You Are My Star!

Chapter 37

~Harry~

Zastavil jsem před mě známou budovu. Zase se mi roztřáslo celé tělo. Bylo to deprimující! Otevřel jsem velké dveře a šel přímo za mým nejvyšším do kanceláře...

*Aa Harry... Posaď se." usmál se a ukázal na křeslo před stolem. Na sucho jsem polk a sedl si. *„Tak co si potřeboval?" posadil se a položil ruce na stůl. Tvářil se tak mile, ale vím, že to byla jen přetvářka. *„No... Chtěl jsem vám něco říct..." *„Povídej..." *„Víte, ta schůzka s Taylor byla nesmysl... Podruhé se to opakovat nebude..." *„A řekni mi jako proč?" jeho úsměv zmizel a já se začal docela bát...

~Louis~

Přijeli jsme do nemocnice a šli rovnou za doktorem. *„Dobrý den, pane doktore!" podali jsme si s ním ruce. *„Je to zázrak pánové!" usmíval se jak sluníčko. Asi z toho měl taky obrovskou radost. *„Pan Malik sice ještě moc nevnímá, ale otevřel oči a je schopný rozeznávat prostředí." Liam pořád brečel. Já jsem ho hladil po zádech. *„Můžeme za ním pane doktore?" *„Samozřejmě, teď je zrovna vzhůru." *„Děkujeme!" usmáli jsme se a šli jsme rovnou do jeho pokoje.

Otevřel jsem dveře a Liam do nich hned vpadl. Byl jsem strašně rád, když jsem zase Zayna viděl vzhůru. Ležel tam bezvládně, ale dýchal a měl otevřené oči. Liam:*„Zee... Lásko!!!" zakřičel. Když ho Zayn rozeznal, rozzářil se! Byl to krásnej pohled! Liam k němu přišel a začal ho líbat všude po obličeji a objímal ho. Zayn byl strašně mimo. Bylo to celkem vtipný, ale já se Liamovi nedivím.

*„Loui?" uslyšel jsem jak Zayn promluvil, když se Li trošku uklidnil. *„Jsem tady..." přišel jsem k němu a chytl ho za ruku. *„Vítej zpátky brácho!" jen se usmál. *„Moc si nám chyběl Zee..." zašeptal jsem a přiložil si jeho ruku k ústům a políbil ji.