You Are My Star!

Chapter 16

Věnované: loveboy69

~Harry~

*„Neplač Loui, neboj zase se uvidíme." hladil jsem ho po zádech, ale on mi pořád brečel na tričko. *„Mě se bude tak stýskat..." vykoktal ze sebe. *„Já vím, to mně taky." políbil jsem ho do vlasů. *„Prosíme cestující do New Yorku, ať se připraví k odletu!" oznámil ženský hlas a Louis se na mě ještě víc přitiskl. *„Budu muset Louisi..." vzal jsem mu hlavu do dlaní a dlouze ho políbil. Utřel jsem mu slzy. *„Sbohem Loui!" zamával jsem mu. *„S-sbohem Harry..." zvedl mi taky ruku na rozloučenou. Bylo hrozné ho opouštět, kor po tom měsíci co jsem si na něj tak zvykl.

~Louis~

Bylo mi strašně. Uvědomil jsem si, že ho můžu vidět taky až za půl roku. Bude jezdit po koncertech a nebude mít čas. Ten měsíc s nim byl úžasnej... Užívali jsme si každý den a dokonce se představili naším rodinám. Bylo to úžasný. Všichni to vzali v pohodě. Nasedl jsem do auta a jel domů. Bude tam bez Harryho prázdno. Mohl bych zavolat klukům, nebo Fizzy. Uvidím, ale docela bych si pokecal s Fizzy. Jsem zvědavej co se děje doma...

~Harry~

Někdo mi volal... Kdo to může být, že by Louis? Ne, byl to Brown. *„Ano prosím?" *„Harry?" *„Ano?" *„Prosím, až přiletíš, přijeď hned za mnou. Máme tu pro tebe napsaných pár písní.. Musíš je nazpívat a hned pojedeš na tour! Svět po tobě už touží!" *„Jako vážně?! A myslíte, že by se mnou na nějaký koncert mohl můj př.. Kamarád?" *„Samozřejmě, ale pospěš si!" *„Nashle!" *„Ahoj!" nastoupil jsem a uvelebil se. Zavřel jsem oči a usnul. Aspoň na chvíli!

~Louis~

Achjo! To ticho tady je hrozný... Asi ale nebudu nikomu volat... Chci být sám. Uvařil jsem si dost silný kafe a sedl si na gauč. Zapnul televizi, ale stejně nevím o co tam šlo, protože jsem byl myšlenkama někde jinde. Tak moc se mi stýská a to je teprve první den.