RED - CZ

RED - 48. díl

Oba mlčíme, když Harry odjíždí z parkoviště. Přihlouplý úsměv neopouští mou tvář. Zajímalo by mě, co ho to tak náhle napadlo. Podívám se na něj. Tváří se vážně, když sleduje cestu přes jeho sluneční brýle. Vypadá přitažlivě, když se mračí,- ale to on vypadá pořád. Uchechtnu se a tím na sebe upoutám jeho pozornost.

„Co?“ pozvedne obočí a kousne se do rtu. Nikdy mě nepřestane bavit pohled na něj, nikdy. „Jen jsem ráda, že s tebou můžu trávit čas,“ zakecám to a on kývne. „Ještě aby sis kurva stěžovala,“ odfrkne si. Zasměju se. Je tak panovačný, bože. „To tě jen tak napadlo, že mě vezmeš na výlet?“ rozhodnu se zeptat. Mlčí. Dává si na čas s odpovědí, ale už jsem si u něj zvykla. Dělá to neustále. „Olivia,“ vysloví jméno jako odpověď. „Co je s ní?“ byl to nápad Olivie? To mě mohlo napadnout hned. „Řekla mi, že bych měl s tebou trávit víc času,“ nemůžu uvěřit, že si nechá kecat do osobních věcí. „Aha,“ usměju se a opřu si pohodlně hlavu o sedačku. „Trávíme spolu, ale hodně času,“ ujistím ho. Trochu Olivii nerozumím, ale vím, že to myslela dobře. „Taky si kurva říkám. – Ale stejně jsem chtěl vypadnout,“ přikývnu a zavřu oči, protože mi slunce svítí do očí. „Chceš brýle?“ vyruší mě z mžourání Harryho hluboký hlas. Odkašle si. „Máš?“ natočím hlavu jeho směrem. Překvapí mě tím, když si sundá z očí ty své a podá mi je. Zamžikám. „Nebude se ti bez nich řídit dobře,“ řeknu a on protočí oči. Udělám to samé, protože mi vadí, že si nenechá radit, a brýle si nakonec vezmu. „Tak díky,“ nasadím si pilotky, které mi jsou trochu větší, ale konečně vidím. Musím říct, že to od něj bylo hezké gesto. Usměju se. „Jak se vůbec má Olivia?“ dlouho jsem s ní nemluvila a celkem mi chybí. Taky mi chybí její chytré řeči. Ona vždy umí zvolit slova, která potřebuje člověk slyšet. „Neumírá, takže dobře,“ odbude mě. Ježiši, ten je protivnej. „To je dobrý vědět,“ reaguji sarkasticky. Harry se začne smát. „Včera se mi ozval táta,“ změní téma a já se narovnám, protože tohle mě opravdu zajímá. „A?“ naléhám na něj. „Přesvědčoval mě, abych přiletěl za ním do zkurvenýho New Yorku na ty stupidní Vánoce, zase,“ sevře silněji volant. Nelíbí se mi, že se ho snaží pořád předsvědčovat, jen doufám, že Harry nepodlehne, ale to by mi k němu nešlo. Představa, že by souhlasil se strávením Vánoc se svým otcem, kterého nesnáší, je fakt směšná. „Co jsi mu na to řekl?“ nedívám se na něj, když se ho ptám. „Že o tom budu přemýšlet, ale ať na mě kurva netlačí,“ zrychlý se mi tep. On o tom přemýšlí? To mám vážně zařizovat letenku do Portlandu? „Dej mi vědět, jak se rozhodneš, abych se podle toho mohla zařídit,“ řeknu celkem podřážděně. Cítím na sobě jeho pohled. „Jak jako?“ vím, že se mračí, i když se na něj nedívám. „Jestli hodláš trávit Vánoce v New Yorku se svým tátou, tak já odlítám do Portlandu za svými rodiči,“ uvedu věci na pravou míru. „Ty přemýšlíš, že odletíš do Portlandu?“ o co mu jde? „A ty přemýšlíš, že odletíš do New Yorku?“ tohle je nějaká jeho blbá hra, nebo co? Začne se smát. Protočím oči. Pořád mě nutí protáčet oči. Budu muset vymyslet něco jiného. „Můžeme změnit téma?“ no jistě, nemá argumenty, tak se chce bavit o něčem jiném, ale možná je to tak dobře. Nemám náladu s ním řešit Vánoce. „Takže Ian mě pozdravuje?“ Vážně změnil téma na Iana? „Jo, přijede na Vánoce za dva dny, myslím, takže se tu na pár dnů zdrží, Vánoce jsou až za týden, takže,“ odmlčím se. Harry si pozvdechne. „Když si člověk kurva myslí, že se zbaví píči, tak ona se zase vrátí, super,“ zpražím ho pohledem. „Proč seš pořád tak hnusnej? Měj ho u prdele jako on tebe,“ už mě to nebaví, tahle jejich dětinská nevraživost. „Aby ses nezbláznila. Jen se mi nelíbí, že mi kurva dělá do holky, zase, jasný?“ povzdechnu si. „Ian je jen moc přátelský,“ řeknu, i když vím, že to tak není. „Nekrm mě takovýma sračkama, Rosemary!“ vykřikne a tak ztichnu. „Promiň,“ prolomí ticho. „To je v pohodě,“ ujistím ho. „Miluju tě,“ donutí mě, abych se na něj podívala. Vypadá pořád tak vyděšeně, když tahle slova říká, ale jsem ráda, že je říká. „Já miluju tebe,“ cítím se líp, když mu odpovím zpátky.