RED - CZ

RED - 54. díl

Sedím na gauči a dívám se do blba. Cítím jeho rty stále na těch svých a jeho slova do mě ještě teď vrážejí jako nejostřejší dýky. Nemůžu uvěřit, co se mezi námi odehrálo. V životě by mě nenapadlo, že se mi chystal říct, že odjíždí. Nejhorší na tom je, že nevím, ani proč odjíždí. Vyhýbal se pořádnému vysvětlení, takže nemám vůbec ponětí. Nehodlám věřit tomu, že odjíždí jenom proto, že ho o to pan Styles požádal, jistě v tom má taky menší zásluhu, ale i tak nemám žádné ponětí o tom, proč ode mě utíká. Přála bych si, aby tomu tak nebylo. Promnu si obličej. Už nad tím moc přemýšlím.

Před pár minutami jsem psala Ianovi. Sice bych radši byla sama, ale potřebuju se někomu vypodívat. Ian je schopný naslouchat a bylo by dobré znát jeho názor, zná Harryho, možná mi bude dokázat říct víc, než Harry sám. Lehnu si na gauč a zavřu oči. Nechci nad tím přemýšlet, přeci jenom se uvidíme zítra, ale já nedokážu myslet na nic jiného. Vůbec si nedokážu představit, jak si to představuje, když nepadlo slovo o tom, jestli jsme se rozešli nebo ne, takže nejsem schopná říct, zdali jsem vůbec schopná, zítra odletět do New Yorku a strávit tam Vánoce, hned na to se vrátit zpátky a zapomenout. Toho nejsem schopná. Jediná věc, které jsem si jistá.

Zaslechnu zvonek, který mě vyruší z mého zadumání. Vstanu, abych Iana mohla pustit dovnitř. Dojdu šouravým krokem ke dveřím, a aniž bych se zeptala, kdo to je, protože vím, že je to Ian, pouštím danou osobu do vchodu. Rovnou otevřu dveře a rychle odběhnu do koupelny, abych se na sebe podívala do zrcadla. Nechci, aby se mě Ian leknul. Harry mě celkem dost rozbrečel a podle toho mé oči i vypadají. Rozmazanou řasenku si setřu z očí a opláchnu si obličej vodou. Vypadám jako smrt osobně. Povzdechnu si. Nikdy jsem si nemyslela, že budu muset řešit takovou situaci, kdy se budu muset psychicky připravovat na Harryho odchod. Myslela jsem si, že ode mě uteče, protože není na dlouhodobé vztahy anebo mě podvede, tohle bolí mnohem víc, než to, co se děje mezi námi doopravdy.

„Rosemary?" zaslechnu Ianův hlas. Otočím se a spatřím ho, jak nejistě přešlapuje z nohy na nohu. „Tady," ozvu se, aby věděl, kde jsem. Jeho oči se střetnou s mými a já si všimnu, jak se snaží zachovat kamennou tvář a nedat najevo to, že si všiml, jak moc jsem musela před jeho příchodem brečet. Polknu knedlík v krku a vyjdu z koupelny, abych se s ním mohla přivítat. „Jsem ráda, že jsi přišel," obejmu ho a on se ode mě hned odtáhne. „Zněla si vážně, takže jsem chvátal, ale co se stalo, Mary?" ustaraně si mě prohlíží. „Posaď se," požádám ho a on se posadí na barovou židličku. Opřu se o gauč a pořádně se nadechnu, než začnu. „Jde o Harryho, že jo?" taky o co jiného by v mém případě mohlo jít, že? Ušklíbnu se. „Asi jsme se rozešli. Zvláštním způsobem, ale asi tomu tak bude," odpovím mu tiše. Jeho obočí vystřelí bleskovou rychlostí nahoru. „C-Cože?" vykoktá překvapeně a zaujatě si mě prohlíží. „Proboha proč? Nevypadalo to včera, že se rozejdete," reaguje jinak, než jsem si představovala, že bude. Čekala jsem, že řekne konečně a bude to chtít oslavit. Možná to tak uvnitř cítí, ale nedává nic najevo. „Nejsem si tím úplně jistá, ale vím, že to brzo přijde. Harry se stěhuje," vydechnu a vyčkávám na to, co mi řekne. „Počkej, jak stěhuje?" překříží si ruce na prsou. „Do New Yorku za svým otcem," vykulý na mě oči. „On, že se stěhuje za svým otcem, kterýho fakt nesnáší? Tomu nechci veřit, Mary!" nejsi sám. „Bohužel, tomu tak ale je," řeknu a on zvážní. „Vážně se stěhuje, až do New Yorku?" pouze kývnu, protože cítím, že kdybych mluvila dál, můj hlas by mě zradil a já se znovu rozbrečela. To v žádném případě před ním nechci.  „Kvůli tomu se teda rozcházíte?" opět kývnu. „To mě mrzí, Rosemary," vidím v jeho očích, že je mu to líto. Vím, že mu je to líto kvůli mně, jinak si myslím, že je rád, že Harry takhle jednoduše zmizí z mého života. Dojde ke mně a silně mě obejme. Jeho ruka sjíždí po mých zádech a já nasaju jeho vůni. Nevoní jako Harry. Sevřu silně víčka, protože se mi slzy tlačí ven. „Ty víš, jak na tom se Stylesem jsem, ale od té doby, co jste spolu, jsem si nemyslel, že to ukončí jen tak kvůli tomu, že se prostě vrací do New Yorku. Nepůsobil na mě jako někdo, kdo se jen tak vzdá někoho, na kom mu tak záleží," smutně se uchechtnu. Jak jako vrací? Zarazím se. „On už v New Yorku bydlel?" odtáhnu se a pohlédnu mu do tváře. Kývne. „Narodil se tam. Pokud vím, žili tam pár měsíců, než se jeho táta rozhodl, odstěhovat se," aha, nevěděla jsem, že je Harry newyorčan. „Budeš v pohodě?" změní téma. „Po pravdě? Nevím," jeho oči se na mě dívají tak obětavě a laskavě, že mám chuť ho znovu obejmout, abych se cítila líp. „Nechceš se jít projít?" zeptá se. Přemýšlím, před tím, než odpovím. Nevím, jestli mám náladu na to jít ven. Vidím, že je celkem nejistý z toho, že neodpovídám. „Hele," začne, „vím, že už ti bylo líp, ale ještě nic není ztracený, ne? Měla bys přijít na jiný myšlenky. Za víc, já taky brzo odjedu, takže bych si tě taky rád užil," dívá se na mě vážně. No jo, Ian taky odjede. Proč mě všichni najednou opuští? Jsem vadná nebo co? Protočím na sebe v duchu oči. Tímhle si vážně nepomůžu. „Máš pravdu. Dej mi minutku, jenom se převleču," Ianovi se vykouzlý spokojený úsměv na tváři a je to poprvé od jeho příchodu, kdy se taky upřímně usměju. Možná to nebude tak špatný.