You Are My Star!

Chapter 59

~Harry~
*„Tak co? Hotovo?" *„Ano je to hotové, koukněte." byla to nádhera a Louimu se to očividně taky líbilo. Ty jeho jiskřičky v očích. Pak jsem si ale uvědomil, že dneska odjede a úsměv mi zmizel z tváře. *„Tobě se to nelíbí, Harry?" zeptal se mě Louis. *„Je to nádherné."

Zaplatil jsem a šli jsme na oběd. *„Ani moc to nebolelo..." *„Vidíš.. Říkal jsem ti to..." *„Co se děje?" *„Co by?" *„Nad čím přemýšlíš?" *„Loui.. Později. Teď pojď na ten oběd." koukl jsem se na Roba, který jen pokrčil rameny.

~Louis~
Panebože... Co toho Harryho tak trápí... Chtěl jsem si to užít, ale když vidím, že nad něčím pořád přemýšlí, tak to nejde. Udělal jsem něco špatně? Jde o ten včerejšek? Co se vůbec stalo? Proč mi to nechce říct? Moji hlavu zaplňovalo plno otázek, ale na žádnou jsem si nemohl odpovědět. Na všechny mi mohl odpovědět jen jeden člověk a to Harry.

Stavili jsme se na obědě v McDonaldu. Neměl jsem na nic ale chuť. Namáčel jsem si hranolku v tatarce asi hodně dlouho. *„Loui, no tak.." zvedl mi bradu Harry a usmál se. Taky jsem se na něj usmál a pustil se do jídla.

Procházeli jsme se městem. Nebyli tolik hodin, ale už byla tma. Bylo to tu nádherné. Město bylo osvícené a hrálo všema barvama. Harry mě zastavil a obejmul. Co tak najednou. Zabořil se mi hlavou do ramene a stisk zesílil. Hladil jsem ho po vlasech a přisla mě vhodná doma, na to, aby mi řekl co ho trápí. *„Harry? Sedneme si na tu lavičku?" kývl a šli jsme. Rob si sedl dál a četl si noviny. *„Povídej... Co tě trápí, Harry...?"

~Harry~
Řeknu mu to. Musím... *„No víš.. Loui..." chytl jsem ho za ruce a on se na mě usmál. Bože, proč to dělá?! *„Ještě dneska odjedeš zpátky do Londýna..." *„Cože?!" okamžitě se mi z mých rukou vysoukal a vykulil oči. *„Musíš... Po tom včerejšku už nehodlám riskovat, aby se ti něco stalo..." *„Harolde! Kruci! Já chci být s tebou! Proč mi to děláš? Ty se mnou snad ne?" *„Ano Louisi... Nechci!" řekl jsem hnusně. *„C-cože?" zašeptal a rozbrečel se. *„Musíš odjet! Nechci tě u sebe, chápeš? Byla to chyba tě brát!" měl jsem v očích slzy. Lžu mu, ale jinak bych ho do bezpečí neposlal. *„Když je to tak..." otočil se a vydal se pryč. Rob za nim utíkal.

~Louis~
To co mi Harry řekl... Nechápal jsem to. Byl jsem naprosto v prdeli. Vydal jsem se směr.. Ani nevím kam, prostě jsem chtěl bejt daleko od Harryho. Za sebou jsem slyšel jak někdo běží. Otočil jsem se a byl to Rob. *„Odvez mě prosím do hotelu a pak na letiště." řekl jsem, když mě dohnal. *„Dobře."

Měl jsem všechno sbaleno. Naposedy jsem se rozhlédl po našem pokoji. Chtěl jsem už odejít, když v tom se otevřeli dveře a v nich stál překvapivě Harry. Ublíženě a s ubrečenýma očima jsem se na něj podíval. Jen mě pustil ze dveří. Myslel jsem si, že mě zastaví, omluví se mi, ale nic. Šel jsem tedy za Robem, který na mě už čekal v autě.