoušel jsem nahmatat Harryho, abych se k němu přitulil, ale nic. Otevřel jsem oči a v tu chvíli jsme to uslyšel. Z koupelny vycházely dávicí zvuky. Rychle jsem vstal a šel za ním.

*„Harry?" opatrně jsem otevřel dveře. *„Jsi v pořádku?" ležel u záchodové mísy a hlavu měl opřenou o prkénko. Klekl jsem si k němu a oddělal mu vlasy z obličeje. Byl chudák celý spocený. *„Už-už jo..." *„Pojď, napustím ti vanu."chytl jsem ho pod pažemi a posadil ho na už zavřený záchod. Přemístil jsem se k vaně a začal ji napouštět příjemně teplou vodou. Poté jsem přidal ještě pěnu do koupele se solí.

Svlékl jsem ho z boxerek, opatrně ho položil do vany a začal jsem ho otírat houbou. *„Loui?" *„Ano?" *„Neřekl bych, že budeme mít takový klid." *„Jak to myslíš?" *„Nějaká fanynka nás včera vyfotila u baru a napsala k tomu něco v tom smyslu, jakože jestli byli rádi spíš za Haylor nebo Larryho." vydechl znaveně. *„Pst, nenamáhej se zbytečně a tohle vůbec neřeš. Budeme v klidu a já se o to postarám. Musím na vás dávat o hodně větší pozor." políbil jsem ho do vlasů.
*„Jsi úžasný, Loui. Ani si tohle nezasloužim." *„Co to povídáš? Samozřejmě, že zasloužíš."

~Harry~
Nebylo mi vážně dobře a byl jsem děsně rád, že se o mě Louis takhle stará. *„Tak pojď." pomohl mi z vany a navlékl mi čisté boxerky. *„Chceš si jít lehnout?" *„Spíš bych se raději šel projít na čerství vzduch." *„Vážně? A zvládneš to?" kývl jsem hlavou na souhlas a pokusil se sám přejít k mému kufru, což se mi podařilo. *„Dobře, dám se taky dohromady." řekl Louis a zavřel se v koupelně.

Oblékl jsem si na sebe riflové kraťasy a košili, kterou jsem měl rozepntou do půlky, aby mi bylo vidět moje tetování. Užívám si pocitu, že můžu ještě pořád nosit tohle oblečení. Za pár měsíců, už to možné nebude. Prohrábl jsem si své kudrnaté vlasy a byl jsem připraven. *„Lásko, už jsi připravený?" hlesl jsem na Louise. *„Ano, už jsem." vylezl už oblečený a upravený. *„Sluší ti to, mamino." řekl a políbil mě na ústa. *„To tobě taky." pohladil jsem ho po tváři, propletli jsme si ruce a mohli jsme jít.

~Louis~
Chápu, že Harrymu vadí, že nemá soukromí a chci, aby si dovolenou užil. Bohužel nezabráním bláznivým fanynkám. *„Harry, lásko? Nesnídali jsme. Nemáš hlad?" *„Ani ne, ale ty se klidně někde najez." *„Ne, zajdeme společně do nějaký kavárny, dobře?" *„Hm.." pokrčil rameny.

Vyšli jsme z hotelu na ulici, kde nebylo zas tolik lidí. Sluníčko pěkně svítilo a bylo prostě nádherně. Po naší levé straně se rozprostírala pláž, kterou doufám ještě dneska navštívíme. Bylo to tady nádherné do jednoho okamžiku.

*„Harry! Harry!!" ozývali se za námi hlasy, volající na Harryho. Harry se vystrašeně a zoufale otočil. *„Paparazzi." vydechl. *„Neboj, Harry!" zrychlili jsme a oni taky. Naše jediná záchrana byla malá kavárna po pravé straně. *„Pojď!" otevřel jsem dveře a rychle jsme tam vlezli.

Vevnitř nikdo nebyl a když nás prodavačka zpozorovala, přiskočila ke dveřím a zamkla je. Zahrnula závěsy a ukázala nám na místo, kam si máme sednout. *„Děkujeme." vydechl jsem. Byla to žena kolem 40ti let. *„To je v pořádku. Harry? Mohl bys prosím?" podala mu bloček s tužkou. *„Samozřejmě." kývl a usmál se. *„Pro moji dcerku Emily." *„Dobře."

*„Ještě jednou vám děkujeme za "záchranu" a za výbornou snídani." řekl jsem. *„V pořádku. Musí to být strašné nemít žádné soukromí." *„To teda je." hlesl Harry. *„Kdyby jste ještě něco potřebovali, stačí říct." koukla se mezi žaluzie. *„Už tam nejsou." usmála se. *„Dobře, na shledanou." řekli jsme oba a odešli.

Harryho ruka se stále klepala. *„Jsi v pořádku?" *„Jo, jen.. Jen mi tohle nedělá dobře." *„Chceš jít na pokoj?" *„Na pláž." pousmál se a ukázal před sebe. *„Dobře." kývl jsem a šli jsme.
Je strašné ho takhle vidět a vědět že s tímhle nemůžu nic udělat.

Omlouvám se za zpoždění a díl o ničem a na nic, ale měla jsem toho hodně a k dopsaní mě popohnala @vanesaraticov, který jsem za to strašně moc vděčna, protože jak jsem zjistila, tak to chybělo i mě:') takže jí část věnuju ^^ doufám ze se vám dil líbil ^^ vote a komentář potěši :')