You Are My Star!

Chapter 31

~Louis~

*„Zayn Malik prosím." *„Ano, pokoj 241." *„Děkujeme." s Liamem jsem po cestě neprohodil ani slovo. Chtěl jsem se mu omluvit za to, jak jsem na něj vyjel. Bylo to odemně hnusný a já to vím.

Konečně jsme našli jeho pokoj. *„Liame? Počkej prosím chvilku na chodbě.. Půjdu najít jeho doktora." Liam jen přikývl a já šel do doktorovy kanceláře.

Jemně jsem zaťukal a čekal než se někdo neozve. *„Dále!" vzal jsem za kliku a vešel. *„Dobrý den, pane doktore." *„Dobrý den, pane Tomlinsone. Posaďte se." kývl na židli před sebou. *„Tak povídejte pane doktore. Jak na tom Zayn je?" *„Budu k vám upřímný. Jak jsem včera řekl. Dáváme mu tak týden, víc ne. Je možné že to bude i míň. Je mi to vážně líto. *„Ale pane doktore! To nemůže být pravda... Nejde s tím něco udělat, prosím vás..." spustili se mi zase slzy, i když jsem je chtěl držet. *„Bohužel... Je to prohraný boj a pan Malik to věděl také. Včera mi řekl posledních pár slov než jsme ho odvezli na sál." *„Cože?" *„Vám mám prý vyřídit že vás měl opravdu rád a ať jste v životě šťastný. A tohle dejte panu Paynemu. Prý že ho miloval a vždycky bude." podal mi Zaynův přívěsek. Pevně jsem si ho stiskl k hrudi a dál jen brečel nad jeho posledními slovy, které řekl. *„Můžeme jít za ním?" zeptal jsem se po chvilce. *„Samozřejmě." *„Děkuji vám pane doktore, za všechno." s těmito slovy jsem odešel.

~Harry~

Na ulici byl celkem klid. Jen pár starších lidí. Na ulicích už mě začínají poznávat a to celkem dost. Je to jedno velké šílenství. Ale budu si asi muset zvykat. S nádechem jsem vešel do restaurace, kde jsme se měli sejít. Zkoušel jsem ji najít a taky že ji uviděl. Seděla hned u velkého proskleného okna. Samozřejmě.. Aby na nás každej viděl. Ještě aby ne! Seděla tam a něco si cvakala do telefonu. No ta bude teda zábavná. Nádech, výdech a šel jsem.

*„Ahoj..." počkal jsem až se na mě otočí. *„Ahoj.. Harry že? Hodně jsem o tobě slyšela." usmála se a podali jsme si ruce. Sedl jsem si naprosti ni. *„Dobře jsi vybral restauraci. Moc se mi to tu líbí." *„Cože?" koukal jsem na ni zmateně. Aha, ona asi o ničem neví. Myslí si, že jsem ji pozval já.. Jasně! *„Jo, děkuju." usmál jsem se. V tom mi zapípal telefon v kapse. *„Promin..." jen kývla hlavou a dál si četla jídelní lístek. Otevřel jsem si zprávu která mi přišla. *„Kruci Harry! Snaž se trošku! Ať to vypadá, že spolu něco máte!" sakra jak oni můžou vědět.. Aha jasně...