RED - CZ

RED - 4. díl

Je to po dlouhé době, omlouvám se těm, co to čtete :P! Dopisovala jsem to narychlo, abyste nemuseli čekat, taky to tak vypadá, tak se omlouvám, ale další díl bude lepší, slibuju :)

Zaslechnu za mnou pohyb, strnu. Nehýbu se a ani nedutám. Jediné, co slyším, jsou pohyby za mnou a moje srdce, které mi asi brzo vyskočí z hrudi. Jeho ruce zmáčknou opěrku židle a já jen čekám, co se bude dít. Zavřu oči. Začne si mě pomalu otáčet k sobě. Uvnitř mě to začne panikařit.

„No ne, kurva Rose, my máme na sebe, ale štěstí!" Spíš smůlu. Je nakloněný a já můžu cítit jeho teplý dech na mém krku, který voní po peprmintové žvýkačce. Nedokážu se na něj dívat, ale štve mě to, protože si připadám slabá, když s ním neudržím ani pitomý oční kontakt.
„Ty vole, ty pracuješ pro mýho fotra, to je gól! Máš štěstí, že jsem tady poprvé a naposled." Uleví se mi, trochu. Kde je jeho otec, sakra?
„Věděl jsem, že když ti kurva řeknu, aby ses mi vyhýbala, že to neuděláš." Co?
„Ale já se snažila, nemůžu za to, že jsi syn mého šéfa," řeknu tak tiše, že je možný, že mě ani neslyšel. Hrdelně se zasměje. Tohle je tak nepříjemný.
„Řeknu ti to takhle, pokud tě ještě někdy potkám, varuju tě, kurva, že se mě už nezbavíš. Byl bych kurva čurák, kdybych si holku jako ty nechal proklouznout mezi prsty, Rose." Zachvěju se. Ten kluk mě tak mate a děsí zároveň. Suše polknu. Harry se napřímí a odejde z kanceláře, zrovna ve chvíli, kdy se vrací jeho otec, ani se na něj nepodívá a jeho táta si jen povzdechne a zamračí.
„Omlouvám se Rosemary, musel jsem na vzduch." Omluví se a sedne si ke svému stolu. Jen kývnu hlavou, protože jsem stále v šoku.
„Snad nedělal nějaké problémy." Naráží na Harryho a já jen zakroutím hlavou, že ne. Nechci to ještě zhoršovat.
„Dobře. Jestli chceš, tak jdi domů, Rosemary. Nepotřebuju tě nějak zásadně." To vážně? Uleví se mi. „Děkuju vám. Uvidíme se v pondělí." Rozloučím se a vyjde rychle z jeho kanceláře.

Jdu rychlým krokem, abych se dostala do své staré zašívárny. Musím si vzít své věci a rychle vypadnout. Jade bude čumět, až jí povím, kdo je můj nový šéf.

Když se vrátím zpátky domů, kolem 10, Jade už sedí na kuchyňské lince a láduje se nutellou.

„Nějak brzo, ne?" Pozvedne obočí a dá si do pusy další lžičku plnou nutelly.
„Vím. Pustili mě domů," položím si kabelku na zem a zuji se.
„Neuvěříš, co se mi stalo," řeknu Jade a sednu si k ní.
„Povídej." Povzbudí mě a já se nadechnu před tím, než to řeknu.
„Můj nový šéf je táta Harryho Stylese, kluka z baru, nového souseda Cory," vychrlím na ní a ona se zakucká nutellou, kterou si zrovna dala do pusy.
„Řekni, že kecáš!" Ukáže na mě prstem, ale když řeknu, že bohužel nekecám, začne se smát.
„Tak to je hukot." Její oblíbená hláška zazní a já musím souhlasit, hukot to opravdu je.
"A jakej je jeho táta? Je taky tak přitažlivej a potetovanej?" Věděla jsem, že se mě na to zeptá.„Rozhodně není tak děsivý. Vypadá jako typický snob, přijde mi, že se snaží být strašně milý, ale podle mě to bude pěkný hajzl, jako jeho syn," odpovím jí upřímně a ona na mě vyšpulí dolní ret.
„Bože, jestli nesbalím Stylese, tak jdu do jeho táty." Skoro se udusím.
„Jade!" okřiknu jí, jak to mohla říct?
„Nejprve ti chci říct, nepokoušej se balit Harryho, buď tak laskavá a za druhé si myslím, že si zapomněla na manželku," řeknu stručně a doufám, že mě pochopí.
„Ok, Rosemary, nerozčiluj se. Harryho ti přenechám, když o něj tak stojíš." Řekne. Protočím oči.
„A chci tě ujistit, že jeho táta je sám. Cora říkala, že se přistěhoval jen Harry a táta. Žádná žena u nich v tom baráku jako kráva nežije. Podle mě je buď mrtvá anebo je opustila." Jak může takhle mluvit? Opravdu jí nechápu.
„Fajn, hlavně se od Stylesových drž dál, díky," dodám a zmizím ve svém pokoji.