You Are My Star!

Chapter 98

~Louis~
Přešel jsem k Sebastianovi, ale Harry zůstal trochu opodál. Pohladil jsem ho po zádech. „Ahoj Sebastiane." klekl jsem si naproti němu. Zvedl jeho krásně modré oči od své hračky. Jeho tmavě kudrnaté vlasy byly na všech stranách. Pousmál se na mě a poté se opět zaměřil na hračku. „Já jsem Louis a tamhle, to je Harry." Harry přešel k nám, dřepnul si a také se usmál. „Ahoj, Sebastiane." „Pročpak nejsi venku s ostatními?" „Nechci."odpověděl svým tenkým hláskem. „A co kdychom tam šli všichni?" zeptal se Harry a pohladil ho po vláskách. „Já nevím..." trochu se zakoktal. „Pojď, bude zábava." usmál jsem se a podal mu ruku. On se za ni nejistě chytil, Harry ho chytil za druhou a všichni jsme šli za Hannah, která vypadala opravdu překvapeně. „Páni. Tohle se snad nikdy nikomu nepodařilo. Myslím si, že se mu líbíte." zašeptala.

Vyšli jsme ven na terasu, kde jsme měli připravenou kávu. Sebastian se ale zastavil, obmotal se mi kolem nohy a nechtěl jít dál. „Neboj, pojď. Můžeš být celou dobu u nás." sklopil jsem se k němu a pošeptal mu to do ouška. On ke mně zvedl ruce, abych si ho vzal do náruče. Chtělo se mi brečet. Harry se na nás šťastně usmíval. Všichni jsme přešli ke stolu a sedli si na lavičky.

„Tak chlapci. Koukám, že jste se Sebastianovi zalíbili. Ale nebude to tak lehké, abyste si ho mohli přivlastnit. Kdybyste to stihli do zítra bylo by to úžasné. Potřebujeme od vás papíry od doktora. Pak fotky zařízeného pokoje a vlastně celého bytu, nebo domu. Sebastian musí mít vše potřebné. Zařiďte si to a budete na něj mít plné právo." koukl jsem se na chlapečka, který mi mezitím usnul na rameni. Harry mi vlepil s úsměvem pusu na tvář.

Dopili jsme kávu, šli jsme dát Sebastiana do postýlky, rozloučili se s Hannah a jeli hned k doktorovi.

U doktora jsme dostali potvrzení a jeli jsme s pak nakoupit nějaké věcičky pro malého. Nemohl jsem tomu uvěřit! Budeme mít syna a budeme opravdová rodina! „Zavoláme vašim kvůli té večeři?" „Určitě." usmál jsem se a soustředil se na cestu.

~Večer~
Už jsme všichni seděli u stolu. Viděl jsem netrpělivé obličeje, které čekali na tu novinku, kterou jim chceme sdělit. Doufám, že si nemyslí, že je Harry znovu těhotný.

Přišel ten čas. Všichni byli už po jídle. Chytil jsem Harryho za ruku a postavili jsme se. Začal jsem „Víte, rozhodli jsme se s Harrym, že budeme žít dál. Všechno se změnilo, my jsme se změnili. Dneska jsme si adoptovali chlapečka. Jmenuje se Sebastian a jsou mu 2 roky." vydechl jsem. Harrymu se leskly slzy v očích, ostatní byli v šoku. Asi 3 minuty bylo ticho. Všichni na sebe s úžasem koukali, až pak se konečně ozvala mamka. "Ale to je úžasné!" spadl mi kámen ze srdce. Harry mě obejmul a pak se přidali i ostatní. Byl to úžasný pocit!

~Harry~
Louis už klidně spal. Byl odkrytý, tak jsem ho přikryl a opatrně vstal z postele. Šel jsem se podívat do zařízeného pokoje pro Sebastiana. Byl jsem tak šťastný, že nám to vyšlo! Sedl jsem si na houpací křeslo a z krabice pod ním vyndal malé růžové body, které bylo pro naši malou Darcy.

~Louis~
Zdál se mi hnusný sen, chtěl jsem přitulit k Harrymu, ale on na posteli nebyl. Zmateně jsem vstal a šel ho najít.
Na konci chodby jsem uviděl světlo z jednoho pokoje. Z dětského pokoje. Potichu jsem se tam přiblížil. Dveře byly pootevřené, tak jsem do nich nakouknul. Harry seděl na houpacím křesle a v ruce držel něco růžového. Brečel... Hodně brečel. Otevřel jsem, abych vstoupil. „Harry? Lásko?" „Louisi? Proč jsi vzhůru?" schoval obleček a utřel si slzy. „Nebyl jsi v posteli, měl jsem o tebe strach." „Aha, no jsem v pořádku. Půjdeme spát. Zítra je velký den." vstal, ale ja ho zastavil. „Harry. Začneme nový život. Všechno se změní, zase bude dobře. Vím, že to bolí, pořád. I mě to bolí, ale teď tu bude Sebastian. Musíme mu dát veškerou naši lásku, dobře?" kývl a já si ho přitáhl do objetí. V tu chvíli se rozplakal ještě víc. „Šš, Harry. Pojď do postele." dovedl jsem ho k nám do ložnice a přikryl ho peřinou. Vlezl jsem si k němu a přitáhl si ho do objetí. „Lousi, tak strašně moc mi chybí." „Ja vím, Harry. Ale to všem." přitiskl se na mě ještě víc a po chvíli usnul. Konečně. Nesnáším ho takhle vidět. Je to pro mě utrpení. Snad se to Sebastianem všechno změní.

~Harry~
Budík se nám rozezněl na nočním stolku. Líně jsem ho vypnul a otočil se na Louise  který si mnul oči. „Dobré ráno." řekl a zívl si. „Dobré ráno." políbil jsem ho na tvář.
Svěsil jsem nohy z postele a pomalu vstal. V tu chvíli se mi zamotala hlava a zvedl žaludek. Rychle jsem utíkal do koupelny a obejmul záchodovou mísu. Co se to sakra děje?! Uslyšel jsem jen rychlé kroky za mnou. „Harry? Jsi v pořádku?!"" kývl jsem a opřel se o zeď. „Nemám jet sám?" „Ne! V žádným případě! Je mi dobře. Jen mi asi nesedlo jídlo." chtěl jsem udržet mě i Louise v klidu, ale doopravdy jsem nebyl. Měl jsem strach. Velký strach, co když jsem znovu těhotný? Však jsme si s Louisem dávali pozor, to je blbost! Nesmím být! To vážně ne!