RED - CZ

RED - 55. díl

Za hodinu nám to letí. Jsme už odbavení a já sedím na pohodlné sedačce, zatím co Harry odešel pryč. Neptala jsem se ho, kam odchází, ale vypadal, že je to důležité. Listuji nudným časopisem, který jsem si strčila do kabelky a nedokážu se soustředit na čtení z toho, jak jsem z téhle celé cesty nesvá a nervózní. Kdybych nebyla odbavená, nejspíš si to rozmyslím a zdrhnu. Teď už je pozdě. Těkám očima na různé články a fotky, ale je pro mě složité se soustředit. Je tu hodně hluku. Nejvíce mě dovádí k šílenství brečící dítě, které sedí kousek ode mne. Jeho matka si ho nevšímá, jelikož je dost zaneprázdněná telefonováním a je jí úplně jedno, že její dítě ruší ostatní. Strašné. Povzdechnu si a vstanu. Nehodlám to dál poslouchat a už mě stejně bolí zadek. Musím chodit, protože za necelou hodinu budu několik hodin sedět v letadle, abych se dostala do zasněženého New Yorku.

Vyjdu schody do patra, kde je pár obchodů a restaurací. Neměla jsem příležitost si to projít, tak můžu teď. Jen doufám, že se Harry nevrátí dřív, než já. Zalezu do obchodu se samými sladkostmi, až se mi z toho rozzáří oči, jako malému dítěti. Vezmu si košík a rozhodnu se, si nakoupit pár věcí do letadla a taky, abych měla po nocích strávené bez Harryho, utápět v čem žal. Do košíku si naházím m&m's lentilky a velkou čokoládu, která je v akci a určitě bych později litovala, kdybych ji nevzala. Do oka mi padne též větší balíček Oreo, který hned končí v mém košíku. Procházím regály, které jsou plné sladkostí, které bych si ráda dala, ale nemám tolik pěněz a nechci, aby ze mě po Vánocích byla úplná kulička. Rozhodnu se radši jít zaplatit.

Uleví se mi, že fronta není velká, jak jsem předpokládala, takže než se nadám, tak dávám svůjčokoládový nákup na pás. „Dobrý den," pozdraví mě usměvavá paní. Má na sobě otravnou santovskou čepici. Jsme pořád v LA proboha, tady to nedává žádný smysl. Odfrknu si. „Dobrý den," oplatím jí pozdrav a držím se, abych se nezačala smát hlubokým Santovským smíchem. „Máte pas?" zeptá se. Kdybych ho neměla, tak tu před ní nestojím. Protočím oči a podám jí pas i s letenkou, aby neřekla. „Letíte do New Yorku? To vám závidím," nechcete letět místo mě? Povzdechnu si v duchu, ale usměju se. „9 dolarů, prosím," vážně jsem si neměla brát toho tolik. Nerada jí podám peníze a začnu si dávat jídlo do kabelky. Ještě že, jsem si vzala tuhle velkou, jinak bych byla nahraná. „Přeju příjemný let," naposledy se na mě usměje a tak s úšklebkem vypadnu.

Stále mám čas, než oznámí náš let, ale dostala jsem chuť na lentilky, co jsem si koupila, takže se vrátím na svoje místo, kde jsem byla před tím a budu vyčkávat, jak na let, tak na Harryho. Všimnu si, že mé místo je stále volné a uřvané dítě též zmizelo. Konečně něco pozitivního. Odcupitám svižně k sedačce a posadím se. Vytáhnu z kabelky lentilky a s nadšením se do nich pustím. Naproti mně sedí kluk s brýlemi, který může být stejně starý jako já a rychlostí blesku něco píše na svém notebooku, působivé. Všimnu si, že se na mě podívá a tak rychle uhnu pohledem. „Žvejku?" promluví na mě zničehonic a já překvapeně pozvednu obočí. „Ehm, ne, díky. Lentilku?" zasměju se a oplatím mu nabídku. Překvapí mě, když si sundá notebook z klína a natáhne se pro lentilku. „Jsem Mark," představí se a dá si lentilku do pusy. „Mary," představím se krátce. „Taky čekáš na let?" zarazím se nad jeho hloupou otázkou. V hlavě se mi vyrojí myšlenka na Harryho a na to, jak by asi on odpověděl. „Jo," odpovím jen a vyhnu se sarkastické poznámce. „Kam letíš?" usměju se nad jeho zvědavostí. „Do New Yorku," uchechtnu se. „Vážně? Já taky!" no to snad ne?! Pěkná náhoda. „Co na Vánoce v LA, viď? Chce to sníh a ten najdeme jedině tam," mrkne na mě. Nesměle si dám prameny vlasů za uši. „To tedy jo," povzdechnu si. „Letíš sama?" zajímalo by mě, kam tím směřuje. „Ne, s..." mám říct s přítelem? Harry je ještě pořád můj kluk, ne? Nejistě se kousnu do rtu. „přítelem," dopovím a on se zasměje. „Typoval bych to na nějakýho staršího podnikatele," prohlídne si mě. Cože?! Vyprsknu smíchy. Harry je určitě můj starší podnikatel. Směju se. Otevírá pusu, že chce něco dalšího říct, ale zastavím ho. „Promiň, budu muset jít," vstávám a dávám si kabelku přes rameno. „Právě si přišla?" diví se. „Já vím," zabručím a prudce se rozejdu pryč. Neudělám ani pár kroků a do někoho vrážím. „Dávej bacha!" rozčílím se, i přes to, že je to nejspíš má vinna, ale mohla jsem přijít o lentilky. To bych nechtěla. Vzhlédnu a rudnu, když zjistím, že jsem vrazila do Harryho.