RED - CZ

RED - 72. díl

Z POHLEDU ROSEMARY

Je zvláštní pocit, když přesně v osm projdu vchodovými dveřmi a objevím se ve známém klubu, kde jsem nebyla snad věčnost. Na baru vidím sedět Bellu, která se vybavuje s Alexem. Pocítím, jak se mi žaludek sevře nervozitou. Je to, jako bych je viděla poprvé. Moje klapání botou o podlahu upoutá jejich pozornost a oni od sebe odtrhnou své pohledy, aby se zadívali na mě.

Nesměle se usměji a mávnu rukou na pozdrav. Bella seskočí z baru a rozejde se mým směrem. Alex jako vždy arogantně zůstává na svém místě a netečně nás pozoruje.

"Rosemary!" Objímá mě hned a tak jí objetí oplácím. Její vlasy mi zakryjí obličej, jak se ke mně divoce nahrne, tudíž nic nevidím, ale nechám to být. Je to zvláštní pocit, ale celkem mi chyběla. Byla na mě vždy milá.

"Jak se cítíš?" Zeptá se, když se odtáhne z objetí, a já pozvednu obočí. Ona to ví? Jsem lehce zaskočená. Když nic neříkám, protočí oči.

"Mluvila jsem s Ianem." Objasní mi a mě je to hned jasné, že to byl on ten, který to vyslepičil. Ach jo, nechtěla jsem to tady říkat. Budou mě mít za chudinku.

"Je mi fajn," promluvím taky konečně a Bella pouze kývne, zřejmě mi nevěří, ale je mi to fuk. Nejsem tu, abych si vyzpovídala svou utrápenou dušičku, ale abych přišla na jiné myšlenky prací. Proklouznu kolem ní a vydám se směrem k šatně.

"Ahoj, Alexi," houknu na něj, když otvírám dveře do šatny a on pouze kývne, aniž by prohodil slovo.

Přijde mi, že mám za sebou už několik hodin tady, protože mě příchod sem celkem dost vyčerpal. Otevřu svojí skříňku a dám si do ní všechny věci, které nebudu potřebovat. Vypnu si mobil, aby mi tady zbytečně nehrál a vyndám si oblečení na převlečení, které bylo ve skříňce připravené. Podívám se na krátkou černou kravatu a černé kšandy. Zasměji se nad tím a posadím se do křesla, abych se převlékla, jelikož jsem líná stát. Budu se muset rychle vzpamatovat, protože lidi se začnou rychle hrnout každou chvílí.

Ozve se jemné zaťukání a já zvednu pohled. Bella se opírá o futra.

"Upřímně jsem si nedokázala představit, že budeš ve stejné pozici jako já." S těmito slovy vchází a sedá si na gauč, který je hned vedle křesla, kde sedím já. Zapnu si bílou košili a natáhnu kravatu.

"Doufala jsem, že nebudu," řeknu jí na to. Utáhnu si kravatu ke krku a stáhnu si svoje rifle. Natáhnu se pro připravené černé, které si začnu natahovat, aniž bych se při tom dívala na Bellu.

"Hele nevím toho moc. Ian mi něco řekl, ale taky hovno ví a já to z tebe nechci páčit. Jen ti chci říct, že to, že se vrátil je pro mě dost překvapivý a myslím si, že pro něj upřímně znamenáš hodně. Mě nikdy neříkal nějaký sladký řečičky. Jediný, co mi kdy řekl, bylo strohý mám tě rád a nazdar. Za víc mě podváděl. Opravdu si myslím, že jsi chytřejší, Mary. Nenech se od něj znovu polapit. Vím, o čem mluvím. Máš na víc. Říkám ti to jako tvoje kamarádka a jako někdo, kdo si prošel něčím podobným. Harry dokáže být hodný a já věřím, že se teď asi snaží, ale on nikdy nebude někdo, koho ty si zasloužíš a potřebuješ. Nedovol mu tě získat zpátky, ať už je to kdykoliv. Bude to to samý, co bylo před tím. On už je prostě takový. Nechci, aby si skončila na stejném místě jako já. Udělej pro sebe konečně něco dobrýho." Zamžikám. Zarazím se v pohybu, kdy jsem si chystala zapnout zip u kalhot a pouze na ni civím. Nevím, jestli jsem chtěla něco takového slyšet. Vadí mi, že to, co řekla má hloubku a za víc má i pravdu. Promnu si frustrovaně vlasy, které si budu muset za chvíli dát do culíku, jinak by mě za rozpuštěné vlasy Alex seřval.